21 Cdo 2606/2007
Datum rozhodnutí: 09.07.2008
Dotčené předpisy: § 151b odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 151b odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb., § 151h odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 151h odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 151i odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 563 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 778 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 779 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 780 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 780 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb., § 781 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 782 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 783 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 785 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2606/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené advokátkou, proti žalované JUDr. H. Z., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce H., a.s. v likvidaci, o vyloučení pohledávky ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 58 CmI 21/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006 č.j. 4 Cmo 49/2006-53, takto:

Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná zapsala do soupisu konkursní podstaty úpadce H., a.s. v likvidaci, na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2004 č.j. 39 K 21/2003-99, s odvoláním na ustanovení § 27 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání") pohledávku žalobkyně z titulu "výplaty zůstatku vkladu na vkladní knížce č. s názvem S. E. ve výši 5.000.020,- Kč s úroky přirostlými k vkladu" vůči Č. s., a.s., která byla zastavena k zajištění pohledávky Č. k. a. ze smlouvy o úvěru poskytnutého úpadci ve výši 169.186.859,11 Kč.

Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 29.3.2005 domáhala vyloučení této pohledávky ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 28.1.1993, na základě které mělo vzniknout zástavní právo, je neplatná, neboť je "koncipována jako zástava movité věci - vkladní knížky", ačkoliv "vkladní knížka je pouhou listinou osvědčující výši vkladu u peněžního ústavu a nikoliv zpeněžitelnou movitou věcí v hodnotě vkladu". I kdyby zástavní právo "k vkladu evidovanému na vkladní knížce" přesto vzniklo, zástavní smlouva dnem 31.12.2002 zanikla, neboť podle novely zákona č. 21/1992 Sb. se tímto dnem zrušily "veškeré vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele a vkladatelům náleží pouze pohledávka za peněžním ústavem ve výši zůstatku vkladu včetně úrokového příslušenství ke dni zrušení vkladového vztahu". Zrušením "vkladového vztahu" nelze podle názoru žalobkyně rozumět "pouze změnu práv a povinností z vkladového vztahu a tím připustit transformaci zástavy", neboť by tím byl "nepřípustně vykládán zákon ve snaze vyhnout se negativním důsledkům zákona na případnou existenci zástavního práva". Žalobkyně současně namítla absolutní neplatnost smlouvy o postoupení ("údajně zástavním právem zajištěné") pohledávky, uzavřené mezi Č. s., a.s. a Č. k. a. dne 27.12.1994, neboť je v ní neurčitě určena postupovaná pohledávka.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.11.2005 č.j. 58 CmI 21/2005-28 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně u Č. s., a.s. "založila vkladní knížku" dne 18.1.1993, kdy na ni vložila počáteční vklad 20,- Kč, a dne 19.1.1993 na ni vložila několika vklady celkem 5.000.000,- Kč, že dne 28.1.1993 požádala o "vinkulaci" vkladu ve výši 5.000.000,- Kč a že téhož dne uzavřela "smlouvu o vinkulaci vkladu na vkladní knížce ve prospěch Č. a.s. jako zástavního věřitele". I když vkladní knížka "není cenným papírem, nýbrž jen pouhým potvrzením o přijetí vkladu v určité výši, výkladem projevu vůle (§ 35 odst.2 občanského zákoníku) lze dovodit, že "účastníci chtěli uzavřít zástavní smlouvu, jejímž předmětem byl vklad na vkladní knížce". Č. s., a.s. svou pohledávku smlouvou ze dne 27.12.1994 postoupila K. b., s.p.ú., z níž přešla na Č. k. a., a na nabyvatele "s postoupením pohledávky bylo postoupeno i zástavní právo". Námitku žalobkyně, že by smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.12.1994 byla pro neurčitost neplatná, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že účastníkům smlouvy "bylo zcela jasné", že byla postoupena též pohledávka Č. s., a.s. za úpadcem identifikovaná úvěrovou smlouvou označenou číslem účtu".

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13.12.2006 č.j. 4 Cmo 49/2006-53 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit "zástupkyni žalobkyně advokátce" na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.014,25 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.12.1994 není neplatná z důvodu její neurčitosti; podle jeho názoru je "její specifikace tak, že postupovaná pohledávka ve výši 225.174.671,90 Kč se sestává z neuhrazeného úvěru a příslušenství, je dostatečně určitá" a "číslo uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávky" neoznačuje úvěrovou smlouvu, ale účet, na nějž byl úvěr úpadci poskytován, a "smlouva o úvěru je tím dostatečně identifikována". Ve věci zřízení zástavního práva odvolací soud zdůraznil, že dne 28.1.1993 jednak žalobkyně uzavřela "smlouvu o vinkulaci vkladu na vkladní knížce vedené u Č., a to ve výši 5.000.000,- Kč", jednak byl sepsán "zástavní list, v němž žalobkyně jako ručitel dává do zástavy a Č. jako zástavu přijímá vkladní knížku s vkladem ve výši 5.000.000,- Kč a zástava je uložena Č. s tím, že zástavní právo se zřizuje pro pohledávku s přísl. až do výše 260.000.000,- Kč". I když "vinkulaci vkladu je možné považovat za způsob zajištění", nejde o "zajištění taxativně vymezené v ustanovení § 28 zákona o konkursu a vyrovnání, které by opravňovalo správce konkursní podstaty k postupu podle ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání". Listinu označenou jako "zástavní list" lze považovat s ohledem na její obsah za zástavní smlouvu, neboť "vůle smluvních stran směřovala ke zřízení zástavního práva nejen ke vkladní knížce, ale i ke vkladu na ní". Dispozice s vkladem však "byla vázána na heslo", a proto zástavní právo nemohlo, i když vkladní knížka byla předána zástavnímu věřiteli, vzniknout "účinně dříve, než vkladatel sdělí zástavnímu věřiteli heslo". I kdyby přesto zástavní právo vzniklo, došlo "v souvislosti změnou z.č. 126/2002 Sb." dnem 31.12.2002 ke zrušení vkladového vztahu "a tím se změnil charakter vkladové pohledávky"; žalobkyně "má namísto toho" pohledávku na výplatu zůstatku zrušeného vkladu, "čímž zanikl titul, který byl předmětem zástavy" a "právo na vyplacení zůstatku vkladu nezajišťuje pohledávku úvěrového věřitele vůči úpadci".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá v první řadě, že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého zrušením vkladového vztahu ke dni 31.12.2002 "zanikl titul, který byl předmětem zástavy". Ze smlouvy o vkladu vzniká vkladateli pohledávka vůči "peněžnímu ústavu", která nemohla zaniknout "v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 126/2002 Sb."; z čl. III tohoto zákona vyplývá, že sice zanikly všechny vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele, nezaniklo však "právo vkladatele na výplatu zrušeného vkladu, a vkladateli tedy "nemohla zaniknout tímto zákonem pohledávka vůči peněžnímu ústavu". Podle názoru žalované není v souladu se zákonem ani závěr odvolacího soudu o tom, že zástavní právo nemohlo účinně vzniknout dříve, než vkladatel sdělil zástavnímu věřiteli "heslo, na něž byla dispozice s vkladem vázána". Zástavní právo totiž "nevzniklo jen k samotné vkladní knížce, ale i k pohledávce žalobkyně vůči peněžnímu ústavu", a vkladní knížka "je pouze potvrzením o výši vkladu, nikoliv však jediným právním titulem k dispozici s pohledávkou za základem stanovených podmínek"; disponovat s vkladem tedy může každý, kdo prokáže "právní titul, který umožňuje se vkladem nakládat", aniž by musel znát "heslo". Žalovaná dále odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval "novým, ničím nedoloženým tvrzením žalobkyně, že knížka byla vázána na heslo", čímž jí odňal možnost se k tomuto "novému tvrzení kvalifikovaně vyjádřit". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že žalované "muselo být známo, že dispozice s vkladní knížkou byla vázána na heslo", a že "proti porušení svých procesních práv" měla žalovaná "protestovat při jednání odvolacího soudu" a nikoliv až v dovolání. I kdyby zástavní právo ke vkladu žalobkyně u banky skutečně vzniklo, odvolací soud správně dovodil, že dnem 31.12.2002 zaniklo; čl. III zákona č. 126/2002 Sb. nepředstavuje "jen jakési zúžení vkladového vztahu, kdy vkladatel sice ztratil většinu svých práv a povinností plynoucích mu z vkladového vztahu, ale zůstalo mu právo na vrácení zůstatku vkladu na účtu", neboť právo na výplatu zůstatku vkladu podle tohoto ustanovení "je právem novým, vzniklým ke dni účinnosti zákona", a nemohlo být předmětem zástavního práva ke vkladu žalobkyně u banky. K námitce žalované, že k "účinnému" vzniku zástavního práva nebyla potřebná znalost "hesla, na něž byla dispozice s vkladem vázána", žalobkyně uvedla, že zástavní věřitel musí mít po celou dobu trvání zástavního práva "možnost se vkladem nakládat, jako by byl vlastníkem", a že bez znalosti "hesla takové právo zjevně neměl".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.

Otázku vzniku zástavního práva k pohledávce ze vkladu na vkladní knížce, vzniklé na základě smlouvy ze dne 28.1.1993, je třeba i v současné době posuzovat podle právních předpisů účinných v době jeho vzniku, a to zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb. a č. 264/1992 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1994 (dále jen "obč. zák."). Vzniklo-li právo na uspokojení - a tak tomu je i v projednávané věci - zajištěné pohledávky ze zástavy v době do 31.8.1998, řídí se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem i v současné době právní úpravou účinnou do 31.8.1998 (srov. právní názory vyjádřené například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1181/99, který byl uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, a ustanovení čl. IV bodu 1 zákona č. 317/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů).

Smlouva o vkladu na vkladní knížce vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou jako vkladatelem a bankou nebo jiným (k přijímání vkladů oprávněným) peněžním ústavem (dále též jen "peněžním ústavem") složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem, které peněžní ústav potvrdí vkladní knížkou, upravenou tak, aby z ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav (§ 778 a 781 odst.1 obč. zák.). Vkladní knížka může být vystavena na doručitele nebo na jméno; vkladní knížka na doručitele může být vystavena jen pro fyzickou osobu (§ 782 obč. zák.). Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat (§ 783 odst.1 obč. zák.).

Vkladní knížka je potvrzením, které peněžní ústav vystavil o přijetí vkladu a v němž je uvedena výše vkladu, jeho změny a konečný stav. I když bez předložení vkladní knížky nelze se vkladem nakládat, nemá povahu cenného papíru; výše vkladu proto může být prokázána i jinak než zápisem ve vkladní knížce.

Ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce vzniká vkladateli mimo jiné právo nakládat s vkladem, zejména vložené peněžité prostředky spolu s úroky nebo jinými majetkovými výhodami (srov. § 779 obč. zák.) vybrat. Smlouvou o vkladu na vkladní knížce založený vkladový vztah může být zrušen dohodou vkladatele s peněžním ústavem nebo jiným sjednaným způsobem; ze zákona dochází ke zrušení vkladového vztahu, jestliže vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku na doplnění záznamů (§ 785 obč. zák.). Dojde-li ke zrušení vkladového vztahu, má vkladatel právo na výplatu zůstatku vkladu. Nebyla-li ve smlouvě sjednána doba splnění při výběru peněžních prostředků nebo při výplatě zůstatku vkladu, použije se ustanovení § 563 obč. zák.; peněžní ústav je proto povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění vkladatelem požádán.

Ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce vzniká mezi vkladatelem a peněžním ústavem závazkový právní vztah (§ 488 obč. zák.), v němž představuje pohledávku vkladatele především právo na výplatu vybraných peněžních prostředků nebo zůstatku zrušeného vkladového vztahu.

Podle ustanovení § 151b odst.1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona. Podle ustanovení § 151b odst.4 věty první obč. zák. ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.

Předmětem zástavního práva (zástavou) může být i pohledávka, jestliže předmětem jejího plnění je věc, právo nebo jiná majetková hodnota (§ 151h odst.1 obč. zák.). Na základě smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) vzniká zástavní právo k pohledávce písemnou smlouvou (její účinností), uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavcem, který je věřitelem pohledávky použité k zajištění (§ 151h odst.2 věta první obč. zák.). Vůči poddlužníkovi (dlužníku pohledávky, která byla použita k zajištění) je zástavní právo účinné, jen jestliže poddlužník je o tom písemně vyrozuměn zástavcem (svým věřitelem) nebo jestliže vznik zástavního práva je mu prokázán zástavním věřitelem (§ 151h odst.2 věta druhá obč. zák.).

Byl-li vznik zástavního práva poddlužníku oznámen (zástavcem) nebo prokázán (zástavním věřitele), je poddlužník povinen plnit svůj závazek (dluh) zástavnímu věřiteli (§ 151i věta první obč. zák.); nemá-li v době splatnosti zastavené pohledávky (pohledávky použité k zajištění) zástavní věřitel (ještě) právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, poskytne poddlužník stanovené plnění zástavnímu věřiteli samozřejmě až poté, co se tak stane (co marně uplyne doba řádného a včasného splnění zajištěné pohledávky).

Vkladový vztah ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce má nepochybně majetkovou hodnotu. Pohledávka vkladatele proti peněžnímu ústavu ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce, spočívající ve výplatě vybraných peněžních prostředků nebo zůstatku zrušeného vkladového vztahu, je tedy způsobilým předmětem zástavního práva (způsobilou zástavou). Zastavení pohledávky ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce samo o sobě nebrání zrušení vkladového vztahu dohodou vkladatele s peněžním ústavem nebo jiným sjednaným způsobem anebo z důvodu uvedeného v ustanovení § 785 obč. zák., neboť tím není dotčeno zastavení pohledávky spočívající ve výplatě zůstatku zrušeného vkladového vztahu.

Se soudy lze souhlasit v tom, že výkladem projevů vůle obsažených v písemné smlouvě označené jako "zástavní list", uzavřené mezi žalobkyní a Č. s., a.s. dne 28.1.1993, lze dovodit, že žalobkyně touto smlouvou dala Č. s., a.s. k zajištění její pohledávky ve výši 260.000.000,- Kč z "úvěrové smlouvy" do zástavy svou pohledávku ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce, kterou uzavřela s Č. s., a.s. a podle níž peněžní ústav potvrdil přijetí vkladu vkladní knížkou. S názorem odvolacího soudu, podle kterého "zanikl titul, který byl předmětem zástavy", neboť "v souvislosti změnou z.č. 126/2002 Sb." došlo dnem 31.12.2002 ke zrušení vkladového vztahu a "právo na vyplacení zůstatku vkladu nezajišťuje pohledávku úvěrového věřitele vůči úpadci", však dovolací soud nesouhlasí.

Vkladní knížky na doručitele mohly být pro fyzické osoby vystavovány do 31.12.2000; dnem 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jímž bylo mimo jiné změněno ustanovení § 782 občanského zákoníku tak, že "vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno" (srov. Čl. I bod 8 tohoto zákona). Vkladový vztah vzniklý ze smluv o vkladu na vkladní knížce vystavené na doručitele v době do 31.12.2000 ovšem trval i nadále.

Dnem 1.5.2002 nabyl účinnosti Čl. III zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů (zákon o Č. k. a.), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, podle jehož věty druhé "veškeré vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele se ruší ke dni 31.12.2002" a podle jehož věty třetí "právo vkladatele na výplatu zůstatku zrušeného vkladu se promlčí uplynutím 10 let ode dne 31.12.2002". Tímto ustanovením tedy došlo ke zrušení vkladových vztahů vzniklých ze smluv o vkladu na vkladní knížce vystavené na doručitele v době do 31.12.2000 s tím, že vkladatelé mají z tohoto právního vztahu pouze právo na výplatu zůstatku zrušených vkladů.

Zrušením vkladového vztahu ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce, v němž bylo přijetí vkladu potvrzeno vkladní knížkou Č. s., a.s., vystavenou na doručitele, nedošlo k zániku pohledávky, kterou žalobkyně dala do zástavy na základě smlouvy označené jako "zástavní list" ze dne 28.1.1993. Žalobkyní zastavenou pohledávku totiž nelze zaměňovat se vkladovým vztahem, vzniklým ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce. Vkladový vztah sám o sobě nebyl (a ani z povahy věci nemohl být) zástavou, neboť pojmově nemůže sloužit k uspokojení pohledávky zástavního věřitele, a tedy mohl být - jak uvedeno již výše - i po zřízení zástavního práva kdykoliv zrušen dohodou vkladatele s peněžním ústavem nebo jiným dohodnutým způsobem, popřípadě ze zákona. Předmětem zástavního práva (zástavou) je pouze pohledávka, jíž odpovídající závazek (dluh) je - jak předvídá ustanovení § 151i věty první obč. zák. - poddlužník povinen plnit zástavnímu věřiteli, tedy v případě smlouvy o vkladu na vkladní knížce je zástavou pohledávka spočívající ve výplatě vybraných peněžních prostředků nebo zůstatku zrušeného vkladového vztahu. Právo na výplatu zůstatku vkladových vztahů zrušených ke dni 31.12.2002 nebylo ustanovením Čl. III zákona č. 126/2002 Sb. dotčeno a může být, bylo-li platně zastaveno, i nadále právním prostředkem uspokojení pohledávky zástavního věřitele.

Správný není ani právní názor odvolacího soudu o tom, že zástavní právo nemohlo, i když vkladní knížka byla předána zástavnímu věřiteli, vzniknout "účinně dříve, než vkladatel sdělí zástavnímu věřiteli heslo".

Podle ustanovení § 783 odst.1 obč. zák. bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat.

Podle ustanovení § 780 odst.2 obč. zák. vkladatel může v dohodě s peněžním ústavem vázat (vinkulovat) výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.

Podle ustanovení § 780 odst.3 obč. zák. nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, že mu vklad náleží.

Předmětem zástavního práva (zástavou) je - jak uvedeno již výše - pohledávka vkladatele proti peněžnímu ústavu ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce, spočívající ve výplatě vybraných peněžních prostředků nebo zůstatku zrušeného vkladového vztahu. Nebyla-li řádně a včas splněna zajištěná pohledávka zástavního věřitele, je poddlužník (peněžní ústav), byl-li mu vznik zástavního práva zástavcem oznámen nebo zástavním věřitelem prokázán, povinen splnit závazek (dluh) odpovídající této pohledávce zástavnímu věřiteli. Spočívá-li zastavená pohledávka ve výplatě zůstatku zrušeného vkladového vztahu nebo vybraných peněžních prostředků, poskytne poddlužník (peněžní ústav) ve smyslu ustanovení § 151i věta první obč. zák. plnění zástavnímu věřiteli bez dalšího; v ostatních případech smí - jak vyplývá z ustanovení § 783 odst.1 obč. zák. - plnit, jen jestliže mu bude předložena vkladní knížka.

Byla-li výplata vkladu podle dohody vkladatele s peněžním ústavem vázána (vinkulována) na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky, z ustanovení § 151i věty první obč. zák. vyplývá, že splnění závazku zástavnímu věřiteli ze strany poddlužníka (peněžního ústavu) nebrání vinkulace výplaty vkladu. Tím, že vkladatel dal svou pohledávku proti peněžnímu ústavu ze smlouvy o vkladu na vkladní knížce do zástavy a že vkladatel (jako zástavce) peněžnímu ústavu zastavení pohledávky oznámil, popřípadě že mu je zástavní věřitel prokázal, bylo spolehlivě doloženo, že zástavní věřitel má na výplatu vkladatelovy pohledávky proti peněžnímu ústavu právo, neboť je (má být) zdrojem uspokojení zajištěné pohledávky. Vinkulace výplaty vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky, odvozovaná z dohody zástavce (vkladatele) s peněžením ústavem, se za této situace nemůže uplatnit, neboť v souvislosti se zastavením pohledávky nemůže obstát; obdobně jako při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. nebrání vinkulace výplaty vkladu uspokojení zajištěné pohledávky ani ze zástavy, prováděnému podle ustanovení § 151i věty první obč. zák. V projednávané věci navíc "původnímu" zástavnímu věřiteli Č. s., a.s. bylo heslo, na něž byla vázána (vinkulována) výplata vkladu, při vzniku zástavního práva známo, neboť byl současně stranou smlouvy o vkladu na vkladní knížce.

Námitka dovolatelky o tom, že odvolací soud se zabýval "novým, ničím nedoloženým tvrzením žalobkyně, že knížka byla vázána na heslo", čímž jí odňal možnost se k tomuto "novému tvrzení kvalifikovaně vyjádřit", není opodstatněná.

Skutečnost, že výplata vkladu, jehož přijetí bylo potvrzeno vkladní knížkou, je vázána (vinkulována) na sdělení hesla, byla za řízení před soudy zjištěna - jak vyplývá z obsahu spisu - prostřednictvím důkazu "fotokopie vkladní knížky, č. vkladového účtu", který byl proveden při jednání u soudu prvního stupně dne 21.11.2005 a který byl soudu předložen, jak je zřejmé z obsahu protokolu o jednání, žalovanou. Žalovaná tedy nemůže již z tohoto důvodu dobře hovořit o tom, že šlo o skutečnost nově uplatněnou až v odvolacím řízení a že by zjištění v tomto směru bylo pro ni natolik "překvapivé", že se k němu nemohla "kvalifikovaně vyjádřit".

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá a § 226 o.s.ř.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolací soud kromě jiného vezme v úvahu, že přisouzená náhrada nákladů řízení je nárokem účastníka, i když je za řízení zastoupen advokátem, a že údaj o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu, který účastníka zastupoval (k jeho rukám), je pouze určením platebního místa (srov. též bod XV Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998 zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. července 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu