21 Cdo 2025/2004
Datum rozhodnutí: 18.01.2005
Dotčené předpisy: § 241 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2025/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému M. S., pro 47.424,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 63/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003 č.j. 25 Co 327/2003-24 (správně 25 Co 327/2003-26), takto:

I. Řízení o dovolání povinného se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 18.1.2000 č.j. E 63/2000-3 nařídil podle "pravomocného a vykonatelného platebního výměru VZP ČR, O. p. P. ze dne 14.9.1998, č.j. 4442001388, 2142201534" k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 47.424,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.

K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.8.2003 č.j. 25 Co 327/2003-24 (správně 25 Co 327/2003-26) usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný - jak je zřejmé z obsahu podání ze dne 5.1.2004 - dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se nejprve zabýval posouzením otázky, zda má dovolání projednat a rozhodnout o něm podle procesních předpisů účinných do 31.12.2000, anebo podle předpisů ve znění účinném od 1.1.2001.

Podle ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

V projednávané věci soud prvního stupně rozhodl o návrhu na výkon rozhodnutí usnesením ze dne 18.1.2000 č.j. E 63/2000-3, tedy rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. Odvolací soud při projednání odvolání podaného proti tomuto usnesení soudu prvního stupně a při rozhodnutí o něm měl postupovat - jak vyplývá z ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - rovněž podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, i když své rozhodnutí (dovoláním napadené usnesení) přijal (vydal) po účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. dne 29.8.2003. Z obsahu napadeného usnesení je však nepochybné, že odvolací soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001.

Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. a ani po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se v projednávané věci nemůže uplatnit. Dovolací soud za této situace dovolání proti usnesení odvolacího soudu projedná a rozhodne o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001; okolnost, že odvolací soud v rozporu s ustanovením Části dvanácté, hlavy I. bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů neprojednal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a nerozhodl o něm podle "dosavadních právních předpisů", je zde nerozhodná, neboť z hlediska ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je významné, jak odvolací soud skutečně postupoval, a nikoliv to, jak v souladu se zákonem měl správně postupovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003 sp. zn. 21 Cdo 574/2003, které bylo uveřejněno pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

Po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,

a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,

b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, v § 21a, § 21b anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, který je fyzickou osobou, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem), popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě, že dovolatelem je právnická osoba, stát, nebo vyšší územně samosprávný celek (kraj), uvedená okolnost má za následek, že za něj musí jednat osoba uvedená v ustanovení § 21 o.s.ř. nebo v ustanovení § 21a o.s.ř. anebo v ustanovení § 21b o.s.ř., která má právnické vzdělání, nebo že musí být při podání dovolání zastoupen advokátem, popřípadě, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Podala-li dovolání obec, uvedené znamená, že za ni musí jednat osoba uvedená v ustanovení § 21b o.s.ř., která má právnické vzdělání, nebo, zastupuje-li obec stát podle ustanovení § 26a o.s.ř., osoba uvedená v ustanovení § 26a odst.3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, nebo že musí být při podání dovolání zastoupena advokátem, popřípadě, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Z ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 odst.1 písm.b) a § 3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanoveních § 21, § 21a, § 21b o.s.ř. anebo v ustanovení § 26a odst.3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.

Ustanovení § 241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241b odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.

V posuzované věci povinný, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měl právnické vzdělání. K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení nejprve soud prvního stupně usnesením ze dne 27.1.2004 č.j. E 63/2000-31 a posléze Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 21.9.2004 č.j. 21 Cdo 2025/2004-37 povinného vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal do 20 dnů od doručení usnesení řádné dovolání; současně ho poučil, že, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.9.2004 č.j. 21 Cdo 2025/2004-37 bylo povinnému doručeno dne 27.9.2004; povinný však výzvě dosud nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.

Vzhledem k tomu, že povinný přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 254 odst. 1, § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2005

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu