21 Cdo 2259/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2010
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 2259/2009 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. Č., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, proti žalovanému KOVOSVIT, a.s. se sídlem v Sezimově Ústí II, náměstí Tomáše Bati č. 419, IČ 00009415, zastoupenému JUDr. Janem Vobrem, advokátem se sídlem v Sezimově Ústí, nám. T. Bati č. 417, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČ 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 157/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 22. ledna 2009, č. j. 15 Co 734/2008-279, takto:

I. Rozsudek krajského soudu se co do částky 46.905,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši
26,00 % z částky 163,40 Kč od 1. 12. 1997 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 1. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od l. 4. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od l. 5. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 6. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 7. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 166,90 Kč od 1. 8. 1998 do zaplacení
23,00 % z částky 137,40 Kč od 1. 9. 1998 do zaplacení
26,00 % z částky 137,40 Kč od 1. 10. 1998 do zaplacení
23,00 % z částky 137,40 Kč od 1. 11. 1998 do zaplacení
23,00 % z částky 137,40 Kč od 1. 12. 1998 do zaplacení
15,00 % z částky 137,40 Kč od 1. 1. 1999 do zaplacení
15,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 2. 1999 do zaplacení
15,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 3. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 4. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 5. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 6. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 8. 1999 do zaplacení
12,00 % z částky 205,90 Kč od 1. 9. 1999 do zaplacení
11,00 % z částky 180,10 Kč od 1. 10. 1999 do zaplacení
10,00 % z částky 180,10 Kč od 1. 11. 1999 do zaplacení
10,00 % z částky 180,10 Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení
10,00 % z částky 180,10 Kč od 1. 1. 2000 do zaplacení
10,00 % z částky 250,50 Kč od 1. 2. 2000 do zaplacení
8,00% z částky 250,50 Kč od 1. 3. 2000 do zaplacení
8,00% z částky 250,50 Kč od 1. 4. 2000 do zaplacení
8,00% z částky 250,50 Kč od 1. 5. 2000 do zaplacení
8,00% z částky 250,50 Kč od 1. 6. 2000 do zaplacení
8,00% z částky 250,50 Kč od 1. 7. 2000 do zaplacení
8,50% z částky 250,50 Kč od 1. 8. 2000 do zaplacení
8,50 % z částky 250,50 Kč od 1. 9. 2000 do zaplacení
8,50% z částky 250,50 Kč od 1. 10. 2000 do zaplacení
8,50% z částky 250,50 Kč od 1. 11. 2000 do zaplacení
8,50% z částky 250,50 Kč od 1. 12. 2000 do zaplacení
8,50% z částky 250,50 Kč od 1. 1. 2001 do zaplacení
8,50% z částky 277,50 Kč od 1. 2. 2001 do zaplacení
8,50% z částky 277,50 Kč od 1. 3. 2001 do zaplacení
8,50 % z částky 186,20 Kč od 1. 4. 2001 do zaplacení
8,50% z částky 189,70 Kč od 1. 5. 2001 do zaplacení
8,50% z částky 189,70 Kč od 1. 6. 2001 do zaplacení
8,50 % z částky 189,70 Kč od 1. 7. 2001 do zaplacení
8,50 % z částky 189,70 Kč od 1. 8. 2001 do zaplacení
8,50% z částky 189,70 Kč od 1. 9. 2001 do zaplacení
8,50 % z částky 189,70 Kč od 1. 10. 2001 do zaplacení
8,50 % z částky 189,70 Kč od 1. 11. 2001 do zaplacení
7,50% z částky 189,70 Kč od 1. 12. 2001 do zaplacení
7,50 % z částky 189,70 Kč od 1. 1. 2002 do zaplacení
7,00% z částky 211,20 Kč od 1. 2 .2002 do zaplacení
6,50% z částky 158,70 Kč od 1. 3. 2002 do zaplacení
6,50% z částky 158,70 Kč od 1. 4. 2002 do zaplacení
5,50 % z částky 294,30 Kč od 1. 5. 2002 do zaplacení
5,50% z částky 294,30 Kč od 1. 6. 2002 do zaplacení
5,50 % z částky 294,30 Kč od 1. 7. 2002 do zaplacení
4,00% z částky 294,30 Kč od 1. 8. 2002 do zaplacení
4,00% z částky 294,30 Kč od 1. 9. 2002 do zaplacení
4,00% z částky 294,30 Kč od 1. 10. 2002 do zaplacení
3,50% z částky 294,30 Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení
3,50% z částky 294,30 Kč od 1. 12. 2002 do zaplacení
3,50% z částky 294,30 Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení
3,00% z částky 294,30 Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení
3,00% z částky 316,70 Kč od 1. 3. 2003 do zaplacení
3,00% z částky 316,70 Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení
3,00% z částky 316,70 Kč od 1. 5. 2003 do zaplacení
3,00% z částky 316,70 Kč od 1. 6. 2003 do zaplacení
2,50% z částky 316,70 Kč od 1. 7. 2003 do zaplacení
2,50% z částky 316,70 Kč od 1. 8. 2003 do zaplacení
2,00% z částky 532,20 Kč od 1. 6. 2004 do zaplacení
2,50% z částky 532,20 Kč od 1. 7. 2004 do zaplacení
2,50% z částky 532,20 Kč od 1. 8. 2004 do zaplacení
2,50% z částky 532,20 Kč od 1. 9. 2004 do zaplacení
3,00% z částky 532,20 Kč od 1. 10. 2004 do zaplacení
3,00% z částky 532,20 Kč od 1. 11. 2004 do zaplacení
3,00% z částky 532,20 Kč od 1. 12. 2004 do zaplacení
3,00% z částky 532,20 Kč od 1. 1. 2005 do zaplacení
2,50% z částky 489,- Kč od 1. 2. 2005 do zaplacení
2,50% z částky 557,80 Kč od 1. 3. 2005 do zaplacení
2,00% z částky 557,80 Kč od 1. 4. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 5. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 6. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 7. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 8. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 9. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 10. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 11. 2005 do zaplacení
8,75 % z částky 557,80 Kč od 1. 12. 2005 do zaplacení
9,00% z částky 557,80 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 2. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 3. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 4. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 5. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 6. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 7. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 8. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 9. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 10. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 11. 2006 do zaplacení
9,00% z částky 591,20 Kč od 1. 12. 2006 do zaplacení
9,50% z částky 591,20 Kč od 1. 1. 2007 do zaplacení
9,50% z částky 624.90 Kč od 1. 2. 2007 do zaplacení
9,50 % z částky 624.90 Kč od 1. 3. 2007 do zaplacení
9,50% z částky 624.90 Kč od 1. 4. 2007 do zaplacení
9,50% z částky 624.90 Kč od 1. 5. 2007 do zaplacení
9,50% z částky 624.90 Kč od 1. 6. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 7. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 8. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 9. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 10. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 11. 2007 do zaplacení
9,75 % z částky 624.90 Kč od 1. 12. 2007 do zaplacení
10,50 % z částky 624.90 Kč od 1. 1. 2008 do zaplacení
a ve výroku o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalobce odmítá .

Odůvodnění:


Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a účelně vynaložených nákladů na léčení s tím, že dne 22. 5. 1996 utrpěl jako zaměstnanec žalovaného pracovní úraz spočívající v nadýchání par metylenchloridu a že dne 6. 10. 1997 mu byl přiznán plný invalidní důchod, který byl následně změněn na částečný a od 1. 12. 2001 opět na plný.

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 18. 9. 2008, č. j. 7 C 157/2003-253, rozhodl mezitímně tak, že základ žalobního nároku žalobce v rozsahu 10 % je opodstatněný a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku . Měl za prokázáno, že u žalobce došlo při plnění pracovních úkolů k poškození na zdraví, že však v řízení bylo prokázáno, že utrpěný pracovní úraz žalobce je pouze jednou z více příčin současného zdravotního stavu žalobce, a tedy i jeho úplné invalidity, a že míra zdravotního postižení žalobce výslovně zaviněná jeho pracovním úrazem ze dne 22. 5. 1996 je shledávána pouze v rozsahu kolem 10 % .

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. 15 Co 734/2008-279, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 469.052,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikoval, zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje rovněž ze znaleckých posudků ve věci vypracovaných dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně -k závěru, že u žalobce nebyly zjištěny žádné objektivní známky závažného onemocnění plic a ani žádné závažné následky jeho pracovního úrazu s tím, že s předmětným pracovním úrazem současný zdravotní stav žalobce zcela nesouvisí a převážnou mírou se na něm podílí předchozí jiná onemocnění. Z důvodu absence jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu daných ustanovení § 190 odst. 1 zák. práce, a to příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody, není proto žaloba důvodná.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že revizní posudek LF Masarykovy univerzity v Brně nespojil současné zdravotní problémy žalobce s nadýcháním metylenchloridu na pracovišti mimo jiné i proto, že v dostupné odborné literatuře nebyl podle zjištění zpracovatelů znaleckého posudku obdobný případ popsán , a s odkazem na články v odborné literatuře dovozuje, že v literatuře popisované případy uvádějí naprosto stejné zdravotní postižení, kterým trpí žalobce . Vytýká dále odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu ani se nikterak nevypořádal s důkazy o zcela jasné příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce (nadýchání se metylenchloridu) a jeho současným zdravotním stavem, ani s tou skutečností, že se zjevně jednalo o příčinu podstatnou a že při vypracování znaleckého posudku nebylo přihlíženo ke všem skutečnostem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání zčásti přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné a zčásti nepřípustné.

Podle ustanovení § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z obecného závěru, že k odvolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by odvolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 1960, sp. zn. 11 Co 102/60, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62, ročník 1960).

Žalobce odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně též ve výroku, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno ( základ žalobního nároku žalobce v rozsahu 10 % byl shledán opodstatněný). Protože v tomto směru bylo žalobci vyhověno a protože tímto výrokem žalobci nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech, nemohl mít žalobce z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno nebo změněno. K podání odvolání proti uvedenému výroku rozsudku soudu prvního stupně žalobce tedy nebyl oprávněn (subjektivně legitimován). Odvolací soud proto měl jeho odvolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnout. Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 242 odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť rozhodoval o něčem, co nebylo předmětem odvolacího řízení. Dovolací soud proto rozsudek krajského soudu v tomto rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v části výroku, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (ve výroku, že základ žalobního nároku žalobce v rozsahu 90 % není opodstatněný). Dovolání proti této části výroku není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

I když dovolatel uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) vychází (že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho pracovním úrazem ze dne 22. 5. 1996 a vznikem škody). Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil. Na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že zdravotní problémy, kterými trpí, jsou důsledkem pracovního úrazu ), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že byly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci). Tím, že na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatele v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce v této části aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věty druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. května 2010


JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu