21 Cdo 2527/2000
Datum rozhodnutí: 15.08.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 2527/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. H. proti povinné X. a. s., pro 3.225,- Kč prodejem movitých věcí povinné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 763/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2000, č.j. 20 Co 168/2000-13, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 10. 1999, č.j. 34 E 763/99-2, vyzval - pod sankcí zastavení řízení - oprávněnou k doplnění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí s tím, že podání vykazuje" vady ( povinný není řádně a přesně označen /přesný název a adresa/ a není uvedeno IČO, není přiložen originál nebo úředně ověřená kopie plné moci právního zástupce, není předložen originál nebo úředně ověřená kopie usnesení OS v Klatovech č.j. 9 C 68/99 ze dne 14. 7. 1999 s doložkou právní moci").

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2000, č.j. 20 Co 168/2000-13, odvolání oprávněné proti usnesení obvodního soudu odmítl. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za usnesení, jímž byla oprávněná vyzvána, aby odstranila vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 43, § 254 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř."/); vylučuje-li zákon přípustnost odvolání proti takovému usnesení (§ 202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), odvolací soud jej odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná včas dovolání, které odůvodnila ustanovením § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. (v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237). Dovolatelka tvrdí, že postupem soudu" je jí odnímána možnost projednání" návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 8. 10. 1999, který - podle jejího názoru - obsahoval všechny náležitosti požadované zákonem (§ 42 odst. 4, § 79 odst. 1 a § 261 o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání je přípustné (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.); není však důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám taxativně uvedeným v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem) a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/, e/ a g/ o.s.ř. ani jiné vady řízení z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelka je nenamítá, bylo úkolem dovolacího soudu posoudit, zda řízení je postiženo vadou podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a zda je tak dán uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.

Vadou řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je okolnost, že účastníku řízení byla v jeho průběhu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (tj. realizovat procesní práva, která mu zákon přiznává).

Jestliže povaha rozhodnutí odvolacího soudu možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně vylučuje, pak ani tvrzení, že řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (o niž však v souzené věci nemůže jít, kromě jiného - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998, pod č. 27, resp. 6/1998, pod č. 49 - již proto, že výzvou k odstranění vad návrhu nelze účastníku odejmout možnost jednat před soudem), samo o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000, pod č. 47, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1635/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/1998, pod č. 16). Vedle usnesení o zastavení odvolacího řízení podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o.s.ř., popř. podle § 207 odst. 2 o.s.ř., se uvedené vztahuje především na usnesení o odmítnutí odvolání (§ 218 odst. 1 o.s.ř.).

S nepřípustným odvoláním zákon spojuje jediný důsledek - jeho odmítnutí (§ 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), aniž by odvolací soud byl oprávněn zkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně nebo vady řízení mu předcházejícího; odvolací soud nemůže (postupem podle § 221 o.s.ř.) reagovat ani na tak zjevné procesní vady, jakými jsou např. nedostatek soudní pravomoci, rozhodování vyloučeného soudce či nesprávné obsazení soudu prvního stupně.

Zrušit usnesení, jímž bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., by bylo možné jen pro takové vady řízení, které mohly mít vliv na správnost úsudku odvolacího soudu o nepřípustnosti odvolání. Dovolatelka však závěr o tom, že odvolání bylo nepřípustné, nezpochybnila a tvrzená vada se tohoto závěru rovněž nedotýká.

Lze uzavřít, že oprávněné se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto - bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - dovolání zamítl (§ 243b odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. srpna 2001

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu