21 Cdo 1999/2012
Datum rozhodnutí: 06.06.2013
Dotčené předpisy: § 116 odst. 1 předpisu č. 50/1976Sb. ve znění do 30.06.2006, § 115 odst. 2 předpisu č. 50/1976Sb. ve znění do 30.06.2006, § 26 odst. 1 předpisu č. 184/2006Sb. ve znění do 31.12.2013, § 24 odst. 2 písm. c) předpisu č. 184/2006Sb. ve znění do 31.12.2013, § 24 odst. 2 písm. g) předpisu č. 184/2006Sb. ve znění do 31.12.2013





21 Cdo 1999/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce S. L. , zastoupeného Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 14, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo náměstí č. 91/28, o zrušení vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 153/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011 č.j. 1 Co 284/2010-74, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Rozhodnutím Městského úřadu v Příboře ze dne 17.10.2005 č.j. st.ú.1016/05/Ha byl vyvlastněn pozemek žalobce parc. č. v katastrálním území a obci Příbor "ve prospěch České republiky, s příslušností k hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace", pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby "Silnice I/58 Příbor - obchvat". V rozhodnutí bylo mimo jiné stanoveno, že "s užíváním vyvlastňovaného pozemku pro uskutečnění stavby" započne Ředitelství silnic a dálnic ČR "nejpozději do 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí", přičemž "za užívání pro účel vyvlastnění se v tomto případě považuje zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na základě stavebního povolení". Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.11.2005.

Rozhodnutím Městského úřadu v Příboře ze dne 22.12.2005 č.j. st.ú.1432/05/Ha byly vyvlastněny pozemky žalobce parc. č., parc. č. a parc. č. v katastrálním území a obci Příbor "ve prospěch České republiky, s příslušností k hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace", pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby "Silnice I/58 Příbor - obchvat". V rozhodnutí bylo mimo jiné stanoveno, že "s užíváním vyvlastňovaných pozemků pro uskutečnění stavby" započne Ředitelství silnic a dálnic ČR "nejpozději do 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí", přičemž "za užívání pro účel vyvlastnění se v tomto případě považuje zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na základě stavebního povolení". Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.1.2006.

Žalobce dne 7.8.2008 podal u Městského úřadu v Kopřivnici návrh na zrušení vyvlastnění uvedených pozemků. Svůj návrh odůvodnil zejména tím, že "Ředitelství silnic a dálnic ČR nezapočalo se stavbou Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního povolení do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí".

Městský úřad v Kopřivnici rozhodnutím ze dne 13.1.2009 č.j. 4372/2005/SÚP&44709/2008/Fa návrh žalobce na zrušení vyvlastnění zamítl. Dospěl k závěru, že "vyvlastnitel zahájil uskutečňování účelu vyvlastnění (započal s pracemi směřujícími k uskutečnění stavby, pro kterou bylo provedeno vyvlastnění) v určené lhůtě do dvou let od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění". Podle městského úřadu "pojem stavba se vztahuje na celý komplex stavebních objektů uvedených pod jedním názvem stavba Silnice I/58 Příbor - obchvat" a tato stavba "byla zahájena dnem 19.4.2007, povinnost vyvlastnitele zahájit stavbu bylo datum 9.11.2007". Městský úřad při tomto závěru vyšel z toho, že dne 19.4.2007 bylo předáno staveniště a zahájeny práce na "odstranění stavebních objektů SO 001 - rodinný domek na pozemku parc. č. 43/3 a SO 002 - rodinný domek na pozemku parc. č., oba v kat. území Drnholec nad Lubinou", a že dne 20.9.2007 byla předáním staveniště zahájena "Úprava vedení VVN 220 kV č. 253/254, úsek Příbor" jako "stavební objekt SO 402".

Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 16.4.2009 č.j. MSK 30496/2009 zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí městského úřadu a rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že "zrušit rozhodnutí o vyvlastnění" lze pouze v případě, "že se stavbou jako celkem nebylo započato ve stanovené lhůtě" a že "započetím užívání stavby k účelu, pro který byla výše citovaným rozhodnutím odňata vlastnická práva k pozemkům ve vlastnictví vyvlastňovaného, je nutno rozumět zahájení stavebních prací podle stavebního povolení kteréhokoli ze stavebních objektů stavby, pro kterou bylo vydáno stavebním úřadem dne 15.1.2003 pod č.j. SÚ 19374/02/Fa-3453/02 územní rozhodnutí". Podle krajského úřadu "bylo zjištěno, že v daném případě byly již zahájeny stavební práce na základě stavebních povolení, které byly vydány pro jednotlivé stavební objekty stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat, a to konkrétně na základě stavebního povolení vydaného Drážním správním úřadem v Olomouci dne 30.1.2007 pod č.j. 20-0562/06-10268-DÚ/Bh pro stavební objekty SO 203-Železniční most nad silnicí I/58 a S0 651-Železniční svršek a na základě stavebního povolení vydaného Městským úřadem v Kopřivnici, stavebním úřadem, jako speciálním stavebním úřadem pro stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, dne 15. srpna 2007 pod č.j. 213/2007/SÚ&21824/2007/Sk, pro stavební objekty SO 121 Obslužná komunikace, SO 122 Úprava stávající silnice v Lubině, SO 125 Úprava povrchu místní komunikace, SO 131 Obslužná komunikace OK 1, SO 132 Obslužná komunikace OK 2, SO 202 Most na OK 1 přes potok Sýkorečka a So 341 Retenční příkop u obslužné komunikace OK 4". Tím podle krajského úřadu splnil "stavebník podmínku rozhodnutí o vyvlastnění práva k pozemkům parc. č., parc. č., parc. č., parc. č. v k.ú. Příbor, požadující zahájení stavby ve lhůtě dvou let od právní moci územního rozhodnutí (přičemž zahájením se rozumí započetí stavebních prací na podkladě stavebního rozhodnutí), když stavební práce podle výše uvedených stavebních povolení zahájil". Podle krajského úřadu je "pro posouzení naplnění podmínky pro zrušení rozhodnutí o vyvlastnění podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění zcela nerozhodná skutečnost, že ve lhůtách vyvlastňovacím úřadem stanovených v jeho rozhodnutích, nebylo se stavebními pracemi započato přímo na pozemcích vyvlastňovaného".

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20.5.2009 se žalobce domáhal, aby soud jeho návrhu na zrušení vyvlastnění pozemků parc. č., parc. č., parc. č., parc. č. v katastrálním území Příbor vyhověl. Uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 13.1.2009 č.j. 4372/2005/SÚP&44709/2008/Fa a rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 16.4.2009 č.j. MSK 30496/2009 bylo dotčeno jeho "právo na znovunabytí jeho vlastnického práva, které mu bylo odňato výše citovaným rozhodnutím o vyvlastnění, respektive bylo dotčeno jeho vlastnické právo k označeným pozemkům". Podle rozhodnutí Městského úřadu v Příboře ze dne 17.10.2005 č.j. st.ú.1016/05/Ha a rozhodnutí Městského úřadu v Příboře ze dne 22.12.2005 č.j. st.ú.1432/05/Ha mělo být zahájeno využívání vyvlastněných pozemků pro účel vyvlastnění do 2 let od právní moci rozhodnutí a za "užívání vyvlastněných pozemků pro účel vyvlastnění" nelze považovat zahájení stavby "komplexu stavebních objektů uvedených pod jedním názvem stavba Silnice I/58 Příbor - obchvat" na jiných než žalobci vyvlastněných pozemcích, a je nepřípustným "rozšiřováním mezí zákona", odvolávají-li se přitom úřady na pojem "liniová stavba".

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.6.2010 č.j. 23 C 153/2009-38 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit dalšímu účastníku řízení na náhradě nákladů řízení 7.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Kříže, Ph.D. Dospěl k závěru, že vyvlastnitel zahájil uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtách určených v rozhodnutích o vyvlastnění, neboť Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, mělo nejpozději do dvou let započít s užíváním vyvlastněných pozemků "pro uskutečnění stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat" a "pod termín stavba lze podřadit i část stavby"; "pro započetí stavby postačí započít i s dílčí stavbou, ale za podmínek vydání stavebního povolení", "započetí zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat se vztahuje na celou velkou liniovou stavbu", "nelze proto striktně setrvat na požadavku, že do dvou let od nabytí právní moci rozhodnutí vyvlastnění pro účely liniové stavby, musí být vydáno stavební povolení pro práce na žalobci vyvlastněných pozemcích", "při výstavbě liniové stavby není objektivně možné, aby všechny stavební práce vyplývající z rozhodnutí o umístění stavby probíhaly současně" a "za situace, kdy další účastník prokázal, že dne 15.8.2007 bylo vydáno stavební povolení Městským úřadem v Kopřivnici pod č.j. 213/2007/SÚ&21824/2007/Sk ve vztahu k liniové stavbě Silnice I/58 Příbor - obchvat a rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 30.1.2007 č.j. 20-0562/06-10268-DÚ/Bh ve vztahu k téže stavbě pro část SO 203 Železniční most nad silnicí I/58, SO 651 Železniční svršek, a PS 652, PS 653, PS 654", není možno dovodit splnění podmínek uvedených ustanovení § 26 zákona č. 184/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) pro zrušení vyvlastnění.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9.2.2011 č.j. 1 Co 284/2010-74 potvrdil rozsudek krajského soudu a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Kříže, Ph.D. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce "nesprávně dovozuje, že oním uskutečňováním účelu vyvlastnění je vůči jemu vyvlastněným pozemkům toliko vydání stavebního povolení k provedení vytčené stavby", neboť "k řádnému provedení liniové stavby je nezbytné, aby ještě před jejím zahájením byly splněny veškeré předpoklady, včetně uspořádání vlastnických poměrů ke zdárnému provedení stavby", že "práce na liniové stavbě zpravidla nejsou zahajovány v celém stavebním úseku, nýbrž na sebe navazují, avšak účel vyvlastnění je uskutečňován již zahájením liniové stavby, byť nikoliv na každém vyvlastněném pozemku", a že "v řízení bylo prokázáno, že stavba byla zahájena na podkladě stavebního povolení, které nabylo právní moci 9.11.2005, přičemž rozhodnutí o vyvlastnění pozemků žalobce nabylo právní moci ve dnech 9.11.2005 a 10.1.2006; zákonné předpoklady pro zrušení vyvlastnění proto splněny nebyly". Územní rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 15.1.2003 č.j. SÚ 19374/02/Fa-3453/02 nezakazovalo zahájit stavební práce do doby, než budou "vyřešeny majetkoprávní záležitosti týkající se pozemků, tedy všech pozemků, na nichž mají být všechny části stavby realizovány". Stavební úřad "akcentoval toliko jednak vymezení umístění vlastního tělesa stavby, jednak nezbytnost vyřešení vlastnických poměrů před zásahem stavební činnosti do jednotlivých pozemků", to však podle odvolacího soudu neznamená "zákaz zahájit stavbu na pozemcích, vůči nimž jsou majetkoprávní záležitosti vyřešeny".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že soudy nesprávně vymezily účel vyvlastnění jako "liniovou stavbu" s tím, že touto stavbou má být "celý komplex stavebních objektů uvedených pod jedním názvem stavba Silnice I/58 Příbor - obchvat", že "jako stavební pozemky jsou určeny všechny pozemky, na kterých jsou umístěny všechny části stavby", a že "lze tedy dovodit, že zahájením stavby na jednom z těchto pozemků je zahájena celá stavba". Podle žalobce je podstatné, že do dvou let od právní moci vydaných rozhodnutí o vyvlastnění (do dne 9.11.2007 a do dne 10.1.2008) nebylo ve vztahu k vyvlastněným pozemkům vydáno stavební povolení a na těchto pozemcích nebyly zahájeny stavební práce. Ze strany Ředitelství silnic a dálnic ČR proto nebylo v zákonem předpokládané lhůtě započato s užíváním vyvlastněných pozemků pro účel vyvlastnění, tedy pro stavbu Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního povolení. Pravomocným stavebním povolením ve vztahu k vyvlastněným pozemkům "disponovalo" Ředitelství silnic a dálnic ČR až ke dni 26.8.2008 "pod č.j. MSK 64926/2008". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné mimo jiné vyřešení právní otázky, co se rozumí zahájením uskutečňování účelu vyvlastnění ze strany vyvlastnitele, bylo-li vyvlastňovanému odňato vlastnické právo k pozemku pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Uvedená právní otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

V projednávané věci bylo soudy mimo jiné (z pohledu uplatněných dovolacích důvodů) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 2 a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že rozhodnutím Městského úřadu v Příboře ze dne 17.10.2005 č.j. st.ú.1016/05/Ha, které nabylo právní moci dne 9.11.2005, byl vyvlastněn pozemek žalobce parc. č. v katastrálním území a obci Příbor "ve prospěch České republiky, s příslušností k hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace", pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby "Silnice I/58 Příbor - obchvat". Podle rozhodnutí "s užíváním vyvlastňovaného pozemku pro uskutečnění stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat započne Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace nejpozději do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí" s tím, že "za užívání pro účel vyvlastnění se v tomto případě považuje zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního rozhodnutí". Rozhodnutím Městského úřadu v Příboře ze dne 22.12.2005 č.j. st.ú.1432/05/Ha, které nabylo právní moci dne 10.1.2006, byly vyvlastněny pozemky žalobce parc. č., parc. č. a parc. č. v katastrálním území a obci Příbor "ve prospěch České republiky, s příslušností k hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace", pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby "Silnice I/58 Příbor - obchvat". Podle rozhodnutí "s užíváním vyvlastňovaného pozemku pro uskutečnění stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat započne Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace nejpozději do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí" s tím, že "za užívání pro účel vyvlastnění se v tomto případě považuje zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního rozhodnutí".

O vyvlastnění pozemků žalobce bylo rozhodnuto za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen "zákon č. 50/1976 Sb."), ve znění účinném do 30.6.2006, který ve svém ustanovení § 116 upravoval podmínky pro zrušení vyvlastnění. Zákon č. 50/1976 byl ke dni 1.7.2006 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Podle ustanovení § 190 odst. 3 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou řízení o vyvlastnění, které se dokončí podle zvláštního právního předpisu; tímto zvláštním právním předpisem se stal zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva ke stavbě nebo k pozemku (zákon o vyvlastnění) [dále jen "zákon č. 184/2006 Sb."], který nabyl účinnosti dnem 1.1.2007 a který nově upravil podmínky pro rozhodnutí o zrušení vyvlastnění.

Podle ustanovení § 116 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. na žádost účastníka, jemuž byly pozemek nebo stavba vyvlastněny, zruší stavební úřad zcela nebo zčásti rozhodnutí o vyvlastnění práv k pozemkům nebo stavbám, jestliže nebylo ve stanovené lhůtě započato s jejich užíváním k účelu, pro který bylo vyvlastněno. Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění lze podat kdykoli po uplynutí lhůty podle ustanovení § 115 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., pokud pozemek nebo stavba neslouží k účelu, pro který byly vyvlastněny. Před uplynutím této lhůty lze žádost podat jen tehdy, jestliže územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel pozbylo platnosti nebo bylo zrušeno. O těchto právech musí stavební úřad poučit účastníka řízení v rozhodnutí o vyvlastnění.

Podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.1.2013) nezaplatil-li vyvlastnitel vyvlastňovanému náhradu za vyvlastnění do uplynutí 30 dnů ode dne uplynutí lhůty určené podle ustanovení § 24 odst.2 písm.c) tohoto zákona nebo nezahájil-li vyvlastnitel uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtě určené podle ustanovení § 24 odst.2 písm.g) tohoto zákona nebo prodloužené podle ustanovení § 25 odst.4 tohoto zákona, popřípadě bylo-li ještě před uplynutím této lhůty zrušeno nebo pozbylo platnosti územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel, vyvlastňovací úřad na žádost vyvlastňovaného rozhodne, že provedené vyvlastnění se zrušuje.

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. g) zákona č. 184/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.1.2013) vyvlastňovací úřad určí, v jaké lhůtě a jakým způsobem je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než 2 roky od právní moci rozhodnutí.

Podle ustanovení § 25 odst. 4 zákona č. 184/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.1.2013) lhůtu určenou podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. g) tohoto zákona může vyvlastňovací úřad samostatným rozhodnutím prodloužit na žádost vyvlastnitele podanou ještě před jejím uplynutím, a to jen v případech hodných zvláštního zřetele, jen jednou a nejdéle o další 2 roky.

Rozhodnutí o zrušení vyvlastnění je vázáno na zkoumání splnění zákonných podmínek vyvlastnění. Jestliže o vyvlastnění pozemků žalobce bylo rozhodnuto podle ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., lze rozhodnout o žádosti žalobce o zrušení takového rozhodnutí opět pouze podle ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., a to i v případě, že má být o zrušení vyvlastnění rozhodováno již za účinnosti zákona č. 184/2006 Sb. Není totiž dobře možné posuzovat podmínky pro zrušení rozhodnutí o vyvlastnění, které bylo vydáno za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., podle ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., neboť ustanovení § 26 odst.1 zákona č. 184/2006 Sb. umožňuje zrušit provedené vyvlastnění, jestliže vyvlastnitel poruší ustanovení § 24 odst. 2 písm. c) nebo § 24 odst. 2 písm. g) tohoto zákona. Bylo-li o vyvlastnění pravomocně rozhodnuto ještě v době účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., nemohou být brány v úvahu hlediska, která byla zakotvena teprve do zákona č. 184/2006 Sb.

Důvodem, pro který stavební úřad na žádost zruší rozhodnutí o vyvlastnění, je podle ustanovení § 116 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. zjištění o tom, že ve stanovené lhůtě nebylo započato s užíváním vyvlastněných pozemků nebo staveb k účelu, pro který bylo vyvlastněno. Z rozhodnutí Městského úřadu v Příboře ze dne 17.10.2005 č.j. st.ú.1016/05/Ha, kterým byl vyvlastněn pozemek žalobce parc. č. 3279/106 v katastrálním území a obci Příbor, i z rozhodnutí Městského úřadu v Příboře ze dne 22.12.2005 č.j. st.ú.1432/05/Ha, kterým byly vyvlastněny pozemky žalobce parc. č., parc. č. a parc. č. v katastrálním území a obci Příbor, vyplývá, že účelem vyvlastnění pozemků žalobce bylo "uskutečnění veřejně prospěšné stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat" s tím, že "za užívání pro účel vyvlastnění se v tomto případě považuje zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního povolení". Stavba "Silnice I/58 Příbor - obchvat" byla vymezena v územním rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 15.1.2003 č.j. SÚ 19374/02/Fa-3453/02 tak, že se jedná o liniovou stavbu umístěnou na pozemcích v několika katastrálních územích a zahrnující několik desítek stavebních objektů označených jako SO 001 až SO 812. Podle skutkových zjištění soudů byla stavba "Silnice I/58 Příbor - obchvat" zahájena prováděním stavebních prací na jednotlivých stavebních objektech podle vydaných stavebních povolení před uplynutím dvou let od právní moci shora označených rozhodnutí o vyvlastnění pozemků žalobce. Bylo-li užívání pozemků pro účel vyvlastnění bylo v rozhodnutích o vyvlastnění definováno jako "zahájení stavby Silnice I/58 Příbor - obchvat na podkladě stavebního povolení" a nevyžadovala-li tedy tato rozhodnutí o vyvlastnění, aby stavba byla ve dvouleté lhůtě zahájena přímo na vyvlastněných pozemcích, postačovalo pro započetí s užíváním pozemků k účelu vyvlastnění samotné zahájení stavby na podkladě stavebního povolení, aniž by bylo významné, zda k provádění konkrétních stavebních prácí došlo právě na žalobci vyvlastněných pozemcích. Protože ve lhůtě dvou let od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění pozemků došlo k zahájení stavby "Silnice I/58 Příbor - obchvat" na podkladě stavebního povolení (zahájením stavebních prací na jednotlivých stavebních objektech definovaných v územním rozhodnutí, které stavbu vymezovalo), lze uzavřít, že ve stanovené lhůtě bylo započato s užíváním vyvlastněných pozemků k účelu, pro který bylo vyvlastněno. Nebyly proto dány podmínky uvedené v ustanovení § 116 odst. 1 zákona č. 50/1976 pro zrušení rozhodnutí o vyvlastnění.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a dalšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2013


JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu