21 Cdo 220/2012
Datum rozhodnutí: 09.11.2012
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř., § 238a odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 229 odst. 3 o. s. ř., § 254 odst. 2 o. s. ř., § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.




21 Cdo 220/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a Mgr. Davida Havlíka v exekuční věci oprávněného TIMOS LIX ANSTALT se sídlem FL 9495, Triesen, Knížectví Lichtenštejnské, zapsaného v Obchodním rejstříku Knížectví Lichtenštejnského, reg. č. H.874/21, proti povinnému F. M. , zastoupenému Mgr. Elinou Yurchykovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Školní č. 5335, pro 442.633,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2003, č. j. 10 Co 781/2003-26, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 2/2006, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 11 Cmo 252/2009-49, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, č. j. 11 Cmo 252/2009-49, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2009, č. j. 9 C 2/2006-18, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

V posuzovaném případě povinný žalobou pro zmatečnost napadl usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 11. 11. 2003, č. j. 10 Co 781/2003-26, jímž krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. 10. 2002, č. j. Nc 4312/2002-10, ve znění usnesení ze dne 21. 11. 2002, č. j. Nc 4312/2002-19 (o nařízení exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 442.633,- Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 22.868,- Kč, o pověření soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka provedením této exekuce a o povinnosti povinného nahradit náklady exekuce určené exekutorem příkazem k úhradě), s odůvodněním, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§ 44 odst.10 věta druhá exekučního řádu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; návrh povinného na opravu tohoto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 8. 2006, č. j. 10 Co 781/2003-40, zamítl. Žalobu pro zmatečnost povinný podal - jak v ní výslovně uvedl - dle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. a s odůvodněním, že odvolací soud nesprávným postupem v odvolacím řízení odňal povinnému také možnost jednat před soudem, neboť soud neposoudil dle požadavku § 120 o. s. ř. všechny okolnosti z navržených důkazů (žádosti) povinného ; soudům v předchozím řízení také vytkl, že nezkoumaly, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě , které spatřoval v označení oprávněného. V odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2009, č. j. 9 C 2/2006-18, kterým byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta, povinný ve vztahu k důvodům žaloby rovněž uvedl, že je přesvědčen, že žaloba pro zmatečnost je důvodná, neboť soudy obou stupňů povinnému v řízení neumožnily realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává .

Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením § 254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. a nikoliv z důvodu odnětí možnosti jednat před soudem uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005].

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který byl povinným v dovolání jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - rovněž uplatněn (tvrzením, že soudy žalobu pro zmatečnost posuzovaly jako podanou podle ust. § 229 odst. 3 o. s. ř., aniž soud vyzval povinného podle ust. § 43 o. s. ř. s poučením, aby písařskou vadu v žalobě odstranil ). K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. však nemůže být jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Všechny ostatní námitky uplatněné povinným v dovolání již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatele s usnesením krajského soudu napadeným zmatečnostní žalobou, případně s jemu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. 10. 2002, č. j. Nc 4312/2002-10, ve znění usnesení ze dne 21. 11. 2002, č. j. Nc 4312/2002-19 (o nařízení exekuce a o pověření soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka provedením této exekuce) a s platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Chomutově ze dne 24. 5. 1994, č. j. Ro 780/94-7 (který byl titulem pro výkon rozhodnutí), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2012

JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu