21 Cdo 1984/2012
Datum rozhodnutí: 18.12.2012
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 o. s. ř.




21 Cdo 1984/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) F. F. a b) M. F. , obou zastoupených JUDr. Lenkou Pytelovou, advokátkou se sídlem v Dobříši, Fričova č. 1240, proti žalovaným 1) F. T. a 2) J. T. , oběma zastoupeným Mgr. Renátou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská č. 346, o odvrácení hrozící škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 14. července 2009 č.j. 9 C 211/2008-60 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009 č.j. 19 Co 473/2009-89, vedené u Krajského soudu v raze pod sp. zn. 19 Co 473/2009-MOP, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č.j. 11 Cmo 144/2011-120, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.480,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Renáty Wachtlové, advokátky se sídlem v Hořovicích, Pražská č. 346.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 14.7.2009 č.j. 9 C 211/2008-60 zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby soud žalovaným uložil "povinnost porazit strom, který je umístěn u hranice jejich pozemku parc. č. St. s pozemkem žalobců parc. č. St.", a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 17.074,- Kč k rukám advokátky Mgr. Renáty Wachtlové.

Řízení o odvolání proti tomuto rozsudku okresního soudu Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.11.2009 č.j. 19 Co 473/2009-89 zastavil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.991,- Kč k rukám advokátky Mgr. Renáty Wachtlové. Při svém rozhodování vycházel z toho, že "při odvolacím jednání, které se konalo dne 19.11.2009, oba žalobci shodně prohlásili, že svoje odvolání" proti rozsudku okresního soudu "berou v celém rozsahu zpět".

Proti rozsudku okresního soudu a proti usnesení krajského soudu žalobci podali žalobu "na obnovu řízení a pro zmatečnost". Žalobou pro zmatečnost žalobci napadli obě rozhodnutí z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., neboť jim byla "v průběhu řízení odňata nesprávným postupem soudu možnost řádně před soudem jednat a uplatnit ty důkazy, které jim nebylo v jejich prospěch umožněno již v řízení před OS v Berouně".

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24.1.2011 č.j. 19 Co 473/2009-MOP-58 vyslovil "nepříslušnost ve věci žaloby o obnovu řízení rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. 9 C 211/2008-60 ze dne 14.7.2009" a rozhodl o jejím postoupení Okresnímu soudu v Berouně, odmítl "žalobu o zmatečnost rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. 9 C 211/2008-60 ze dne 14.7.2009", zamítl "žalobu o zmatečnost usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 473/2009-89 ze dne 19.11.2009" a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů řízení 12.130,80 Kč k rukám advokátky Mgr. Renáty Wachtlové. Dospěl k závěru, že "odnětí možnosti ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. nenastalo v žádném smyslu, jak je toto ustanovení vykládáno (nedostatky v obeslání k jednání či jinému úkonu soudu; nedostatky v právním zastoupení; nedostatky v doručení rozhodnutí), protože účastníci ve všech fázích u jednání ve věci byli osobně přítomni, navrhovali důkazy a vyjadřovali se jak je obvyklé", že "důvod podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. nedopadá na soud prvního stupně vůbec a žaloba je tedy nepřípustná", že "co se týče žaloby proti rozhodnutí krajského soudu, ani zde nemá ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. místo, protože účastníci opět u jednání byli osobně přítomni, a jednání skončilo tím, že vzali odvolání zpět" a že "krajský soud postupoval podle § 222 odst. 1 o.s.ř. a odvolací řízení zastavil; za těchto okolností ani nemohl postupovat jinak".

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.10.2011 č.j. 11 Cmo 144/2011-120 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se "zamítá žaloba pro zmatečnost podaná žalobci a) a b) proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 14.7.2009 č.j. 9 C 211/2008-60", a potvrdil ve výrocích o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2009 č.j. 19 Co 473/2009-89 a o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl, že žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.198,40 Kč k rukám advokátky Mgr. Renáty Wachtlové a že se soudu prvního stupně nařizuje "oprava záhlaví napadeného usnesení ze dne 24.1.2011 tak, že opraví křestní jméno žalované 2)". Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. na rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 14.7.2009 č.j. 9 C 211/2008-60 "nedopadá, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž o rozhodnutí vydané v řízení před soudem prvního stupně", navíc se jedná o "žalobu opožděnou, neboť řízení o ní bylo zahájeno dne 22.2.2010, kdy tato došla k soudu, zatímco žalobcům byl napadený rozsudek doručen již dne 20.8.2009", správně však měl soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost z tohoto důvodu - jak vyplývá z ustanovení § 235e odst.2 věty první o.s.ř. - zamítnout. Ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. "nedopadá" ani na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2009 č.j. 19 Co 473/2009-89, neboť "se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno odvolací řízení" a že "tímto rozhodnutím tak nebylo rozhodnuto o věci samé, v důsledku čehož nemůže být žádným způsobem relevantní, zda v řízení před soudem odvolacím, případně před soudem prvního stupně došlo k odnětí jednat před soudem".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolaní. Namítali, že v řízení, ve kterém se žalobou v původním řízení domáhali odvrácení hrozící škody a zásahů do jejich vlastnického práva ze strany žalovaných a v následném řízení o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost, neměli rovné postavení se žalovanými, neboť neměli právnické vzdělání a "neměli ani právní zastoupení". Nemohli proto řádně a dostatečně hájit své zájmy a svá práva. Poučení soudů "neodpovídala jejich povědomí a postavení" a byla "s ohledem na jejich laické znalosti" nedostatečná. Soudy měly žalobce vyzvat, aby si zvolili "právního zástupce, popřípadě jim měly zástupce ustanovit". Žalobci nebyli schopni "podávat řádně jakákoliv podání", a proto jejich podání byla "nesrozumitelná a neurčitá". Žalobci a navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli dovolání žalobců odmítnout jako bezdůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnými osobou (účastníky řízení), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanoveních § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) usnesení odvolacího soudu s usnesením soudu prvního stupně. O nesouhlasná usnesení jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící usnesení odvolacího soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; významný je obsahový vztah usnesení soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 1999 sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Přestože odvolací soud "formálně" usnesení soudu prvního stupně v části změnil (namísto odmítnutí žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 14.7.2009 č.j. 9 C 211/2008-60 žalobu pro zmatečnost zamítl), po obsahové stránce práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jehož se usnesení týká, posoudil shodně se soudem prvního stupně (odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobu z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. nelze podat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž je přípustné odvolání). Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Z citovaného ustanovení (mimo jiné) vyplývá, že žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. nelze podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž je přípustné odvolání. Protože žalobci podali žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 14.7.2009 č.j. 9 C 211/2008-60, napadli tím rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž není žaloba pro zmatečnost přípustná. Odvolací soud správně že žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 235e odst. 2 věty první o.s.ř. zamítl.

Rozhodnutím soudu ve věci samé je podle ustálené judikatury soudů jen takové rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto právě o předmětu, pro něž se řízení vede. Ve sporném řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za rozhodnutí ve věci samé pokládáno "věcné" rozhodnutí o nároku uplatněném žalobou (srov. § 79 odst. 1 o.s.ř.), o němž bylo příslušné řízení vedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Usnesení o zastavení řízení není rozhodnutím soudu ve věci samé; i když se jím řízení končí, nerozhoduje se jím o nároku uplatněném žalobou (o předmětu řízení), a nezakládá se jím proto ani překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o.s.ř.).

Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, lze napadnout žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. Žalobci však napadli usnesení odvolacího soudu z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.; protože soud je uplatněným důvodem žaloby pro zmatečnost vázán a protože napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věci samé, odvolací soud zamítl žalobu pro zmatečnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2009 č.j. 19 Co 473/2009-89 v souladu se zákonem.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že proto není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.600,- Kč (srov. § 10 odst. 2, 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.900,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaných advokátka Mgr. Renata Wachtlová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 580,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovaným náklady v celkové výši 3.480,- Kč nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu