21 Cdo 226/2013
Datum rozhodnutí: 20.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 226/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce P. S. , zastoupeného Mgr. Kateřinou Jansovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Hajnova č. 40, proti žalované BEZNOSKA, s. r. o. se sídlem v Kladně - Kročehlavech, Dělnická č. 2727, IČO 43774946, o zaplacení 1.000.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 43/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2011, č. j. 23 Co 149/2011-133, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2011, č. j. 23 Co 149/2011-133, ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 21 C 43/2010-70, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.000.000,- Kč s úroky z prodlení a kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 30.000,- Kč k rukám právního zástupce žalované , a jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.000,- Kč do rukou právního zástupce žalované , není ve věci samé přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen o. s. ř. ] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyslovený v odvolacím soudem zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněném pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1933/2006, uveřejněného pod č. 164 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2584/2006, uveřejněného pod číslem 44 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008), na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit, a nemá tedy z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2014


JUDr. Mojmír Putna předseda senátu