21 Cdo 1998/2016
Datum rozhodnutí: 20.04.2017
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř., § 243c odst. 3 o. s. ř., § 218 písm. b) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř.



21 Cdo 1998/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce MUDr. T. K., Ph.D. , zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583, proti žalované 1) JUDr. et MgA. P. Ž. , zastoupené JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova č. 5, a žalované 2) nezletilé M. Ž. , zastoupené městskou částí Praha 6, se sídlem Úřadu městské části v Praze 6, Československé armády č. 601/23, o určení otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 0 Nc 25003/2015, o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2015 č. j. 69 Co 323/2015-42, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015 č. j. 69 Co 323/2015-42, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť není k podání dovolání oprávněna (subjektivně legitimována), protože napadeným rozhodnutím bylo dovolatelce plně vyhověno a nevznikla ji ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud nadto uvádí, že dovolatelka ve svém podání neuvádí jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci, které je jediným dovolacím důvodem, jež zákon v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. připouští, a ani její argumentace nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem. Veškerá argumentace dovolatelky směřuje k tvrzení, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, když nebyla řádně předvolána a přestože se z jednání řádně omluvila, bylo jednáno v její nepřítomnosti, tím jí byla upřena možnost vyjádřit se k provedenému dokazování, a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Námitka, že soud jednal v její nepřítomnosti a neumožnil jí vyjádřit se k provedenému dokazování, je však námitkou vady řízení, kterou se dovolací soud, v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř., může zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že odvolací soud své rozhodnutí nevystavěl na hodnocení analýzy DNA ze dne 12. 5. 2014, o němž dovolatelka tvrdí, že neměla možnost se k němu vyjádřit, ani na skutečnostech, které jím byly prokazovány; rozhodnutí odvolacího soudu totiž bylo vystavěno na závěru, že právní (matrikové) otcovství jiného muže, založené souhlasným prohlášením rodičů, brání tomu (nedojde-li k popření matrikového otcovství) aby bylo určeno otcovství žalobce k nezletilé.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. dubna 2017


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu