21 Cdo 210/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.



21 Cdo 210/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Z. S. , zastoupené JUDr. Ludvíkem Suchánkem, advokátem se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem , Revoluční č. 904/30, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 275/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2016, č. j. 8 Co 167/2016-86, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2016, č. j. 8 Co 167/2016-86, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. tak jako tomu je v posuzovaném případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, předestírá vlastní skutkové závěry (vychází z odlišného náhledu na rozhodování o soudních úschovách a posouzení zákonnosti nezrušeného rozhodnutí policejního orgánu o převzetí psa do úschovy podle § 80 odst. 1 trestního řádu), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalovaná je ve věci pasivně legitimována)], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky o tom, že odvolací soud svůj závěr nesprávně opírá o stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005 , neboť závěr odvolacího soudu ve vztahu k řízení o soudní úschově, je v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005, které bylo uveřejněno pod č. 24/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a podle kterého rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 trestního řádu vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 trestního řádu odňal, se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 185f o. s. ř., po právní moci usnesení předsedy senátu, státního zástupce nebo policejního orgánu o uložení věci do úschovy, vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, tedy postupuje soud v občanském soudním řízení o úschově této věci přiměřeně podle ustanovení § 185d a § 185e o. s. ř., věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána; soud v občanském soudním řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje, věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu