21 Cdo 2603/2007
Datum rozhodnutí: 21.05.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 229 odst. 4 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 254 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 254 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2603/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého M. K., zastoupeného Městským úřadem Č., jako opatrovníkem, proti povinnému V. K., zastoupenému advokátem, pro výživné srážkami ze mzdy povinného, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. prosince 2003, č.j. E 173/2002-88, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 106/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2006, č.j. 24 Co 119, 120/2006-79, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88, nařídil k uspokojení přednostní pohledávky výživného oprávněného nezl. M. K., podle rozsudků Městského soudu v Praze č.j. 18 Co 37/93-42 ze dne 17. 2. 1993 a č.j. 25 Co 266/98-429 ze dne 14. 7. 1998 ve prospěch pohledávky oprávněného na dlužném výživném za dobu od 17. 2.1993 do 14. 6. 1998 ve výši 1.117,- Kč, za dobu od 15. 6. 1998 do 31. 10. 2003 ve výši 78.000,- Kč a dále pro běžné výživné po dobu od 1. 11. 2003 ve výši 1.200,- Kč každého měsíce předem výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu), která přísluší povinnému od zaměstnavatele, u kterého je zaměstnán plátce mzdy (platu): Česká republika P. s. s. z., , a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 27. 4 2004, č.j. 22 Co 86/2004-118, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88, podal povinný žalobu pro zmatečnost z důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobu zdůvodnil tím, že v řízení nebyl řádně zastoupen jeho syn M. K. .

Okresní soud Praha-východ poté, co Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2005, č.j. 24 Nc 8/2005-44, rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu Praha - západ pod sp.zn. 10 C 5064/2004 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha východ (§ 12 odst. 1 o.s.ř.) usnesením ze dne 29. 6. 2005, č.j. 19 C 106/2005-52, ve spojení s usnesením ze dne 20. 1. 2006, č.j. 19 C 106/2005-58 (jímž opravil záhlaví předchozího usnesení), žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z ustanovení § 254 odst. 2 o.s.ř. dovodil, že důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. nebyl naplněn; žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88, není usnesením odvolacího soudu, jímž by tento soud rozhodl o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení.

K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2006, č.j. 24 Co 119, 120/2006-79, usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2006, č.j. 19 C 106/2005-58, změnil tak, že původní (zjevně nesprávné) označení věci v záhlaví usnesení soudu prvního stupně a zároveň celý text záhlaví tohoto usnesení nahradil označením a textem správným (shodným se záhlavím svého usnesení), usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2005, č.j. 19 C 106/2005-52, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro zmatečnost odvolací soud bez výhrad souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že aplikoval ustanovení § 254 odst. 2 věty druhé o.s.ř. a § 229 odst. 4 o.s.ř.; žalobou pro zmatečnost napadené usnesení soudu prvního stupně (Okresního soudu Praha západ ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88), rovněž nepovažoval za takové rozhodnutí, které předpokládá ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. (tj. za pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým by bylo odmítnuto odvolání nebo kterým by bylo zastaveno odvolací řízení).

Proti usnesení odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku) podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že rozhodnutí vydal senát, který byl podjatý , přičemž poukazuje na své podání ze dne 13. 4. 2006, doručené téhož dne Krajskému soudu v Praze, v němž vznesl námitku podjatosti proti členům senátu, který měl ve věci rozhodovat (JUDr. Š. K., JUDr. T. N. a Mgr. H. Ř.). Dovozuje, že senát odvolacího soudu složený z členů senátu, proti nimž byla vznesena námitka podjatosti, nebyl oprávněn ve věci jednat a že byl oprávněn činit pouze úkony, které nesnesou odkladu, a úkony, které směřují k řešení námitky podjatosti; přestože senát odvolacího soudu nebyl oprávněn rozhodnout ve věci samé, při jednání konaném dne 25. 4. 2006 se námitkou podjatosti vůbec nezabýval a ve věci rozhodl. Podle názoru povinného lze aplikovat i ustanovení 229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení, případně postupoval jiným způsobem uvedeným v ustanovení § 243b odst. 3 o.s.ř. .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Povinný napadá dovoláním - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že byla zamítnuta).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci byla žaloba pro zmatečnost - jak vyplývá z obsahu spisu - podána ve věci výkonu rozhodnutí vedené u Okresního soudu Praha - západ sp. zn. E 173/2002.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 věty první o.s.ř. se na výkon rozhodnutí užije ustanovení Části první až páté Občanského soudního řádu, není-li v Části šesté uvedeno jinak

Podle ustanovení § 254 odst. 2 části věty druhé za středníkem o.s.ř. při výkonu rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o.s.ř.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že ve věcech výkonu rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř., tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému ve věcech výkonu rozhodnutí proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. § 235f o.s.ř. a též usnesení Nevyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp.zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

V posuzovaném případě žaloba pro zmatečnost (podaná povinným) směřovala proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí (které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, č.j. 22 Co 86/2004-118); povinný tedy napadl žalobou pro zmatečnost usnesení soudu prvního stupně, nikoliv usnesení odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že žalobou pro zmatečnost nebylo napadeno pravomocné usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání ani o zastavení odvolacího řízení (§ 299 odst. 4 o.s.ř.). Žaloba pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 12. 2003, č.j. E 173/2002-88, tedy musela být bez zřetele na okolnosti namítané dovolatelem - jak správně dovodily soudy obou stupňů pro nepřípustnost zamítnuta a usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, již z tohoto důvodu nemá (nemůže mít) po právní stránce zásadní význam.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

K obsahu dalšího podání povinného ze dne 18. 6. 2007, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu ČR dne 28. 6. 2007, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolání může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. ustanovení § 241b odst. 3 věta první, § 242 odst. 4 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu