21 Cdo 2185/2009
Datum rozhodnutí: 21.12.2010
Dotčené předpisy: § 100 odst. 1 a 2 obč. zák., § 170 odst. 2 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 2185/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce G & C PACIFIC NIUE LIMITED se sídlem Lawford House, Albert Place, Londýn N3 1QB, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická č. 52, proti žalovanému Davuri Holding B.V. se sídlem Naritaweg, 164 Telestone č. 8, 1043 BE Amsterdam, zastoupenému Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 55, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 217/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 16. prosince 2008 č.j. 54 Co 216/2008-164 ve znění usnesení ze dne 21. ledna 2009 č.j. 54 Co 216/2008-168, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obchodní společnost G & C Pacific, a.s., IČO 26251019, se žalobou podanou proti obchodní společnosti Konpo, s.r.o., IČO 26149729, u Krajského soudu v Brně dne 26.1.2005 domáhala, aby bylo určeno, že zástavní právo "ve prospěch Konpo, s.r.o. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, PSČ 114 07, IČO: 26149729, ve výši 5.000.000,- Kč, které vzniklo na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi společností MiBo, s.r.o., IČ 60749288, a Komerční bankou, a.s., IČ: 43517054, dne 24.11.1995, právní účinky vkladu 27.11.1995 ve znění smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25.3.2000, k nemovitostem pozemku p.č. 60 o výměře 1.233 m 2 , zastavěná plocha, stavby ubytovacího zařízení č.p. 11, stojící na p.č. 60, pozemku p.č. 59 o výměře 242 m 2 , zahrada, pozemku p.č. 63 o výměře 66 m 2 , ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku p.č. 76 PK, původ pozemkový katastr, o výměře 1.163 m 2 v k.ú. Rokytno na Moravě, obec Nové Město na Moravě, okres Žďár nad Sázavou, vše zapsáno na LV 261 pro k.ú.Rokytno na Moravě, obec Nové Město na Moravě, okres Žďár nad Sázavou, neexistuje". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění "plnění úvěrové smlouvy ze dne 25.10.1995 ve znění dodatku 16.3.1996", z níž se pohledávka stala splatnou dnem 30.3.1996. Protože zástavní věřitelka neučinila "žádný úkon k vymáhání zajištěné pohledávky, ani k plnění ze zástavního práva", uplynula "promlčecí lhůta k zástavnímu právu marně již 30.4.2000, čímž zástavní právo zaniklo". Zástavní právo kromě toho zaniklo též zánikem zástavy, neboť zemědělská usedlost čp. 11 "zanikla přepracováním".

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, kterému byla věc postoupena poté, co bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.6.2005 rozhodnuto, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy - poté, co usnesením ze dne 20.6.2007 č.j. 11 C 217/2005-50 ve smyslu ustanovení § 107a občanského soudního řádu "připustil", aby do řízení na místo dosavadního žalovaného Konpo, s.r.o. nastoupila Finoka s.r.o., IČO 27154050, a co usnesením ze dne 15.8.2007 č.j. 11 C 217/2005-53 ve smyslu ustanovení § 107a občanského soudního řádu "připustil", aby do řízení na místo Finoka s.r.o. nastoupil žalovaný - rozsudkem ze dne 18.4.2008 č.j. 11 C 217/2005-127 zamítl žalobu o určení, že zástavní právo "ve prospěch Konpo, s.r.o. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, PSČ 114 07, IČO: 26149729, ve výši 5.000.000,- Kč, které vzniklo na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi společností MiBo, s.r.o., IČ 60749288, a Komerční bankou, a.s., IČ: 43517054, dne 24.11.1995, právní účinky vkladu 27.11.1995 ve znění smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25.3.2000, k nemovitostem pozemku p.č. 60, zastavěná plocha, stavby ubytovacího zařízení č.p. 11, stojící na p.č. 60, pozemku p.č. 59, zahrada, pozemku p.č. 63, ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku p.č. 76 PK, původ pozemkový katastr, vše zapsáno na LV 261 pro katastrální území Rokytno na Moravě, obec Nové Město na Moravě, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, neexistuje", a rozhodl, že žalující obchodní společnost G & C Pacific, a.s. je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 14.291,- Kč k rukám advokáta Mgr. Josefa Bartončíka. Dospěl k závěru, že promlčení zástavního práva nebo promlčení zajištěné pohledávky nemůže být důvodem zániku zástavního práva, když "vznesení námitky promlčení může mít význam v řízení o žalobě na plnění povinnosti, nikoliv v určovací žalobě", a promlčené právo věřitele "ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká" a je toliko "oslabené o tzv. nárok a jedná se o tzv. naturální právo". Sporné zástavní právo navíc není promlčené, neboť dne 19.4.2000 věřitel uplatnil žalobou u soudu své právo ze zajištěné pohledávky, čímž ve smyslu ustanovení § 402 obchodního zákoníku došlo k zastavení běhu promlčecí doby, a řízení o žalobě dosud není skončeno, protože bylo "přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek dlužníka"; není tedy promlčena zajištěná pohledávka a nemůže být promlčeno ani zástavní právo. Budova čp. 11 po zřízení zástavního práva nezanikla (došlo pouze k "vybudování plynofikace a ke stavebním úpravám druhého nadzemního podlaží") a nemohlo tedy zástavní právo zaniknout ani z důvodu zániku zástavy.

K odvolání žalující obchodní společnosti G & C Pacific, a.s. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 16.12.2008 č.j. 54 Co 216/2008-164 ve znění usnesení ze dne 21.1.2009 č.j. 54 Co 216/2008-168 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, že zástavní právo "dříve ve prospěch Konpo, s.r.o. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, IČ: 26149729, které vzniklo na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi společností MiBo, s.r.o., IČ 60749288, a Komerční bankou, a.s., IČ: 43517054, dne 24.11.1995, právní účinky vkladu 27.11.1995 ve znění smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25.3.2000, na nemovitostech, a to pozemcích p.č. 60, p.č. 59, p.č. 63 a p.č. 76 PK, původ pozemkový katastr, budově ubytovacího zařízení č.p. 11, postavené na p.č. 60, vše na nemovitostech nacházejících se v katastrálním území Rokytno na Moravě, neexistuje"; ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalující obchodní společnost G & C Pacific, a.s. je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 22.646,- Kč k rukám advokáta Mgr. Josefa Bartončíka. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "promlčení zástavního práva nebo promlčení zajištěné pohledávky důvodem k zániku zástavního práva být nemůže". Protože nebyl zpochybněn závěr soudu prvního stupně o tom, že "zjištěnou přestavbou budovy nedošlo k zániku této budovy" a tedy ani k zániku zástavy, a protože "úvahy soudu prvního stupně o tom, zda k promlčení zástavního práva a zajišťované pohledávky došlo či nikoliv", jsou nadbytečné (a v odvolacím řízení nebylo potřebné se touto otázkou zabývat), je rozsudek soudu prvního stupně správný; k jeho změně přistoupil odvolací soud jen "v důsledku částečné změny žalobního návrhu, kterou žalobce vypustil zmínku o výši zajišťované pohledávky".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalující obchodní společnosti G & C Pacific, a.s. dovolání. Namítá, že zánik zástavního práva dovozuje z důvodu "promlčení desetileté lhůty k jeho výkonu", poukazuje na právní názory obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 431/2006 a 33 Odo 918/2006 a dovozuje, že "výkon soudně nevykonatelného práva nemůže požívat soudní ochrany v tom smyslu, že toto právo jako právo věcné (zapsané do katastru nemovitostí) bude nadále omezovat vlastníka v jeho dispozičním právu" a že, jde-li vskutku o "právo pouhé naturální obligace", bylo na místě "konstatovat, že zástavní právo jako právo věcné (schopné způsobit právní účinky), zaniklo promlčením". Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že promlčením zástavní právo nezaniká, a zdůrazňuje, že sporné právo není promlčené, neboť dnem 19.5.2000 došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 402 obchodního zákoníku.

V průběhu dovolacího řízení vyšlo najevo, že žalující obchodní společnost G & C Pacific, a.s. zanikla na základě přeshraniční fúze se společností ANDORRA ASSOCIATES Ltd. se sídlem Lawford House, Albert Palace, London N3 1QA a že na základě smlouvy o cessi se stal jejím právním nástupcem G & C PACIFIC NIUE LIMITED se sídlem Lawford House, Albert Place, Londýn N3 1QB. Nejvyšší soud ČR proto usnesením ze dne 11.10.2010 č.j. 21 Cdo 2185/2009-189 ve smyslu ustanovení § 107 občanského soudního řádu rozhodl, že s tímto právním nástupcem bude v řízení nadále pokračováno na místě žalobce.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení § 219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení § 220 o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).

Odvolací soud v napadeném rozsudku, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně, dospěl - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že žalobě nemůže být vyhověno, neboť promlčením zástavní právo nezaniká; ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil jen "v důsledku částečné změny žalobního návrhu, kterou žalobce vypustil zmínku o výši zajišťované pohledávky". I když odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně, z porovnání obsahu obou rozsudků vyplývá, že posoudil práva a povinnosti účastníků shodně jako soud prvního stupně. Protože soudy obou stupňů dospěly při vymezení práv a povinností účastníků ke shodným závěrům, je třeba rozsudek odvolacího soudu považovat - bez ohledu na formulaci výroku rozsudku - z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. za potvrzující rozsudek.

Dovolání žalobce (jeho právního předchůdce) není v projednávané věci přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř., a to již z toho důvodu, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu proto může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, zda lze vyhovět [ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. podané] žalobě o určení, že tu zástavní právo není (že zástavní právo "neexistuje"), došlo-li k promlčení zástavního práva. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 100 odst.1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle ustanovení § 100 odst.2 věty první občanského zákoníku se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

Podle ustanovení § 100 odst.2 věty třetí občanského zákoníku se zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

Podle ustanovení § 170 odst.2 občanského zákoníku promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

Institut promlčení slouží k tomu, aby věřitel nebo jiná osoba, které svědčí subjektivní právo (nárok), přistupovali k výkonu svého práva včas (co nejdříve), neboť po uplynutí času stanoveného pro výkon (uplatnění) nároku se poskytuje dlužníku (nebo jiné povinné osobě) právo vznést námitku promlčení. Důvodným uplatněním této námitky - jak se obecně uznává v české právní teorii a v soudní praxi - sice právo nezaniká, avšak ztrácí způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vykonatelné; po uplatnění námitky promlčení právo přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, která není vynutitelná, avšak uspokojení (dobrovolné splnění) promlčeného práva nezakládá bezdůvodné obohacení (srov. § 455 odst.1 občanského zákoníku). Institut promlčení je v tomto smyslu právním prostředkem obrany dlužníka (jiné povinné osoby) proti tomu, aby nebyl vystaven po časově neomezenou dobu - i s přihlédnutím k tomu, že s uplynutím delší doby jsou zpravidla spojeny nejistota a pochybnosti o právním postavení účastníků právního vztahu - nebezpečí vymáhání svých dluhů a jiných právních povinností.

Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo - na rozdíl od vlastnického práva - z možnosti promlčení se vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, který byl uveřejněn pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007). Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [§ 101 občanského zákoníku]. Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst.1 věta první občanského zákoníku); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst.1 věta druhá občanského zákoníku).

Promlčení zástavního práva se podle ustálené judikatury soudů řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2007 č.j. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).

Bylo-li zřízeno zástavní právo, má zástavní věřitel právo (nárok) na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy v případě, že pohledávka zajištěná zástavním právem nebyla splněna včas; totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (§ 165 odst.1 občanského zákoníku).

Jestliže zástavní věřitel neuplatnil právo (nárok) na uspokojení zajištěné pohledávky (části pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy včas a jestliže se zástavní dlužník dovolal promlčení zástavního práva, má to mimo jiné za následek, že zástavní věřitel se nemůže úspěšně domoci ani zpeněžení zástavy, ani uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

I když promlčené právo přetrvává - obecně vzato - jako tzv. naturální obligace, nelze takový závěr bez dalšího vztáhnout také na zástavní právo. Ke zpeněžení zástavy může dojít na návrh zástavního věřitele, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jiné způsoby zpeněžení, ve veřejné dražbě, prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst.1 občanského zákoníku). Namítnul-li zástavní dlužník důvodně promlčení zástavního práva, nelze tu úspěšně dovozovat tzv. naturální obligaci spočívající v možnosti uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné; k přijetí "promlčeného dluhu" tedy v tomto případě, na rozdíl od závazkových právních vztahů, už z povahy věci nemůže dojít.

Zástavní dlužník se může bránit proti právu zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy nejen (zákonem předepsanou) obranou proti návrhu zástavního věřitele na zpeněžení zástavy, ale také prostřednictvím žaloby o určení, že tu zástavní právo není (např. určením, že věc není zatížena zástavním právem), je-li na takovém určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm.c) o.s.ř.]. Došlo-li k promlčení zástavního práva, může se zástavní dlužník nepochybně dovolat promlčení při každé (zákonem poskytnuté) obraně proti výkonu práva (nároku) zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, tedy rovněž v řízení, zahájeném podáním žaloby o určení, že tu zástavní právo není.

Prokáže-li zástavní dlužník, že zástavní věřitel uplatnil (může uplatnit) právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (teprve) po uplynutí stanovené doby, a dovolá-li se promlčení zástavního práva, nelze zamítnout jeho žalobu o určení, že tu (promlčené) zástavní právo není, jen s poukazem na to, že promlčení není důvodem zániku zástavního práva a že promlčené zástavní právo "ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká" a je toliko "oslabené o tzv. nárok a jedná se o tzv. naturální právo". Jestliže se zástavní dlužník dovolal (důvodně) promlčení zástavního práva, je totiž nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále (ani v budoucnu) být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky. Opačný názor ve svých důsledcích popírá význam promlčení zástavního práva a přiznává soudní ochranu, projevující se zamítnutím žaloby, která směřovala proti výkonu promlčeného práva, ačkoliv - jak vyplývá z ustanovení § 100 odst.1 věty třetí občanského zákoníku - promlčené právo nelze přiznat.

Nejvyšší soud ČR z uvedených důvodů dospěl k závěru, že jsou ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. splněny předpoklady pro určení, že zástavní právo tu není, dovolal-li se zástavní dlužník důvodně promlčení zástavního práva a je-li na takovém určení naléhavý právní zájem.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu