21 Cdo 2162/2012
Datum rozhodnutí: 11.04.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 2162/2012



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce JUDr. V. B. , proti žalované České advokátní komoře se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 16, o žalobě podané žalobcem proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 25. března 2011, sp. zn. 102/2008, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10A 275/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. března 2012, č. j. 4 Ads 43/2012-14 (správně č. j. 4 Ads 43/2012-90), takto:

I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. března 2012, č. j. 4 Ads 43/2012-90, se zastavuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 21. března 2012, č. j. 4 Ads 43/2012-90, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 A 275/2011-77, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1, § 104 odst. 1 věty první občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen o. s. ř. ) zastavil (srov. též např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4496/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, které bylo uveřejněno pod. č. 85 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2013

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu