21 Cdo 242/2010
Datum rozhodnutí: 14.02.2012
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 243b odst. 1 o. s. ř.




21 Cdo 242/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Družstvo 3039 se sídlem v Praze 4, Krouzova č. 3039/16, IČO 63081407, proti žalované R. P., zastoupené JUDr. Zdenkou Čížkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Korunní č. 1030/32, o žalobě pro zmatečnost a návrhu žalované na obnovu řízení ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 198/2003 a 13 Nc 24894/2006, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 Nc 3078/2007, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 69 Co 421/2008-107, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2009, č.j. 69 Co 421/2008-107, jímž byl zamítnut návrh žalované na ustanovení zástupce a potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.6.2008, č.j. 10 Nc 3078/2007-78, opravené usnesením ze dne 8.7.2008, č.j. 10 Nc 3078/2007-85, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je v části směřující proti potvrzujícímu výroku II. přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř.

V posuzovaném případě celková obsahová nesrozumitelnost všech podání žalované neumožňuje soudu učinit jednoznačný závěr, o čem má jednat (srov. § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla vyzvána, aby svou žalobu doplnila a opravila, k doplnění a opravě žaloby jí byla poskytnuta dostatečná lhůta a byla správně poučena, jak je třeba doplnění a opravu žaloby provést a že její žaloba bude odmítnuta, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví (§ 43 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalovaná sice včas požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, své nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové poměry však ani v odvolacím řízení (vedeném proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žádost žalované o ustanovení zástupce zamítnuta) nedoložila. Vzhledem k tomu, že žalovaná vady žaloby neodstranila a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí žaloby správný (srov. § 43 odst. 2 o.s.ř.).

Pokud dovolatelka namítá, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces , neboť nebyla schopna sama dobře hájit své zájmy , pak k tomu je třeba uvést, že uvedenou námitkou se již zabýval k ústavní stížnosti žalované podané v této věci Ústavní soud ČR. V usnesení ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1708/08, dospěl k závěru, že není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 o.s.ř. . Dovolací soud se s tímto závěrem Ústavního soudu ČR zcela ztotožňuje.

S ohledem na výše uvedené, je dovolání žalované v části směřující proti potvrzujícímu výroku II. usnesení odvolacího soudu zjevně bezdůvodné.

Dovolání žalované směřuje rovněž proti výroku I. usnesení, jímž odvolací soud zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy) . Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.

Protože dovolání je v části směřující proti potvrzujícímu výroku II. usnesení odvolacího soudu zjevně bezdůvodné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. odmítl; v části směřující proti výroku I. usnesení, jímž odvolací soud zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce, Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2012

JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu