21 Cdo 208/2001
Datum rozhodnutí: 05.02.2002
Dotčené předpisy: § 19 předpisu č. 99/1963Sb., § 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 90 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 208/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. P., proti žalovanému Oblastnímu celnímu úřadu R., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 5 C 164/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2000 č.j. 10 Co 987/2000-90, takto:



I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané mu dopisem žalovaného ze dne 17.2.1994, který mu byl doručen dne 25.3.1994, je neplatné. V žalobě jako žalovaného označil Oblastní celní úřad R. ; v podání ze dne 7.6.2000 žalobce uvedl, že správné označení žalovaného je zřejmě Ministerstvo financí ČR Generální ředitelství cel P. . Žalobu odůvodnil zejména tím, že se vytčeného porušení pracovní kázně spočívajícího v tom, že ve dnech 11. a 20.12.1993 umožnil projetí dvou kamionů s nákladem elektroniky ve směru do ČR bez provedení celního dohledu a bez zapsání do evidence , nedopustil.

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 4.7.2000 č.j. 5 C 164/94-26 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.535,- Kč na účet jeho právního zástupce . Soud prvního stupně dovodil, že vzhledem ke zpřesnění označení žalovaného, nejsou důvody pro zastavení řízení z důvodu, že žalovaný není pasivně legitimován , a za žalovaného považoval - jak vyplývá ze záhlaví jeho rozsudku - Ministerstvo financí ČR Generální ředitelství cel, . Ve věci samé pak vycházeje ze zjištění, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.4.2000 č.j. 3 T 14/99-692 byl žalobce podle ustanovení § 226 písm. c) tr. zák. zproštěn obžaloby pro skutek, pro který s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr, dospěl k závěru, že žalobce neporušil pracovní kázeň a už vůbec ne zvlášť hrubým způsobem , a proto je okamžité zrušení pracovní poměru neplatné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18.10.2000 č.j. 10 Co 987/2000-90 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že Oblastní celní úřad R. , který žalobce přesně a určitě a bez jakýchkoliv pochybností označil v žalobě jako žalovaného, nemá podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení, neboť hmotné právo (celní zákon č. 13/1993 Sb.) takto označenému subjektu práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích mezi žalobcem a žalovaným nepřiznává . Pokud soud prvního stupně označil v rozsudku jako žalovaného Ministerstvo financí ČR Generální ředitelství cel s odůvodněním, že žalovaný v průběhu řízení zpřesnil označení žalovaného, pak - jak odvolací soud zdůraznil - takovýto závěr z obsahu spisu nevyplývá , neboť podání žalobce ze dne 7.6.2000 nelze považovat za procesní úkon ve vztahu k označení žalovaného dle ust. § 92 o.s.ř. . Protože nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.), odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 2 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Poukázal na okolnost, že právě zaměstnavatel v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 17.2.1994 označil sám sebe jako Oblastní celní úřad R., a to jednak v záhlaví své listiny a jednak připojením razítka s totožným textem, když okamžité zrušení pracovního poměru podepsal ředitel Oblastního celního úřadu R., který je zmocněn k jednání jménem zaměstnavatele v pracovněprávních věcech , a že tedy žalobce od počátku označoval žalovaného způsobem, jakým se sám žalovaný ve zmíněném právním úkonu označil. Formální nepřesnost v označení žalovaného, vyplývající z toho, že se žalovaný sám nepřesně označil, by proto podle názoru dovolatele neměla být považována za nedostatek podmínky řízení za situace, kdy ve věci od počátku není naprosto žádná pochybnost o tom, kdo je skutečným účastníkem řízení , a když navíc v průběhu řízení je nesprávnost označení účastníka upřesněna. K takovému upřesnění přitom - jak žalobce dovozoval - může dojít zcela neformálním způsobem , neboť pouhé zpřesnění v označení účastníka neznamená změnu účastníka ani přistoupení dalšího účastníka. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.



Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům občanského soudního řízení.

Podle ustanovení § 19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

V pracovněprávních vztazích měli podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.5.1994 (ke dni podání žaloby 1.4.1994) způsobilost mít práva a povinnosti pracovník (fyzická osoba, která dosáhla 15 let věku nebo která dokončila povinnou školní docházku v pomocné škole a dosáhla 14 let věku - srov. § 11 odst. 1 a 2 zák. práce), organizace (právnická osoba, která zaměstnává pracovníky v pracovněprávních vztazích, a pokud to stanoví zákon též v obdobných pracovních vztazích - srov. § 8 odst. 1 zák. práce), organizační jednotka organizace, stanoví - li to zvláštní předpisy, popřípadě stanovy (srov. § 8 odst. 2 zák. práce), fyzická osoba, která zaměstnává pracovníky k poskytování služeb pro osobní potřebu nebo při své podnikatelské činnosti (srov. § 269 zák. práce a § 2 nařízení vlády č. 121/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a stát (srov. § 251, věta druhá zák. práce).

Způsobilost být účastníkem řízení splývá s hmotněprávní způsobilostí mít práva a povinnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že v pracovněprávních vztazích způsobilost mít práva a povinnosti mají právnické osoby a že jejich organizační jednotky mohou mít tuto způsobilost jen tehdy, stanoví - li to zvláštní předpisy (zvláštními předpisy se tu rozumí obecně závazné právní předpisy - srov. § 272 odst. 1 zák. práce), popř. stanovy sdružení občanů (srov. § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů v platném znění).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě podané u Okresního soudu v Tachově dne 1.4.1994 označil za žalovaného Oblastní celní úřad R. a že v podání ze dne 7.6.2000 uvedl, že správné označení žalovaného je zřejmě Ministerstvo financí ČR Generální ředitelství cel, P., Oblastní celní úřad R. .

Podle ustanovení § 90 první části věty, o.s.ř. účastníky řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil.

Z ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. (i ve znění účinném do 30.6.1994) se podává, že účastníci řízení musí být v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, jde o nesprávné podání; soud je povinen pokusit se postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., aby navrhovatel (žalobce) takovou vadu podání odstranil.

Zkoumá-li soud, zda žaloba nemá vady, které by bránily pokračování řízení (projednání žaloby a rozhodnutí o ní) a o jejichž odstranění je třeba usilovat postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., pak posuzuje, zda žaloba vyhovuje požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř.; ve vztahu k údajům obsaženým v žalobě o účastnících řízení to znamená, že soud hodnotí, zda účastníci byli stanoveným (předepsaným) způsobem označeni. Chybí-li označení účastníků (některého z nich) nebo označení účastníků je nesprávné (neodpovídá požadavkům ustanovení § 79 odst. 1, takže nelze jednoznačně dovodit, kdo má být účastníkem řízení), je podání vadné. Poučovací povinnost uvedená v ustanovení § 43 odst. 1, věta druhá o.s.ř. směřuje k tomu, aby vady žaloby byly odstraněny; soudu je proto též uloženo účastníka (žalobce) poučit, jak je třeba opravu nebo doplnění žaloby provést.

Za vadu podání však nelze považovat to, že správně označený účastník ve skutečnosti nemá způsobilost být účastníkem řízení. Za této situace se totiž nejedná o to, že je pochybné, kdo se má řízení zúčastnit (tj. o správnost nebo úplnost žaloby v označení účastníků řízení), ale o zkoumání jedné z podmínek, za nichž může soud jednat ve věci (podmínek řízení), tj. o zjišťování, zda správně (řádně) označený účastník má způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení se odvozuje od způsobilosti mít práva a povinnosti (srov. § 19 o.s.ř.). Odpověď na otázku, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, dává hmotné právo. Nedostatek této podmínky řízení nevyplývá z norem procesního práva, ale z toho, že takovýto subjekt není podle hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti a že proto nemá ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. ani způsobilost být účastníkem řízení; o hmotném právu pak soud není povinen a ani oprávněn účastníky poučovat (srov. též § 5 o.s.ř.). Postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. tedy nelze odstraňovat nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že v žalobě byl jako účastník řízení označen ten, kdo podle ustanovení § 19 o.s.ř. nemá způsobilost být účastníkem řízení.

V posuzovaném případě žalobce označil žalovaného výše uvedeným způsobem tak přesně a určitě, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný; z údajů uvedených v žalobě je zcela nepochybné, že označil za žalovaného organizační jednotku právnické osoby - Ministerstva financí České republiky, která nemá způsobilost mít práva a povinnosti.

Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení § 90 první části věty o.s.ř. (jak je tomu v projednávané věci), byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoli stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.).

Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže žalobce upřesnil v průběhu řízení před soudem prvního stupně označení žalovaného, pak ani v případě, že by tím sledoval přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného nebo záměnu žalovaného (což ostatně žalobce v dovolání popírá), nemá tento jeho procesní úkon žádné procesní účinky. Rozhodující totiž je, že již v době podání žaloby zde byl nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a že soud již v této době byl povinen řízení zastavit.

Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení § 90, první části věty o.s.ř. byl označen žalobce přesně a určitě (tj. tak, že žaloba netrpí v označení účastníků vadou, o jejíž odstranění je soud povinen postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. usilovat) za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, je třeba z uvedených důvodů dospět k závěru, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je soud povinen řízení ve vztahu k tomu, kdo je takto za účastníka řízení vydáván, v kterémkoli jeho stadiu zastavit. Vyloučit tyto procesní účinky zákon neumožňuje a návrhy na změnu v okruhu účastníků tak, jak byl vymezen žalobou, jsou v takto vadně zahájeném řízení nepřípustné.

Protože oblastní celní úřad, jako celní orgán (orgán státní správy s působností v oblasti celnictví, celní politiky, celních sazeb a celní statistiky - srov. § 3 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákona č. 35/1995 Sb.) řízený ministerstvem [§ 6 odst. 1 písm. a) celního zákona, ve znění zákona č. 35/1995 Sb.], nemá způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu) a i v záležitostech týkajících se této organizační složky ministerstva je nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů ministerstvo (§ 12 odst. 1 celního zákona, ve znění zákona č. 35/1995 Sb.), má způsobilost být účastníkem jen tato osoba a nikoli její organizační složka. Za těchto okolností žaloba tak, jak byla podána směřuje vůči tomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek této podmínky řízení - jak uvedeno výše - nelze odstranit přistoupením dalšího účastníka ani záměnou (§ 92 o.s.ř.). Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, na kterou poukazuje dovolatel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.2.1994 bylo provedeno na listině opatřené v záhlaví označením Oblastního celního úřadu R., úředním razítkem a podpisem ředitele tohoto úřadu, neboť je tím pouze vyjádřeno, který vedoucí zaměstnanec na daném stupni řízení v mezích své působnosti (§ 9 odst. 2 zák.práce) zrušovací projev učinil.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a tomu, kdo byl označen jako žalovaný, náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu