21 Cdo 2683/2015
Datum rozhodnutí: 15.01.2016
Dotčené předpisy: § 33 předpisu č. 262/2006Sb., § 166 odst. 2 předpisu č. 561/2004Sb., § 73a předpisu č. 262/2006Sb., § 4 předpisu č. 262/2006Sb., § 39 obč. zák.



21 Cdo 2683/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. K. , zastoupeného Mgr. Alešem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Kozí č. 26/4, proti žalované Základní škole Šlapanice , okres Brno - venkov, příspěvkové organizaci se sídlem ve Šlapanicích, Masarykovo náměstí č. 1594/16, IČO 75023920, zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 690/15, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 14 C 197/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2015 č.j. 49 Co 12/2014-68, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše Charváta, advokáta se sídlem v Brně, Kozí č. 26/4.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 30.8.2012 u Okresního soudu Brno - venkov domáhal, aby bylo určeno, že "pracovní poměr na dobu neurčitou mezi žalobcem a žalovanou, založený pracovní smlouvou z 1.3.1999 s nástupem do práce dne 1.3.1999, trvá". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované nastoupil ode dne 1.3.1999 do práce jako učitel, že dnem 1.1.2004 byl zřizovatelem žalované jmenován do funkce ředitele školy, které se vzdal ke dni 31.1.2012, a že rozhodnutím Rady města Šlapanice ze dne 25.1.2012 byl "pověřen" vedením žalované s platností ode dne 1.2.2012 "do jmenování nového ředitele" školy. Poté, co byl ode dne 1.7.2012 jmenován nový ředitel školy, mu bylo doručeno pozvání žalované ze dne 31.7.2012 k "projednání návrhu pracovního zařazení", když se však dostavil dne 27.8.2012 k tomuto projednání, bylo mu ředitelem žalované předáno písemné sdělení, podle kterého "jmenováním nového ředitele k 1.7.2012 a s přihlédnutím k ustanovení § 73a odst. 3 zákoníku práce skončil pracovní poměr žalobce u žalované uplynutím doby" ke dni 30.6.2012. Žalobce má za to, že pověření Rady města Šlapanice ze dne 25.1.2012 není úkonem ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce a že bylo učiněno v rozporu se zákonem, neboť rozhodnutí Rady města Šlapanice nepředcházelo řádné konkursní řízení, a proto nemohlo dojít ke změně jeho pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce na pracovní poměr na dobu určitou. Žalobce proto dopisem doručeným dne 29.8.2012 žalované oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.
Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 22.8.2013 č.j. 14 C 197/2012-41 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11.616,- Kč k rukám advokátky Mgr. Evy Klimánkové. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že absence "konkursního řízení" před pověřením žalobce vedením žalované od 1.2.2012 představuje jen relativní neplatnost tohoto právního úkonu (§ 18 zákoníku práce), které se může dovolat pouze "ten účastník, jemuž je tato neplatnost na újmu"; vzhledem k tomu, že "postup zřizovatele, který žalobce pověřil vedením školy bez výběrového řízení, byl zcela v souladu se zájmy a očekáváním žalobce", je tato námitka žalobce bezpředmětná. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že pracovní poměr, jehož obsahem je výkon funkce ředitele školy, může vzniknout pouze jmenováním ve smyslu ustanovení § 33 odst.3 zákoníku práce, a že, nedojde-li ke jmenování, avšak zaměstnanec tuto funkci vykonává se svým souhlasem, platí, že pracovní poměr takového zaměstnance vznikl jmenováním (uzavření pracovního poměru konkludentním způsobem). I když takto uzavřený pracovní poměr je podle ustanovení § 20 odst.1 zákoníku práce absolutně neplatným právním úkonem, lze se této neplatnosti - jak vyplývá z ustanovení § 20 odst.2 zákoníku práce - dovolat, jen dokud nebylo již započato s plněním (s výkonem práce). Soud prvního stupně uzavřel, že popsaným postupem došlo od 1.2.2012 ve smyslu ustanovení § 40 odst.1 věty druhé zákoníku práce ke změně pracovního poměru, a to na dobu určitou, a že proto pracovní poměr účastníků skončil ve smyslu ustanovení § 73a odst.3 zákoníku práce uplynutím doby.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21.1.2015 č.j. 49 Co 12/2014-68 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 22.815,50 Kč k rukám advokáta Mgr. Aleše Charváta. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně o tom, že by došlo od 1.2.2012 ke změně pracovněprávního vztahu účastníků na pracovní poměr na dobu určitou. V případě jmenování ředitele školské právnické osoby zřizované obcí jde o tzv. vnější jmenování a "k založení (změně) pracovního poměru zaměstnance školské právnické osoby na základě rozhodnutí zřizovatele jako subjektu odlišného od zaměstnavatele dochází výhradně v případě uvedeném v ustanovení § 166 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (školského zákona), tj. v případě jmenování na vedoucí pracovní místo na základě zřizovatelem vyhlášeného konkursního řízení na období 6 let". V posuzovaném případě však "k takovému postupu ze strany zřizovatele žalované nedošlo", a nemohlo proto dojít ke změně pracovního poměru žalobce na pracovní poměr na dobu určitou a následně ani ke skončení tohoto pracovního poměru uplynutím doby ve smyslu ustanovení § 73a odst. 3 a § 48 odst. 2 zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V první řadě namítá, že zřizovatel žalované pouze "pověřil" žalobce po stanovenou dobu "vedením školy", aniž by bylo třeba, aby tomuto pověření předcházelo konkursní řízení, neboť jím nedošlo "ke jmenování žalobce do funkce ředitele tak, jak je myšleno" v ustanovení § 166 odst.2 zákona č. 561/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Takové pověření má totiž charakter úkonu podle ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce a žalobce s tímto pověřením souhlasil a začal "práci podle této pozice" vykonávat. Jestliže nedošlo k řádnému jmenování žalobce do funkce ředitele, ale žalobce přesto tuto funkci vykonával, platí, že pracovní poměr vznikl jmenováním (provedeným konkludentním způsobem). Ačkoliv jde ve smyslu ustanovení § 20 zákoníku práce o neplatný právní úkon, je možné se této neplatnosti dovolávat pouze v případě, že nebylo započato s plněním (s výkonem práce). Žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že se nesprávně zabýval pouze striktně zákonným způsobem jmenování ředitele školy podle školského zákona, aniž by vzal v úvahu "reálný stav, který na škole od 1.2.2012 do 30.6.2012 panoval". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl, případně, shledá-li je přípustné, zamítl. Žalobce dovozuje, že rozhodnutím Rady města Šlapanice ze dne 25.1.2012 nedošlo ke změně pracovního poměru účastníků na dobu určitou. K založení či změně pracovního poměru zaměstnance školské právnické osoby na základě rozhodnutí zřizovatele dochází výhradně v případě upraveném v ustanovení § 166 odst. 2 školského zákona. Protože Rada města Šlapanice nebyla oprávněna učinit úkon spočívající v pověření žalobce vedením žalované, je tento úkon absolutně neplatný podle ustanovení § 19 písm. d) a e) zákoníku práce a změna pracovního poměru účastníků podle ustanovení § 40 odst.1 zákoníku práce nemohla nastat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jaký má na právní postavení vedoucího zaměstnance, jehož pracovní poměr vznikl nebo byl změněn jmenováním a který byl z vedoucího pracovního místa odvolán nebo který se svého pracovního místa vzdal, vliv skutečnost, že byl pro dobu po skončení výkonu práce na vedoucím pracovním místě tím, kdo je příslušný ke jmenování, "pověřen" (se svým souhlasem) výkonem práce na vedoucím pracovním místě (obsazovaném jmenováním) na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, kdy byl žalobce "pověřen vedením" žalované a kdy měl (podle názoru žalované) skončit pracovní poměr účastníků - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 429/2011 Sb. a č. 466/2011 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2012 (dále jen "zák. práce"), za subsidiárního užití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č. 554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 443/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 230/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 384/2008 Sb., č. 215/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 285/2009 Sb., č. 155/2010 Sb., č. 28/2011 Sb., č. 132/2011 Sb., č. 139/2011 Sb. a č. 420/2011 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 13.6.2012 (dále jen "obč. zák."), a podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákonů č. 383/2005 Sb., č. 112/2006 Sb., č. 161/2006 Sb., č. 179/2006 Sb., č. 158/2006 Sb., č. 165/2006 Sb., č. 342/2006 Sb. č. 624/2006 Sb., č. 217/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 343/2007 Sb., č. 58/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 189/2008 Sb., č. 242/2008 Sb., č. 243/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 384/2008 Sb., č. 49/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 378/2009 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 331/2011 Sb., č. 420/2011 Sb. a č. 472/2011 Sb., tedy podle školského zákona ve znění účinném do 31.3.2012 (dále jen "školského zákona").
Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak (srov. § 33 odst.1 zák. práce). Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucích pracovních míst uvedených v ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce. Jmenování podle ustanovení § 33 odst.3 zák. práce provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je ten, kdo je uveden v ustanovení § 33 odst.4 zák. práce. Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení na období 6 let (srov. § 166 odst.2 školského zákona).
Byl-li na vedoucí pracovní místo jmenován ten, komu již vznikl u zaměstnavatele pracovní poměr, považuje se jmenování na vedoucí pracovní místo podle ustanovení § 33 odst.3 zák. práce za změnu pracovního poměru (srov. § 40 odst.1 větu druhou zák. práce).
V případech uvedených v ustanovení § 33 odst.3 zák. práce může ten, kdo je příslušný ke jmenování podle ustanovení § 33 odst.4 zák. práce, vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát (srov. § 73 odst.1 zák. práce). Odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně; výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější (srov. § 73a odst. 1 zák. práce). Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zák. práce; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny (srov. § 73a odst. 2 zák. práce). Byl-li pracovní poměr vedoucího zaměstnance jmenováním založen nebo změněn na dobu určitou, neskončí-li jeho pracovní poměr dříve, skončí uplynutím doby (srov. § 73a odst.3 zák. práce).
V projednávané věci se žalobce, který byl jmenován ředitelem žalované ode dne 1.1.2004, dopisem ze dne 9.11.2011 svého vedoucího pracovního místa vzdal ke dni 31.1.2012. Žalobce tedy končil (měl ukončit) výkon práce ředitele školy dnem 31.1.2012, aniž by - protože nebyl na vedoucí pracovní místo jmenován na dobu určitou - u žalované také skončil jeho pracovní poměr; za tohoto stavu byla žalovaná v první řadě povinna - jak vyplývá z ustanovení § 73a odst.2 části věty první za středníkem zák. práce - navrhnout žalobci "změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci".
Soudy bylo dokazováním zjištěno, že zřizovatel žalované dne 25.1.2012 - aniž by samotná žalovaná splnila vůči žalobci tzv. nabídkovou povinnost podle ustanovení § 73a odst.2 zák. práce - žalobce "pověřil" (s jeho souhlasem) vedením žalované "s platností od 1.2.2012 do jmenování nového ředitele/ředitelky, který/á vzejde z konkursního řízení s předpokládaným nástupem od 1.7.2012". Žalovaná dovozuje, že takovému "pověření" nemuselo předcházet konkursní řízení, neboť jím nedošlo "ke jmenování žalobce do funkce ředitele tak, jak je myšleno" v ustanovení § 166 odst.2 školského zákona.
Judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 382/97, který byl uveřejněn pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.1.2003 sp. zn. 21 Cdo 1912/2001, který byl uveřejněn pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2261/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 1590/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2014 sp. zn. 21 Cdo 4113/2013) již dříve dospěla k závěru, že o jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní místo ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce jde nejen tehdy, jestliže ten, kdo je příslušný ke jmenování, svůj projev vůle takto označí, ale že za jmenování lze považovat - protože zákoník práce "nezná" pojem "pověření" - též takový projev vůle, kterým byl zaměstnanec osobou příslušnou ke jmenování "pověřen" výkonem práce na vedoucím pracovním místě (ať dočasně či trvale), jestliže je nepochybné, že nejde jen o zastupování jiného vedoucího zaměstnance (např. v době jeho nepřítomnosti), které vyplývá z vnitřních předpisů zaměstnavatele a které je "pověřovací listinou" jen potvrzováno; rozhodujícím tu je, že ten, kdo je příslušný ke jmenování (podle ustanovení § 33 odst.4 zák. práce), projevil vůli směřující k ustavení zaměstnance na vedoucí pracovní místo, a že zaměstnanec s tím projevil souhlas. Uvedené samozřejmě platí jak tehdy, jde-li o jmenování na vedoucí pracovní místo v případech stanovených zvláštním právním předpisem, tak i u vedoucích pracovních míst uvedených v ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce.
Z uvedeného je zřejmé, že úkon zřizovatele žalované, kterým žalobce "pověřil" (s jeho souhlasem) vedením žalované "s platností od 1.2.2012 do jmenování nového ředitele/ředitelky, který/á vzejde z konkursního řízení s předpokládaným nástupem od 1.7.2012", představuje jmenování žalobce na místo ředitele školy, které bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 166 odst.2 školského zákona, neboť nebylo provedeno na základě vyhlášeného konkursního řízení, a které je proto ve smyslu ustanovení § 4 zák. práce a § 39 obč. zák. neplatné.
S názorem, který rozlišuje jmenování ředitele školy "jak je myšleno" v ustanovení § 166 odst.2 školského zákona a jmenování ředitele školy bez vyhlášeného konkursního řízení "jen" na základě ustanovení § 33 odst.3 zák. práce a který dovozuje, že je přípustné jmenovat ředitele školy i bez vyhlášení konkursního řízení, avšak jen na dobu určitou (do jmenování nového ředitele školy na základě "řádného konkursního řízení"), což je odůvodňováno zpravidla tím, že školu, která nemá ustanoveného zástupce ředitele, nelze ponechat "zcela bez vedení", dovolací soud nesouhlasí. Ustanovení § 166 odst.2 školského zákona předepisuje (kogentně a bezvýjimečně), že zřizovatel jmenuje ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti "na základě jím vyhlášeného konkursního řízení"; každé jmenování na uvedené vedoucí pracovní místo, které by nebylo provedeno "na základě vyhlášeného konkursního řízení", je proto protiprávní, aniž by bylo významné, jak (a zda) byl zřizovatelem učiněný projev vůle označen. Není-li pracovní místo ředitele školy, která je příspěvkovou organizací zřizovanou obcí, obsazeno, vykonává jeho práci zaměstnanec, který byl určen způsobem uvedeným ve zřizovací listině příspěvkové organizace, popřípadě ve vnitřním (organizačním) předpise této organizace.
Právní úkon se i přes vady jeho obsahu považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá, není-li v ustanovení § 19 zák. práce stanoveno jinak (srov. § 18 odst.1 zák. práce). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu, který odporuje zákonu nebo jej obchází a zároveň nejsou naplněny základní zásady pracovněprávních vztahů [srov. § 19 písm.d) zák. práce]. Základní zásady pracovněprávních vztahů jsou vyjmenovány (především) v ustanovení § 1a zák. práce. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že právní úkon směřující ke jmenování na vedoucí pracovní místo, který je vadný ve svém obsahu proto, že odporuje zákonu nebo jej obchází, je neplatný jen relativně, jsou-li (navzdory těmto vadám) naplněny (všechny v ustanovení § 1a zák. práce uvedené) základní zásady pracovněprávních vztahů; v případě, že základní zásady pracovněprávních vztahů naplněny nejsou, jde o právní úkon absolutně neplatný.
Při posuzování právního úkonu jmenování na pracovní místo ředitele školy na dobu určitou (do "jmenování nového ředitele/ředitelky, který/á vzejde z konkursního řízení s předpokládaným nástupem od 1.7.2012") vadného proto, že nebylo provedeno "na základě vyhlášeného konkursního řízení", se nepochybně uplatní především základní zásada uvedená v ustanovení § 1a písm.a) zák. práce (zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance). Byl-li tímto způsobem jmenován na vedoucí pracovní místo zaměstnanec, který se takového místa vzdal nebo z něho byl odvolán, jehož pracovní poměr odvoláním nebo vzdáním se vedoucího pracovního místa neskončil, a vůči kterému má proto zaměstnavatel povinnosti uvedené v ustanovení § 73a odst.2 zák. práce, nelze pokládat za naplněnou základní zásadu pracovněprávních vztahů uvedenou v ustanovení § 1a písm.a) zák. práce, kdyby v důsledku takového jmenování mělo dojít k ohrožení nebo dokonce ke zhoršení právního postavení zaměstnance, spočívajícímu například v tom, že by v důsledku takového jmenování (a ochoty zaměstnance vykonávat vedoucí pracovní místo ještě po určitou dobu - do jmenování jeho nástupce) měl skončit pracovní poměr zaměstnance uplynutím této doby podle ustanovení § 73a odst.3 zák. práce. Dovolací soud proto souhlasí se žalobcem v tom, že "pověření" žalobce vedením žalované je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 19 písm.d) zák. práce, na základě kterého žalobce nevykonával práci, kterou byl zřizovatelem žalované pověřen od 1.2.2012, v pracovním poměru změněném podle ustanovení § 40 odst.1 věty druhé zák. práce, ale v tzv. faktickém pracovním poměru, aniž by tím byla dotčena práva a povinnosti účastníků, která jim vznikla podle ustanovení § 73a odst.2 zák. práce v důsledku toho, že se žalobce vzdal dopisem ze dne 9.11.2011 místa ředitele školy, které zastával po jmenování na dobu neurčitou od 1.1.2004.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci nahradila náklady potřebné k uplatňování práva. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Aleš Charvát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který ho v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu