21 Cdo 2587/2000
Datum rozhodnutí: 21.11.2001
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb., § 204 odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb., § 57 odst. 2 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2587/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. B., proti žalované O., o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Č. p., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 205/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2000 č. j. 16 Co 229/2000-164, takto:



I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.432,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 158.896,- Kč s 23% úrokem z prodlení počítaným z částky 67.889,- Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil nejprve tím, že v rámci odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl dne 9. 1. 1986 jako zaměstnanec právního předchůdce žalované S. z. R. v B., mu žalovaná (prostřednictvím p.) řádně vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, avšak od 1. 10. 1993 v rozporu s ustanovením § 195 odst. 4 zák. práce výplatu náhrady s poukazem na dovršení 60-ti let věku žalobce zastavila. Poté, co v průběhu řízení žalovaná výplatu náhrady za ztrátu na výdělku opět obnovila, žalobce odůvodňoval žalobu tím, že je mu náhrada poskytována v nesprávné výši, krácená o daň z příjmu , kterou pojišťovna odvedla F. ú., a proto požadoval za období od 1. 10. 1993 do 30. 9. 1998, kdy dosáhl věku 65 let, odpovídající doplatek včetně sumarizovaného úroku z prodlení za opožděnou výplatu náhrady.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co žalobce vzal žalobu částečně zpět) rozsudkem ze dne 20. 3. 2000 č.j. 16 C 205/95-141 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 122.279,- Kč a 63.568,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1.2.2000 do zaplacení, pro zaplacení částky 24.433,- Kč a pro zaplacení úroků ve výši 13% z částky 63.568,- Kč za dobu od 1.2.2000 žalobu zamítl a řízení o zaplacení částky 7.863,- Kč s příslušenstvím zastavil; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 38.262,- Kč a České republice - na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení 1.500,- Kč a na soudním poplatku 4.892,- Kč s tím, že pro zaplacení částky 300,- Kč se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává . Soud prvního stupně přihlížeje k ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce, podle kterého nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu, dospěl k závěru, že opožděnou výplatou náhrady za ztrátu na výdělku došlo k enormnímu nárůstu daně z příjmu a postupem žalované byl tak žalobce na svých příjmech z odškodnění pracovního úrazu poškozen ; žalobci proto přísluší požadovaných 63.568,- Kč, ovšem pouze s 10% úrokem z prodlení . Žalobci dále náleží i sumarizovaný úrok z prodlení ve výši 122.279,- Kč za období od 9. 7. 1995, neboť jeho propočet provedený žalobcem v příloze není v rozporu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a žalobce má na něj nárok podle ustanovení § 256 odst. 1,2 ZP . Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 24.433,- Kč za období od 1. 10. 1993 do 8. 7. 1995 je však podle názoru soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 zák. práce bezpečně promlčen.

Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2000 č.j. 16 Co 229/2000-164 podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení zástupkyni žalobce uložen na poště dne 28.4.2000 a ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. se považuje za doručený třetím dnem ode dne uložení, tj. vzhledem k ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. dnem 2. 5. 2000. Protože posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 17. 5. 2000, a protože žalobce své podání podal až dne 26. 5. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že v období doručování dané zásilky se jeho právní zástupkyně v místě doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala, a poté se nezdržovala ani v místě svého bydliště . V této době zástupkyně žalobce byla nepřítomna z důvodu pobytu mimo území ČR , a proto si rozsudek soudu prvního stupně vyzvedla na poště později v rámci úložné lhůty. Protože k platnému doručení písemnosti, která má být doručena účastníku do vlastních rukou, nedojde podle ustanovení § 47 odst. 2 věta třetí o.s.ř, jestliže se v místě doručení nezdržoval v době doručování písemnosti, má žalobce za to, že lhůta k podání odvolání začala běžet až ode dne vyzvednutí zásilky na poště. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a po doplnění dokazování k prokázání důvodu dovolání (§ 243a odst. 2 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení (srov. § 204 odst. 1 větu první o.s.ř.).

Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. § 158 odst. 2 větu první o.s.ř.).

Podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

Podle ustanovení § 48 odst. 3 o.s.ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověření přijímáním zásilek.

Z obsahu spisu vyplývá, že v dané věci žalobce zastupovala na základě plné moci ze dne 8. 8. 1995 JUDr. R. V., advokátka. Podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující rozsudek Okresního soudu v Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2000 č.j. 16 C 205/95-141 doručována zástupkyni žalobce dne 26. 4. 2000 na adresu jejího sídla. Adresátka však nebyla v místě doručování zastižena, a proto ji doručovatel uvědomil, že jí zásilku přijde znovu doručit dne 27. 4. 2000. Protože ani dne 27. 4. 2000 nebyla zástupkyně žalobce v místě doručování zastižena, uložil následující den 28. 4. 2000 doručovatel zásilku na poště a adresátku o tom vyrozuměl; advokátka JUDr. R. V. si písemnost vyzvedla dne 12. 5. 2000.

Žalobce namítá, že rozsudek soudu prvního stupně mu (jeho zástupkyni) nebyl ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 věty třetí o.s.ř. doručen, neboť v době doručování (tj. dne 26. 4. 2000) se jeho zástupkyně z důvodu pobytu mimo území ČR nezdržovala v místě doručování (tj. v místě sídla advokátní kanceláře).

Z výpovědi advokátky JUDr. R. V. bylo zjištěno, že byla dne 26. 4. 2000 s klientem na prohlídce nemovitostí v D. S. ve Slovenské republice. Z místa bydliště v R. p. R. jmenovaná vyjížděla dne 26. 4. 2000 vlastním osobním automobilem kolem 8. hodiny ráno a po vyřízení záležitostí na území Slovenské republiky se vrátila nazpět téhož dne okolo 18. hodiny večer.

Po zhodnocení těchto skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že zástupkyně žalobce neprokázala své tvrzení, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v rozhodný den, kdy se jí doručovatel poprvé pokusil písemnost doručit (kdy ji nezastihl a kdy jí proto zanechal uvědomění, že jí zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení), se v místě doručování nezdržovala. Běžnou nepřítomnost zástupkyně žalobce na adrese jejího sídla po dobu několika hodin totiž nelze považovat za okolnost, v důsledku níž by nebyly splněny předpoklady vyžadované ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly vedlejšímu účastníku náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva spočívají v náhradě prokázaných jízdních výdajů silničním motorovým vozidlem pověřeného zaměstnance z N. J. k dovolacímu jednání, které sestávají z částky 990,- Kč základní náhrady za 300 km jízdy (§ 7 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. b) vyhlášky č. 448/2000 Sb.) a z částky 442,- Kč náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty (19,8 l nafty v požadované ceně 22,30 Kč/1 platné v době použití vozidla - § 7 odst. 1 a 4 zákona č. 119/1992 Sb.). Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, věty první o.s.ř. uložil, aby tyto náklady vedlejšímu účastníkovi nahradil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. listopadu 2001

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu