21 Cdo 2036/2002
Datum rozhodnutí: 12.03.2003
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2036/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. K. proti žalované České republice - Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1, Loretánské nám. 101/5, o 110.639,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 201/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2002 č.j. 13 Co 257/2002-426, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9.11.2000 č.j. 16 C 201/95-380 ve znění "doplňujícího" usnesení ze dne 7.12.2000 č.j. 16 C 201/95-384 zamítl žalobu (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), kterou se žalobce domáhal zaplacení 110.639,45 Kč s příslušenstvím a vydání potvrzení o odpracování přesčasových hodin, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 76.550,- Kč k rukám advokáta.

Podáním ze dne 2.4.2001 žalobce požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti uvedenému rozsudku. Žádost odůvodnil zejména tím, že "rozhodnutí neobdržel a nevyloučil, že s ohledem na svoji rozsáhlou korespondenci mohl on, případně některý z jeho rodinných příslušníků přehlédnout oznámení pošty o uložení zásilky, o jeho záměru podat odvolání nemůže být pochyb, neboť svůj záměr vyjádřil již v soudní síni při vyhlášení rozsudku a v několika urgencích písemného vyhotovení rozsudku, na které správa soudu reagovala až 29.3.2001 s oznámením, že rozsudek nabyl právní moci, čímž se dozvěděl o existenci písemného vyhotovení rozsudku". Žalobce současně uvedl, že odvolání podá do 15ti dnů po seznámení se s odůvodněním rozsudku, nejpozději do 17.4.2001.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26.7.2001 č.j. 16 C 201/95-389 zamítl návrh žalobce na prominutí lhůty k odvolání "proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 16 C 201/95-380 ze dne 9.11.2000 ve spojení s usnesením č.j. 16 C 201/95-384 ze dne 7.12.2000". Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nepodal spolu s návrhem na prominutí zmeškání odvolací lhůty také samotné odvolání do 15ti dnů po odpadnutí překážky podle ust. § 58 odst. 1 o.s.ř.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2002 č.j. 13 Co 257/2002-426 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nespojil i samotné odvolání. Na této skutečnosti nemůže podle odvolacího soudu "nic změnit ani fakt, že žalobce podal dne 13.4.2001 další návrh na prominutí zmeškané lhůty, v němž ještě dále rozvádí důvody pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání", a že téhož dne podal odvolání proti oběma rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolání ze dne 13.4.2001 již nemůže mít účinky předpokládané ust. § 58 odst.1 o.s.ř., když "podáním ze dne 2.4.2001 žalobce pouze uplatnil nárok na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, aniž by odvolání podal".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že "nespojil žádost o prominutí lhůty k podání odvolání se zmeškaným úkonem ve smyslu ust. § 58 odst.1 o.s.ř.", neboť dne 13.4.2001 osobně doručil do podatelny soudu návrh na prominutí zmeškané lhůty a odvolání proti rozsudku ze dne 9.11.2000 sp. zn. 16 C 201/95 tj. přede dnem, kdy uplynula patnácti denní lhůta pro takové podání dle ust. § 58 odst. 1 o.s.ř. Upozorňuje, že soud prvního stupně při svém rozhodování neměl k dispozici obě jeho podání ze dne 13.4.2001 a že proto rozhodoval "na podkladě neúplného spisu". Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí "s interpretací ustanovení § 58 odst. 1 o.s.ř." odvolacím soudem, a navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno sice po 1.1.2001 (dne 2.5.2002), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), neboť jím bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (rozsudku ze dne 9.11.2000 č.j. 16 C 201/95-380 ve znění "doplňujícího" usnesení ze dne 7.12.2000 č.j. 16 C 201/95-384) vydanému před 31.12.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům (žalobci a zástupci žalované) ve dnech 6.6.2002 a 10.6.2002 a že dovolání žalobce bylo dne 6.8.2002 podáno u soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 10.6.2002. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 10.7.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 6.8.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. března 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu