21 Cdo 2684/2003
Datum rozhodnutí: 19.07.2004
Dotčené předpisy: § 107 předpisu č. 99/1963Sb., § 5 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb., § 1 odst. 3 předpisu č. 131/2000Sb., § 31 odst. 1 předpisu č. 131/2000Sb., § 31 odst. 2 předpisu č. 131/2000Sb.




21 Cdo 2684/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o 1.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 20 C 97/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2003, č.j. 21 Co 197/2003-36, takto :

Dovolání žalobkyně se zamítá.



O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou ze dne 30.9.1990 (podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 12.10.1990, vedenou pod sp.zn. 18 C 299/90 a změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaný [původně v době podání žaloby Š. s. ONV P., posléze Správa školských zařízení v P., poté Školský úřad h. m. P. a poté Školský úřad P.] zaplatil 1.400,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že za dobu od 1.9.1989 do 31.10.1990, kdy vykonávala funkci vedoucí vychovatelky školní družiny na Základní škole v P., jí byl v rozporu s platovým řádem pro pedagogické pracovníky snížen funkční příplatek o 100,- Kč měsíčně.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4.4.2000 - vyhlášeným při jednání ve věci vedené pod sp.zn. 18 C 299/90 - rozhodl, že řízení o zaplacení částky 1.400,- Kč se vylučuje k samostatnému projednání ; řízení o této žalobě je nadále vedeno pod sp.zn. 20 C 97/2000.

Usnesením ze dne 26.3.2003, č.j. 20 C 97/2000-34, ve znění usnesení ze dne 19.5.2003, č.j. 20 C 97/2000-45, Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s právním nástupcem žalovaného, kterým je H. m. P. . Usnesení odůvodnil tím, že dne 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků k majetku (správně z majetku) České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, na základě kterého přešla veškerá práva a závazky žalovaného na kraj, jímž je v tomto případě H. m. P.; proto rozhodl podle ustanovení § 107 o.s.ř.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.6.2003, č.j. 21 Co 197/2003-36, usnesení soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 19.5.2003, č.j. 20 C 97/2000-45, potvrdil. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl o právním nástupci žalovaného v souladu s ustanovením § 107 odst.1 o.s.ř., když zákonem č. 157/2000 Sb. zanikl Školský úřad hl. m. Prahy a jeho závazky přešly na kraj H. m. P. .

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s její námitkou, že soud zahájil nové řízení o zaplacení 1.400,- Kč pod sp.zn. 20 C 97/2000, což je v rozporu s procesní podmínkou litispendence ; podle jejího názoru řízení mělo nadále pokračovat pod sp.zn., pod kterou bylo zahájeno v roce 1990 na základě žaloby u senátu 18 C . Ohledně právního nástupnictví namítá, že veškeré spisy týkající se jejích soudních sporů byly zaslány na ministerstvo školství, které rozhodlo o nástupnictví, neboť muselo spisy zaslat předávacím protokolem tomu, kdo bude pokračovat . Poukazuje na to, že kraj je ve věcech přenesené působnosti podřízen Ministerstvu školství ČR, a na to, že kraj plní úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které nemají právní subjektivitu; po podání dovolání doložila dopisem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 11.2.2004, že ZŠ, kde vykonávala funkci vedoucí vychovatelky školní družiny, je příspěvkovou organizací s právní subjektivitou. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby bylo nařízeno nadále pokračovat v řízení o zaplacení částky 1.400,- Kč pod sp.zn., pod kterou bylo řízení zahájeno v roce 1990 .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 107 odst.1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může být pokračováno.

Umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení jako v posuzovaném případě - a ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst.3 o.s.ř.). O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (§ 107 odst.1 věta třetí o.s.ř.).

Procesní nástupnictví se uplatní - jak vyplývá z ustanovení 107 odst. 1 o.s.ř. - jen tehdy, jestliže účastník alespoň v den podání žaloby měl způsobilost být účastníkem řízení a tuto způsobilost ztratil až po zahájení řízení (v jeho průběhu); o takový případ v posuzované věci jde.

V projednávané věci odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že zákonem č. 157/2000 Sb. zanikl Školský úřad h. m. P. a že jeho závazky přešly na kraj H. m. P. .

Zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, který nabyl účinnosti dne 1.1.2001 (tzv. transformační zákon), však zánik školských úřadů neupravuje a na posouzení právního nástupnictví na straně žalovaného, jímž byl ke dni 31.12.2000 Školský úřad P., se nevztahuje. Z ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b), § 2 a § 3 zákona č. 157/2000 Sb. totiž vyplývá, že dnem nabytí účinnosti rozhodnutí příslušného ústředního správního úřadu (příslušného ministerstva) přecházely do vlastnictví krajů výhradně věci, práva a závazky, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, s kterými byly k tomuto dni oprávněny hospodařit státní organizace vymezené v příloze 1 tohoto zákona (tj. státní příspěvkové organizace a organizační složky státu taxativně uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Příloha č. 1 k zákonu č. 157/2000 Sb. obsahuje seznam organizací, které jsou převáděny na kraje z majetku státu Ministerstvem dopravy a spojů České republiky, Ministerstvem kultury České republiky, Ministerstvem zemědělství České republiky, Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky; školské úřady a tedy ani Školský úřad P. v příloze č. 1 tohoto zákona uveden není.

Školské úřady byly zřízeny zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, který nabyl účinnosti dne 27.12.1990, jako správní úřady ve školství a byly rozpočtovými organizacemi přímo řízenými ministerstvem (srov. § 5 odst. 1 citovaného zákona, ve znění účinném do 31.12.2000). Jejich sídla a územní působnost stanovilo Ministerstvo mládeže a tělovýchovy České republiky vyhláškou č. 178/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/1992 Sb., tak, že sídlily v místě sídla okresu, a jejich územní působnost se shodovala s územím okresu. Školský úřad h. m. P. sídlil podle právní úpravy účinné do 30.6.1992 v h. m. P. a jeho územní působnost se vztahovala na celé území h. m. P. (srov § 1 a § 2 vyhlášky č. 178/1991, ve znění do 30.6.1992). Od 1.7.1992, kdy nabyla účinnosti vyhláška č. 276/1992 Sb., sídlily školské úřady městských obvodů v h. m. P. a jejich územní působnost se shodovala s územím městského obvodu (srov. § 1 a § 2 citované vyhlášky).

Školské úřady byly nejen správními úřady, které vykonávaly státní správu ve školství v jednotlivých okresech, ale jako rozpočtové organizace zřízené zákonem i právnickými osobami (vystupovaly v právních vztazích svým jménem a nesly odpovědnost z těchto vztahů vyplývající). Z uvedeného vyplývá, že Školský úřad P. byl právnickou osobou. Protože právnické osoby mají způsobilost mít práva a povinnosti (srov. § 18 odst. 1 obč. zák.), měl Školský úřad P. způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení (§ 19 o.s.ř.).

Reforma územní veřejné správy vytvořila nový právní stav i v oblasti řízení školství.

Přijetím zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2001, došlo i ke změně zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. Slova školský úřad ve všech ustanoveních tohoto zákona s výjimkou přechodných ustanovení v § 24 byla nahrazena slovy orgán kraje v přenesené působnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak (srov. Část dvacátou šestou, Čl. XXVI bod 37., § 22a zákona č. 132/2000). Z článku LVI odst. 2 Části padesáté šesté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 132/2000 Sb. dále vyplývá, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházely z ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, z okresních úřadů a ze školských úřadů na územní samosprávné celky (tj. kraje), případně okresní úřady v případech, kdy činnosti stanovené tímto zákonem přecházejí do působnosti územních samosprávných celků, případně okresních úřadů.

Postavení hlavního města Prahy upravuje v souladu s Ústavou ČR a ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon ). Jde o lex specialis ve vztahu k obecně zákonné úpravě postavení obcí obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a ve vztahu k zákonné úpravě postavení krajů obsažené v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (§ 95 zákona). Po dobu platnosti zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech (tj. do 31.12.2002), vykonávalo h. m. P. v plném rozsahu také působnost okresního úřadu (§ 1 odst. 2 a příloha k tomuto zákonu). H. m. P. vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající (§ 1 odst. 3 zákona); je tedy právnickou osobou.

Rozsah přenesené působnosti svěřené orgánům h. m. P. se (stejně jako v případě působnosti samostatné) odvíjí od toho, že hlavní město Praha je současně krajem i obcí (srov. § 1 odst. 1 zákona). Orgány h. m. P. tak vykonávají jednak státní správu, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům krajů (srov. § 31 odst. 1 zákona), a dále státní správu, která je zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností (srov. § 31 odst. 2 zákona). Rozsah přenesené působnosti je stanoven speciálními zákony z jednotlivých oblastí veřejné správy.

Pro posouzení právního nástupnictví ve vztahu k posledně žalovanému Školskému úřadu P. z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný Školský úřad P., který zanikl ze zákona ke dni 31. 12. 2000, ztratil jako účastník v průběhu řízení způsobilost být účastníkem řízení a že jeho procesním nástupcem je kraj H. m. P.

Na uvedeném závěru o právním nástupnictví na straně žalovaného nemohou ničeho změnit ani námitky dovolatelky, že veškeré spisy týkající se jejích soudních sporů byly zaslány na ministerstvo školství, které rozhodlo o nástupnictví, neboť muselo spisy zaslat předávacím protokolem tomu, kdo bude pokračovat , že kraj je ve věcech přenesené působnosti podřízen Ministerstvu školství ČR , že kraj plní úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které nemají právní subjektivitu , a že ZŠ P., kde vykonávala funkci vedoucí vychovatelky školní družiny, je příspěvkovou organizací s právní subjektivitou . Při posuzování procesního nástupnictví (§ 107 o.s.ř.) je totiž podstatné, zda zanikl dosavadní účastník řízení, a nikoli to, ke komu podle hmotného práva má (nebo měl) účastník řízení právní vztah, z něhož v řízení uplatňuje nárok.

Ačkoliv nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že Školský úřad h. m. P. zanikl zákonem č. 157/2000 Sb. , odvolací soud (i soud prvního stupně, jehož závěry převzal) správně dovodil, že právním nástupcem zaniklého žalovaného (Školského úřadu P.) je kraj H. m. P., a v souladu s ustanovením § 107 odst.1 a 3 o.s.ř. rozhodl o tom, že s ním v řízení jako se žalovaným bude pokračováno. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Protože tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst.4 věta první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 věta první o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2004

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu