21 Cdo 2593/2005
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:




21 Cdo 2593/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po E. J., zemřelém, za účasti 1) B. J., 2) M. J., obou zastoupených advokátem, 3) M. J., zastoupené advokátem, 4) T. J., vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 15 D 1038/99, o dovolání Mgr. P. Ž., jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. J., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. dubna 2005, č. j. 7 Co 575/2005-225, takto:

Dovolání Mgr. P. Ž. se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Řízení o dědictví po E. J., zemřelém (dále též jen zůstavitel ), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem ve Strakonicích dne 30.12.1999, č.j. D 1038/99-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena notářka ve S. (§ 38 o.s.ř.).

Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 24.11.2004, č.j. 15 D 1038/99-205, rozhodl, že v dědickém řízení bude dále jednáno pouze s dědici 1. zákonné skupiny, tj. poz. manželkou B. J., poz. dcerou M. J., poz. vnučkou M. J., a poz. vnukem T. J., ; že se správcem podstaty Mgr. P. Ž., ustanoveným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22.1.2003, čj. 27 K 24/2000-19, ve věci konkursu na majetek dlužníka Ing. J. J., nebude dále v dědickém řízení jednáno . Vycházel ze závěru, že Ing. J. J. odmítl dědictví ve lhůtě 1 měsíc od doručení poučení o dědickém právu ; že jeho právní úkon odmítnutí dědictví je platný ; že v době, kdy odmítl dědictví, konkurs ještě prohlášen nebyl, a proto k odmítnutí dědictví nebylo třeba souhlasu správce ; že otázka neúčinnosti právního úkonu odmítnutí dědictví úpadcem se neřeší v dědickém řízení .

K odvolání Mgr. P. Ž. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13.4.2005, č.j. 7 Co 575/2005-225, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel ze závěru, že pokud je řešena otázka účastenství v řízení o dědictví, je nutno postupovat ve smyslu ustanovení § 175b o.s.ř. ; že za situace, kdy syn zůstavitele ing. J. J. dědictví platně odmítl, jsou účastníky řízení ohledně majetku, který by na dědice Ing. J. připadal, jeho potomci ve smyslu ustanovení § 473 odst. 2 obč. zák., tj. vnuci zůstavitele M. J. a T. J. ; že správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. J. by se stal účastníkem řízení pouze v případě, že by účastníkem řízení byl Ing. J. ; že ten však v důsledku platného odmítnutí dědictví účastníkem řízení není ; že tím nejsou dotčena práva správce konkursní podstaty úpadce či práva jeho věřitelů .



Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Mgr. P. Ž. dovolání. Namítá, že právo domáhat se plnění z neúčinného právního úkonu není jediným důsledkem neúčinnosti právního úkonu ; že by měl být účastníkem dědického řízení také proto, že se v řízení jedná o majetek náležící do podstaty ; že úpadce z důvodu neúčinnosti svého právního úkonu odmítnutí dědictví nikdy nepřestal být vzhledem ke správci účastníkem řízení ; že měl být jako správce konkursní podstaty přibrán do dědického řízení jako jeho účastník ; že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam , neboť řeší otázku, zda neúčinnost právního úkonu má za následek pouze nárok na plnění, které v důsledku neplatného právního úkonu ujde, nebo má neúčinnost další jím tvrzené právní následky , a otázku, zda správce konkursní podstaty může být účastníkem řízení tehdy, když to připouští zákon o konkursu a odlišnou právní úpravu obsahuje jiný právní předpis, v daném případě občanský soudní řád . Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. ) a zůstavitel E. J. zemřel, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě Mgr. P. Ž. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp.zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999).

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Mgr. P. Ž. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a Mgr. P. Ž. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.

Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (v úvahu nepřichází ani vada ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.1996, sp.zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, ročník 1998), není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Mgr. P. Ž. aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2007

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu