21 Cdo 2256/2006
Datum rozhodnutí: 18.09.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2256/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně F., s.. s r.o. v l., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátem, o 5.473.219,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 8001/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. března 2006 č.j. 21 Co 561/2005-100, takto:


Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. června 2005 č. j. Nc 8001/2005-61 se - s výjimkou výroků o zamítnutí žaloby - zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Žalobkyně (její právní předchůdkyně A. P., a.s. v l.) se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil "zajištěnou pohledávku s příslušenstvím ve výši Kč 5.263.219,20 a náklady řízení ve výši Kč 210.530,- s tím, že uspokojení pohledávky se může žalobkyně domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy - nemovitostí: N. B., - objekt bydlení na st.p.č. 954/1, st.p.č. 954/1 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3621 m2, N. B. - jiná st. na st.p.č. 954/2, st.p.č. 954/2 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 258 m2, zapsaných jako vlastnictví žalovaného na LV pro katastrální území N. B., obec N. B., okres H. K. u katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, KP H. K.". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle "úvěrové smlouvy ze dne 9.3.1994 ve znění dodatku ze dne 28.2.1995" (správně ze dne 26.8.1994) poskytla dlužníku H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o., "krátkodobý úvěr na investice ve výši Kč 11.500.000,-" a že k zajištění této pohledávky vzniklo podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 4.3.1994 zástavní právo k uvedeným nemovitostem. Dlužníku bylo pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.2.2004 č.j. 16 C 189/2003-25 uloženo, aby zaplatil žalobkyni "částku 2.963.219,20 Kč jako úrok z prodlení za období od 20.5.1998 do 28.2.1999, částku 2.300.000,- Kč jako smluvní pokutu a náklady řízení ve výši 210.530,- Kč"; dlužník však svou povinnost dosud nesplnil a ani "žalovaný není ochoten dostát svým závazkům dobrovolně".


Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16.6.2005 č.j. Nc 8001/2005-61 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni "zástavním právem zajištěnou pohledávku v částce 3.173.219,20 Kč, která byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.2.2004 č.j. 16 C 189/2003-25 vůči dlužníkovi H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o., se sídlem V.15, P. 1, s tím že uspokojení této pohledávky se žalobkyně může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy - nemovitostí: a) budova stojící na pozemku st.p.č. 954/1, b) budova stojící na pozemku p.č.st. 954/2, c) pozemek p.č.st. 954/1 o výměře 3621 m2, d) pozemek p.č.st. 954/2 o výměře 258 m2, to vše nacházející se v katastrálním území N. B., obec N. B., okres H. K. a zapsáno na LV u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj - katastrální pracoviště H. K.", zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil "zástavním právem zajištěnou pohledávku v částce 2.300.000,- Kč, která byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.2.2004 č.j. 16 C 189/2003-25 vůči dlužníkovi H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o., se sídlem V.15, P.1, s tím že uspokojení této pohledávky se žalobkyně může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy - nemovitostí: a) budova stojící na pozemku st.p.č. 954/1, b) budova stojící na pozemku p.č.st. 954/2, c) pozemek p.č.st. 954/1 o výměře 3621 m2, d) pozemek p.č.st. 954/2 o výměře 258 m2, to vše nacházející se v katastrálním území N. B., obec N. B., okres H. K. a zapsáno na LV u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj - katastrální pracoviště H. K.", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že projednávanou věc je třeba posoudit podle právní úpravy zástavního práva účinné do 31.8.1998, neboť právo žalobkyně na uspokojení ze zástavy vzniklo dnem 1.3.1995, soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavním právem byla z požadovaných plnění zajištěna jen pohledávka úroků z prodlení ve výši 2.962.689,20 Kč a "nákladů nalézacího řízení" ve výši 210.530,- Kč a že proto žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.300.000,- Kč musela být zamítnuta.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6.3.2006 č.j. 21 Co 561/2005-100 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil 3.081.749,20 Kč, a změnil ve výroku, kterým bylo soudem prvního stupně žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni dalších 91.470,- Kč, tak, že žalobu ohledně této částky zamítl; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta JUDr. J. K. na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 13.650,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 74.495,- Kč. Odvolací soud z provedených důkazů zjistil, že nemovitosti dal do zástavy dlužník H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o se sídlem v P. 1, V.15, který nabyl vlastnictví na základě kupní smlouvy od žalovaného ke dni 4.3.1994, a že žalovaný "v postavení prodávajícího od kupní smlouvy platně odstoupil pro nezaplacení kupní ceny kupujícím, tedy obligačním dlužníkem a zástavcem", a dovodil, že zástavní smlouva ze dne 4.3.1994 byla uzavřena sice před rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva pro dlužníka, avšak v souladu se zákonem v den, k němuž se dlužník stal vlastníkem zastavovaných nemovitostí, a že odstoupením se ve smyslu ustanovení § 48 odst.2 občanského zákoníku kupní smlouva od počátku zrušila a obnovil se "původní stav" (vlastnické právo žalovaného k zastaveným nemovitostem). Podle názoru odvolacího soudu však takové zrušení smlouvy a obnovení "původního stavu" neznamená, že by byly od počátku neplatné všechny právní úkony "učiněné v době mezi uzavřením smlouvy a adresovaným právním úkonem účastníka směřujícím k odstoupení od smlouvy", neboť třetí osoby by se ocitly "v právním postavení, kdy by byly zcela bez obrany, vystaveny libovůli nabyvatele věci a účastníka smlouvy, kterému právo odstoupit svědčí, zda dojde ke splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy a zda účastník oprávněný k odstoupení od smlouvy svého práva využije". Odvolací soud uzavřel, že "ani zrušení kupní smlouvy, kterou zástavce nemovitosti nabyl prostřednictvím institutu odstoupení od smlouvy podle § 48 občanského zákoníku a tedy obnovení původního stavu, kdy zástavce vlastníkem zástavy nebyl, nepůsobí neplatnost zástavní smlouvy uzavřené zástavcem v době mezi vznikem jeho vlastnického práva a zánikem právního titulu, na jehož základě vlastnického práva nabyl". Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že žalobkyni přiznal všechny náklady řízení, které "zástavní věřitel vynaložil v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 189/2003", ačkoliv smluvní pokuta ve výši 2.300.000,- Kč nebyla zástavním právem zajištěna a část nákladů ve výši 91.470,- Kč vztahující se k uplatnění nároku na smluvní pokutu není příslušenstvím k zajištění pohledávky; v tomto směru vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.


Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný - s výjimkou, jak je zřejmé z obsahu dovolání, výroku o zamítnutí žaloby - dovolání. Namítá, že odvolací soud, i když správně dovodil, že "v době uzavření zástavní smlouvy nebyl obligační dlužník jako zástavce vlastníkem nemovitostí a ani nedisponoval souhlasem ke zřízení zástavního práva ve smyslu § 151d občanského zákoníku", nesprávně vychází ze "stavu v době uzavření zástavní smlouvy", aniž by bylo "možné údajně předpokládat", zda "žalovaný jako prodávající od smlouvy kupní odstoupí". Žalovaný dovozuje, že žalobkyně v době uzavření úvěrové a zástavní smlouvy "nejednala s péčí řádného hospodáře" a "v dobré víře", neboť byla "účastna na tvorbě podmínek kupní smlouvy" a věděla, že poskytnutý úvěr byl určen na pokrytí závazků uvedených ve smlouvě a tím k "odstranění zástavního práva k třetím subjektům" a přes "vysoké riziko poskytla úvěr bez souhlasu žalovaného jako prodávajícího k uzavření zástavní smlouvy". Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu (v napadené části) zrušil a aby věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.


Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].


Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].


Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.


Při rozhodování v projednávané věci odvolací soud mimo jiné řešil právní otázku, jaké jsou právní účinky odstoupení od kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti v případě, že nabyvatel (kupující) zatížil nemovitost zástavním právem na základě smlouvy a převodce (prodávající) poté v souladu se zákonem odstoupil od kupní smlouvy. Uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil zčásti jinak, než jak je posuzována podle ustálené judikatury soudů. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu (jeho potvrzující výrok) rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.


Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř.), že právní předchůdkyně žalobkyně A. P., a.s. poskytla dlužníku H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o. podle smlouvy o úvěru ze dne 9.3.1994 krátkodobý úvěr na investice ve výši 12.500.000,- Kč, k jehož zajištění bylo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně A. P., a.s. a dlužníkem H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o. dne 4.3.1994, zřízeno zástavní právo k nemovitostem, které dlužník H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o. koupil od žalovaného kupní smlouvou ze dne 3.3.1994, na základě které bylo vloženo vlastnické právo ve prospěch dlužníka s právnímu účinky vkladu ke dni 4.3.1994. V kupní smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že prodávající je oprávněn od smlouvy odstoupit, jestliže první část sjednané kupní ceny ve výši 8.400.000,- Kč nebude zaplacena do 40 dnů od podpisu smlouvy a druhá část kupní ceny ve výši 2.020.000,- Kč do 50 dnů od vkladu vlastnického práva kupujícího v katastru nemovitostí. Protože prodávajícímu nebyla zaplacena část kupní ceny ve výši 2.020.000,- Kč, podáním ze dne 17.5.1994 od kupní smlouvy odstoupil; uvedená skutečnost byla osvědčena v notářském zápisu ze dne 3.11.1994, sepsaném notářem JUDr. V. K.


Právní otázku, pro kterou má rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam, je třeba i v současné době posuzovat především podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1994 (dále jen "obč. zák.).


Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto (§ 48 odst.1 obč. zák.).


Nesplní-li dlužník svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit (§ 517 odst.1 část věty druhé před středníkem obč. zák.).


Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (§ 48 odst.2 obč. zák.).


Při nabývání vlastnického práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus acquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus acquirendi). Kupní nebo jiná smlouva o převodu vlastnického práva představuje tzv. titulus acquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, k nabytí vlastnického práva podle ní ještě nedochází; to nastává až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (modus acquirendi), který má právní účinky ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.


Odstoupí-li převodce od kupní nebo jiné smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti podle ustanovení § 517 odst.1 části věty druhé před středníkem obč. zák. nebo z jiného důvodu stanoveného v zákoně nebo ve smlouvě účastníků, z ustanovení § 48 odst.2 obč. zák. je nepochybné, že - nestanoví-li právní předpis nebo smlouva účastníků jinak - zaniká právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus acquirendi) s účinky "od počátku". Uvedené pak má - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například Stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2006 k výkladu ustanovení § 48 odst.2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, sp. zn. Cpjn 201/2006, které bylo uveřejněno pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.6.2006 sp. zn. 31 Cdo 2808/2004, který byl uveřejněn pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007) - mimo jiné za následek, že převodce je nadále (nikdy nepřestal být) vlastníkem převáděných nemovitostí, i když podle (s účinky "od počátku" zrušené) smlouvy bylo ve prospěch nabyvatele vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo.


Protože odstoupením se kupní nebo jiná smlouva o převodu vlastnictví ruší "od počátku" a je tu tedy podle zákona stejný právní stav, jako kdyby k převodu vlastnictví na nabyvatele vůbec nikdy nedošlo, je - jak též dovodila již ustálená judikatura soudů - každá smlouva, kterou nabyvatel nakládal s nemovitostí, neplatná, i kdyby byla uzavřena dříve, než převodce od kupní nebo jiné smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti vůči nabyvateli odstoupil. Názor odvolacího soudu, podle kterého zrušení smlouvy a obnovení "původního stavu" neznamená, že by byly od počátku neplatné všechny právní úkony "učiněné v době mezi uzavřením smlouvy a adresovaným právním úkonem účastníka směřujícím k odstoupení od smlouvy", tedy není v souladu se zákonem.


¨


Podle ustanovení § 151d odst.1 obč. zák. dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.


Z citovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že smlouvu o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvu) je oprávněn (legitimován) uzavřít jako zástavce jen ten, kdo je vlastníkem zástavy, popřípadě ten, kdo má podle zákona k zástavě jiné právo, které mu umožňuje dát věc do zástavy; dává-li zástavce podle zástavní smlouvy do zástavy cizí věc, může tak učinit, avšak jen se souhlasem vlastníka, popřípadě osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Dá-li zástavce podle zástavní smlouvy do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, je zástavní smlouva neplatná, neboť svým obsahem odporuje zákonu (§ 39 obč. zák.). Uvedené platí - jak vyplývá z výše uvedeného - i tehdy, jestliže dal nemovitosti do zástavy zástavce, který, ačkoliv v jeho prospěch bylo vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo k nemovitostem, se ve skutečnosti vlastníkem nemovitostí nestal, protože převodce v důsledku zrušení smlouvy nikdy nepřestal být jejich vlastníkem, aniž by k tomu měl souhlas skutečného vlastníka nemovitostí (převodce).


I když je zástavní smlouva neplatná proto, že zástavce podle ní dal do zástavy cizí nemovitost bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, neznamená to bez dalšího, že zástavní právo k nemovitosti - bylo-li podle této smlouvy vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - nevzniklo (nemohlo vzniknout). Přestože je zástavní smlouva neplatným právním úkonem, z ustanovení § 151d odst.1 obč. zák. vyplývá, že zástavní právo podle ní vznikne, avšak jen tehdy, byla-li zástava odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, přičemž v případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře. V rozhodovací činnosti soudů byl přijat závěr (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1999 sp. zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněném pod č. 48 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2001 sp. zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněném pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002), že za podmínek uvedených v ustanovení § 151d odst.1 obč. zák. vzniká na základě smlouvy zástavní právo bez ohledu na to, zda zástavou je movitá věc nebo nemovitost, a že odevzdáním nemovitosti ve smlouvě uvedenému zástavnímu věřiteli se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitostí v jeho prospěch.


Z uvedeného vyplývá, že není správný závěr odvolacího soudu, podle kterého je zástavní smlouva ze dne 4.3.1994 platným právním úkonem, i když zástavci nesvědčilo (v důsledku důvodného odstoupení od kupní smlouvy ze dne 3.3.1994) vlastnické právo a skutečný vlastník nemovitostí (žalovaný) se zastavením nemovitostí nevyslovil souhlas. Veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval tím, zda byly splněny podmínky pro vznik zástavního práva podle ustanovení § 151d odst.1 obč. zák., zejména zda právní předchůdkyně žalobkyně A. P., a.s. přijala zástavu v dobré víře, že dlužník H & H ocelové konstrukce a montáž strojního zařízení spol. s r.o. je byl oprávněn zastavit. Protože rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku není správný, Nejvyšší soud České republiky jej spolu s akcesorickým výrokem o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby, který nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. září 2007


JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.


předseda senátu