21 Cdo 2257/2015
Datum rozhodnutí: 04.11.2015
Dotčené předpisy: § 476b obč. zák., § 476c obč. zák.



21 Cdo 2257/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně P. P. , zastoupené Mgr. Jiřím Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého nám. č. 183, proti žalovaným 1) J. F. , zastoupené Mgr. Ondřejem Radilem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, a 2) nezletilému M. F. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Grecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Sokolovně č. 37, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 8/2012, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2014, č. j. 12 Co 391/2014-266, takto:

I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Dvořáčka, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého nám. č. 183; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2014, č.j. 12 Co 391/2014-266, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru o neplatnosti allografní závěti ze dne 6.2.2008 pořízené zůstavitelkou E. Z., zemřelou dne 15.2.2008, pro nedostatek formálních náležitostí podle ustanovení § 476b, resp. § 476c občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 1765/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2005; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2004, sp. zn. 30 Cdo 164/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.10.2006, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2012, sp. zn. 21 Cdo 341/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109, ročník 2012] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti skutkových zjištění a skutkového závěru rozhodujícího pro právní posouzení věci odvolacím soudem, že zdravotní stav zůstavitelce neumožňoval vlastnoručně závěť podepsat, když namítá, že nebylo prokázáno, že byla splněna podmínka nemožnosti číst a psát na straně zůstavitelky , a že úvahy soudu o nemožnosti zemřelé se podepsat vycházejí z nesprávné teze o fyzické nemožnosti čitelného podpisu přeceňuje se význam třesu atd. , a proti hodnocení důkazů, namítá-li, že soudy v rozporu s provedenými důkazy přijaly závěr, že zůstavitelka nemohla číst ani psát apod.), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Pro úplnost je třeba dodat, že dovolací námitky směřující ke zpochybnění závěru odvolacího soudu (vycházejícího z nálezu Ústavního soudu ze dne 20.8.2014, sp. zn. I. ÚS 173/13), podle něhož s vysokou mírou pravděpodobnosti zůstavitelka nebyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu k pořízení závěti způsobilá jsou bezpředmětné, neboť k označení závěti za neplatnou postačí již nevyhovění požadavkům na její formu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2015

JUDr. Roman Fiala předseda senátu