21 Cdo 257/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 151b odst. 4 obč. zák. ve znění do 31.03.2000




21 Cdo 257/2015

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce RUCHSTAV HOLDING a. s. se sídlem v Bruntále, třída Práce č. 1710/15, IČO 65138031, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská č. 1340/2c, proti žalovanému K + B Expert, s. r. o. se sídlem v Klíčanech, U Expertu č. 91, IČO 40613666, zastoupenému JUDr. Josefem Corradini, advokátem se sídlem v Ostravě Staré Bělé, Valova č. 1106/24, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 112/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2014 č. j. 57 Co 286/2014-81, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Corradini, advokáta se sídlem v Ostravě Staré Bělé, Valova č. 1106/24.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 8. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že na budově v části obce A. H. stojící na pozemku p. č. st. 180, na pozemku p. č. st. 180 zastavěná plocha a nádvoří a na pozemku p. č. 36 zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. 10 v katastrálním území A. H. ve S., obec A. H., okres Bruntál, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, nevázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky žalovaného do výše 10.000.000,- Kč zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 s právními účinky vkladu práva ke dni 5. 11. 1998, neboť toto zástavní právo neexistuje . Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 3. 11. 1998 uzavřel s právním předchůdcem žalovaného, společností K + B Expert POPE spol. s r. o., smlouvu o zřízení zástavního práva k uvedeným nemovitostem k zajištění všech pohledávek žalovaného vůči dlužníku RUCHSTAV s. r. o. s připočtením úroků a úroků z prodlení do výše 10.000.000,- Kč, jež měly mít původ v obchodních vztazích mezi žalovaným a dlužníkem RUCHSTAV s. r. o., který ve smlouvě prohlásil, že v době podpisu zástavní smlouvy má vůči zástavnímu věřiteli závazky z obchodních vztahů dosahující výše 9.098.042,- Kč. Žalobce má za to, že zástavní smlouva ze dne 3. 11. 1998 je pro neurčitost absolutně neplatná, neboť z ní nelze ani výkladem dovodit, které pohledávky žalovaného jsou zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem, a že jako jejich vlastník má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva na nich váznoucího.

Žalovaný zejména namítal, že neměl a nemá vůči dlužníku RUCHSTAV s. r. o. jinou pohledávku než tu, která vyplynula z jejich obchodních vztahů a kterou představuje nezaplacená kupní cena za odebrané zboží, takže tato pohledávka není zaměnitelná s jinou pohledávkou z jiných než obchodních vztahů .

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 4. 2. 2014 č. j. 17 C 112/2013-57 určil, že zástavní právo dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 s právními účinky vkladu zástavního práva ke dni 5. 11. 1998 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště v Bruntále, k budově v části obce A. H. stojící na pozemku p. č. st. 180, k pozemku p. č. st. 180 - zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku - zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 10 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál pro katastrální území A. H. ve S., obec A. H., neexistuje , a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.376,42 Kč k rukám advokáta JUDr. Radka Závodného. Poté, co dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva, neboť toto právo se zapisuje do katastru nemovitostí, soud prvního stupně shledal, že zajišťovaná pohledávka nebyla v zástavní smlouvě dostatečně vymezena, že není zjistitelné, o jakou pohledávku či pohledávky jde, a že není odstraněna pochybnost o možnosti zaměnit tuto pohledávku či tyto pohledávky s pohledávkami jinými, kdy ani za použití interpretačních pravidel nelze určit pohledávku, kterou zástava zajišťuje . Dospěl k závěru, že smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 tak chybí jedna z podstatných náležitostí zástavní smlouvy, že je proto neplatná a že zástavní právo na základě ní proto nemohlo vzniknout.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 8. 2014 č. j. 57 Co 286/2014-81 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.342,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.228,- Kč, oboje k rukám advokáta JUDr. Josefa Corradini. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalobce jako zástavce není v řízení věcně legitimován, neboť žalobce jako vlastník nemovitostí zastavených smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 je v postavení zástavního dlužníka a svědčí mu proto věcná legitimace v předmětném sporu . Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť určení, zda tu zástavní právo je či není, vede k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva , a to bez ohledu na skutečnost, že na zastavené nemovitosti jsou vedeny exekuce. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že zajištěná pohledávka byla ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 vymezena dostatečně určitě, neboť podle obchodního zákoníku bylo možné v období do 31. 12. 2000 zabezpečit i pohledávku, která nemůže být určena podrobněji než údaji o osobách věřitele a dlužníka a druhovým vymezením, a v daném případě se mělo jednat o pohledávku z obchodních vztahů mezi žalovaným a dlužníkem RUCHSTAV s.r.o., která ke dni uzavření zástavní smlouvy dosahovala částky 9.098.042,- Kč a která tedy byla specifikována časovým omezením a výší částky s tím, že s připočtením úroků a úroků z prodlení byla zajištěna do výše 10.000.000,- Kč. Odvolací soud přihlédl také k tomu, že zástavní smlouva nebyla od doby jejího uzavření zpochybňována žádným z účastníků, a uzavřel, že v případě pochybností o obsahu smluvního ujednání je prioritní výklad nezakládající neplatnost právního úkonu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že - jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3127/2012 - není dovoleno pomocí výkladu měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu a že se odvolací soud od této judikatury bez dostatečného zdůvodnění odchýlil. Má za to, že požadavek určitosti zajišťované pohledávky je nezbytné vykládat tak, že jde o její identifikaci takovým způsobem, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za zástavním dlužníkem a aby bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje; časové omezení a určení výše pohledávky nemůže být dostatečné k přiznání její určitosti . Dovolatel je toho názoru, že zástavní smlouva ze dne 3. 11. 1998 je pro svou neurčitost absolutně neplatná, neboť z ní nelze ani výkladem dovodit, které pohledávky žalovaného jsou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobce zajištěny. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že požadavek určitosti zástavní smlouvy byl naplněn a že ji proto nelze považovat za neplatnou. Zdůraznil, že nebylo zpochybněno, že žalovaný neměl vůči dlužníku RUCHSTAV s.r.o. jinou pohledávku než tu, která vyplynula z jejich obchodních vztahů na zaplacení kupní ceny za dodané obchodní zboží a která proto není zaměnitelná s jinou pohledávkou.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že dne 3. 11. 1998 uzavřeli právní předchůdce žalovaného K + B Expert POPE spol. s r. o., žalobce a RUCHSTAV s. r. o. smlouvu o zřízení zástavního práva, v jejímž čl. I společnost RUCHSTAV s. r. o. prohlásila, že má z titulu obchodních vztahů vůči společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. závazky dosahující v současné době částky 9.098.042,- Kč, a v jejímž čl. III dal žalobce do zástavy nemovitosti ve svém vlastnictví, a to budovu postavenou na pozemku p. č. st. 180, pozemek p. č. st. 180 a pozemek p. č. 36, vše v katastrálním území A. H. ve S., k zajištění všech pohledávek společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. vůči společnosti RUCHSTAV s. r. o. s připočtením úroků a úroků z prodlení pro případ, že společnost RUCHSTAV s.r.o. nesplní ve stanovené lhůtě své závazky, které jí přísluší podle čl. I zástavní smlouvy, a to do výše 10.000.000,- Kč; právní účinky vkladu práva podle této smlouvy nastaly dne 5. 11. 1998.

Za tohoto stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, jak měla být v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 označena z pohledu požadavků na určitost právního úkonu zástavním právem zabezpečovaná pohledávka. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době vzhledem k tomu, že sporná zástavní smlouva byla uzavřena dne 3. 11. 1998 - posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 3. 2000 (dále jen obč. zák. ).

Podle ustanovení § 151b odst. 4 věty první obč. zák. ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.

Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je - jak vyplývá z citovaného ustanovení - kromě určení předmětu zástavního práva (zástavy) též označení zabezpečované pohledávky. Požadavek identifikace zabezpečované pohledávky ve smyslu ustanovení § 151b odst. 4 věty první obč. zák. lze mít za splněný, je-li pohledávka v zástavní smlouvě charakterizována zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osobního dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, a aby ji nebylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005 sp. zn. 29 Odo 851/2003, který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3447/2011). Nemá-li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u zabezpečované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné se zabezpečovanou pohledávkou), je zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva dostatečně určitě označena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku.

V projednávané věci byla zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 označena jako pohledávka odpovídající závazkům společnosti RUCHSTAV s. r. o. vůči společnosti K + B Expert POPE spol. s r. o. z titulu obchodních vztahů dosahujícím v době uzavření této smlouvy výše 9.098.042,- Kč; byla tedy charakterizována osobou dlužníka, svým druhem (souhrn pohledávek z obchodních vztahů mezi zástavním věřitelem a dlužníkem v době uzavření zástavní smlouvy) a předmětem plnění (peněžitá částka v celkové výši 9.098.042,- Kč). Protože v řízení nebylo zjištěno (a ani účastníky tvrzeno), že by zástavní věřitel (společnost K + B Expert POPE spol. s r. o.) měl v době uzavření zástavní smlouvy vůči dlužníkovi RUCHSTAV s. r. o. jinou peněžitou pohledávku způsobilou záměny s peněžitou pohledávkou z obchodních vztahů mezi nimi ve výši 9.098.042,- Kč, byla zabezpečovaná pohledávka - jak vyplývá z výše uvedeného - označena ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 1998 dostatečně určitě.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je (byť nebyl odůvodněn zcela přiléhavě) z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1. o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného, advokát JUDr. Josef Corradini, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu