21 Cdo 1979/2010
Datum rozhodnutí: 22.11.2011
Dotčené předpisy: § 172 předpisu č. 65/1965Sb., § 29 předpisu č. 65/1965Sb., § 242 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb.




21 Cdo 1979/2010


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. Pavla Moníka , advokáta se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672, jako správce konkursní podstaty úpadce VTK - bel, s.r.o. "v likvidaci" se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Dlouhá Ves č. 188, IČO 49286625, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672, proti žalovanému V. S. , zastoupenému JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. č. 135/19, o 265.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 115/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 2010 č.j. 24 Co 305/2009-260, takto:

Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek okresního soudu změněn) a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. ledna 2009 č.j. 4 C 115/2006-232 ve znění usnesení ze dne 28. dubna 2009 č.j. 4 C 115/2006-238 (s výjimkou výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení 2,5% úroku z prodlení z částky 265.000,- Kč za dobu od 9.7.2003 do 4.3.2006) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou dne 27.1.2006 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 265.000,- Kč s úrokem z prodlení 2,5% p.a. ode dne 9.7.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.7.2004 č.j. 45 K 36/2004-69 byl prohlášen na majetek dlužníka VKT-bel, s.r.o. v likvidaci (dále jen "úpadce") konkurs, že žalobce byl ustaven správcem konkursní podstaty úpadce a že žalovaný byl až do 30.6.2003 jednatelem úpadce. Podle seznamu majetku úpadce a údajů z účetnictví úpadci patřil osobní automobil Mazda 323 SPZ RKH 20-32, a žalobce ho proto zapsal do soupisu konkursní podstaty; pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.12.2005 č.j. 40 Cm 20/2005-52 byl však z konkursní podstaty vyloučen s odůvodněním, že ho úpadce, za něhož jednal žalovaný, prodal kupní smlouvou ze dne 8.7.2003 J. V. za 265.000,- Kč a že kupující jednal "v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku", neboť žalovaný sice přestal být jednatelem úpadce dnem 30.6.2003, avšak v obchodním rejstříku byl v době uzavření kupní smlouvy jako jednatel ještě uveden. Žalobce dovozuje, že žalovaný nebyl oprávněn osobní automobil úpadce prodat a že v důsledku jednání žalovaného vznikla úpadci škoda ve výši 265.000,- Kč.

Žalovaný namítal, že "pro úpadce pracoval a vykonával činnost na základě zmocnění až do prosince 2003, kdy svojí činnost po vzájemném vyrovnání ukončil", že úpadce o prodeji automobilu J. V. věděl, že žalovaný kupní cenu použil "při placení závazků ve prospěch úpadce" a že "tato částka byla součástí konečného vyúčtování činnosti žalovaného ve prospěch úpadce". Žalobcův nárok je navíc promlčen, neboť dvouletá subjektivní promlčecí doba začala běžet při ukončení činnosti žalovaného u úpadce v prosinci 2003 a uplynula nejpozději dnem 31.12.2005.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 29.1.2009 č.j. 4 C 115/2006-232 ve znění usnesení ze dne 28.4.2009 č.j. 4 C 115/2006-238 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 54.832,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Marhana a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet tohoto soudu" na náhradě nákladů řízení "zálohovaných státem" 2.622,- Kč a na soudním poplatku 10.600,- Kč. Z provedeného dokazování dovodil, že žalovaný, který byl zaměstnancem úpadce, aniž by měl zmocnění od úpadce k dispozici s majetkem úpadce, a v den 8.7.2003, kdy došlo k prodeji vozidla, už nebyl statutárním orgánem úpadce, "přesto, o své vlastní vůli, provedl prodej předmětného automobilu (Mazda, červené barvy) panu V." a kupní smlouva ze dne 8.7.2003 byla soudem "shledána jako platná". Přijetím kupní ceny ve výši 265.000,- Kč žalovanému vzniklo "na úkor žalobce" bezdůvodné obohacení, ačkoliv "jako zaměstnanec úpadce byl povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku ani k bezdůvodnému obohacení na úkor společnosti nebo jednotlivce"; žalovaný je proto povinen podle ustanovení § 172 zákoníku práce nahradit žalobci škodu, která mu vznikla prodejem tohoto automobilu. Žalovaným uplatněnou námitku promlčení soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že žalobce se dověděl o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, teprve z obsahu výpovědi žalovaného před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci vyloučení osobního automobilu z konkursní podstaty dne 2.12.2005 a že od této doby neuplynula žalobci do podání žaloby dvouletá subjektivní lhůta k uplatnění předmětného nároku u soudu a neuplynula ani objektivní lhůta tříletá, když za datum vzniku škody nutno pokládat den prodeje vozidla a převzetí kupní ceny tj. den 8.7.2003.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11.1.2010 č.j. 24 Co 305/2009-260 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 2,5 % úroku z prodlení z částky 265.000,- Kč za dobu od 9.7.2003 do 4.3.2006; jinak ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Marhana na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 54.832,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 28.320,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit "České republice Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou" na náhradě nákladů řízení 2.622,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný "jako zaměstnanec úpadce vykonávající funkci ředitele" dne 8.7.2003 bez vědomí statutárního orgánu zaměstnavatele a, aniž by byl k takovému úkonu zmocněn, pověřen nebo by tento úkon vyplýval z jeho pracovní náplně, prodal J. V. úpadcův osobní automobil zn. Mazda 323 za kupní cenu 265.000,- Kč, že získané peněžní prostředky si žalovaný ponechal pro svou potřebu a že "v incidenčním sporu o vyloučení tohoto vozidla z konkursní podstaty byla kupní smlouva ze dne 8.7.2003 shledána platnou a žalobci bylo uloženo, aby vyloučil vůz z konkursní podstaty". Statutární orgán ani jiní vedoucí zaměstnanci nebyli o tomto prodeji informováni a předmětný automobil byl i nadále veden v účetnictví úpadce jako jeho vlastnictví. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný vykonávající funkci ředitele obchodní společnosti VTK - bel, s.r.o. "v likvidaci" úmyslně porušil povinnost (podle ustanovení § 171 odst. 1 zákoníku práce) počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku, že "zaměstnavateli tímto jednáním vznikla škoda ve výši 265.000,- Kč" a že žalovaný odpovídá za tuto škodu podle ustanovení § 172 zákoníku práce. Námitka promlčení není důvodná, neboť "poškozený zaměstnavatel" se o vzniku škody a o tom, že za škodu odpovídá žalovaný, dozvěděl nejdříve 31.5.2005, kdy byla žalobci doručena žaloba kupujícího J. V. o vyloučení předmětného automobilu z konkursní podstaty odůvodněná koupí tohoto vozidla, a že ke dni zahájení tohoto řízení v projednávané věci (27.1.2006) neuplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta na náhradu škody a že neskončila ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu škody způsobené úmyslně. Podle názoru odvolacího soudu "zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nabude vědomosti o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, tehdy, získá-li tyto informace statutární orgán, eventuelně zaměstnanci pověření vedením na tomto stupni řízení, na kterém ke škodě došlo, okolnost, že o prodeji vozu v době uzavření kupní smlouvy měli vědět zaměstnanci, kteří nebyli pověřeni řízením zaměstnavatelské právnické osoby, nemůže nic změnit na závěru, že se zaměstnavatel, jehož statutárnímu orgánu ani jinému zaměstnanci pověřenému řízením žalovaného nebylo o prodeji vozu nic známo, o škodné události dověděl až dne 31.5.2005".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle kterého je "pro nabytí vědomosti o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, v případě právnické osoby jakožto zaměstnavatele určující toliko získání těchto informací jeho statutárním orgánem, eventuelně zaměstnanci pověřenými vedením na tom stupni řízení, na kterém ke škodě došlo". Podle žalovaného "u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, činí právní úkony nejen statutární orgán či zaměstnanci pověřeni řízením právnické osoby, ale také jiní zaměstnanci z titulu své funkce, a k získání povědomí o určité skutečnosti postačí, když se o věci dozví vedoucí pracovník nižšího organizačního útvaru nebo i pracovník nižšího pracovního zařazení, jestliže do pracovní náplně jeho funkce náleží řídit práci na určitém úseku". Vzhledem k tomu, že "z provedeného dokazování vyplynulo, že prodej předmětného automobilu měl být připravován panem Ž. jakožto správcem majetku společnosti VTK - bel, s.r.o.", jeho "povědomí o prodeji předmětného automobilu postačovalo k tomu, aby uvedená společnost získala informace o vzniku škody, a o tom, kdo za ni odpovídá". Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů (v dovoláním napadeném rozsahu) zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje a ani, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř., přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že žalovaný byl jednatelem úpadce od 3.5.1993 do 30.6.2003 a že z obchodního rejstříku byl zápis o tom, že je jednatelem úpadce, vymazán dne 18.8.2003. Žalovaný jako "zástupce firmy" uzavřel za úpadce dne 8.7.2003 kupní smlouvu, kterou prodal J. V. úpadcův osobní automobil zn. Mazda 323 SPZ RKH 20-32 za 265.000,- Kč; kupní cenu, která byla zaplacena "před podpisem smlouvy", si žalovaný ponechal pro svoji potřebu. Na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.7.2004 č.j. 45 k 36/2004-69 prohlášen konkurs a žalobce byl ustaven správcem konkursní podstaty; účinky prohlášení konkursu nastaly dnem 23.7.2004. Protože podle seznamu majetku úpadce a údajů z účetnictví úpadci patřil osobní automobil Mazda 323 SPZ RKH 20-32, žalobce ho zapsal do soupisu konkursní podstaty; pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.12.2005 č.j. 40 Cm 20/2005-52 byl uvedený osobní automobil vyloučen z konkursní podstaty s odůvodněním, že žalovaný sice v té době již nebyl jednatelem úpadce, že však kupující jednal "v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku", když žalovaný byl v době uzavření kupní smlouvy jako jednatel ještě uveden v obchodním rejstříku.

Z výsledků dokazování soudy dále dovodily, že žalovaný působil u úpadce nejen jako jednatel, ale také "jako zaměstnanec vykonávající funkce ředitele", a že jako úpadcův zaměstnanec uzavřel dne 8.7.2003 kupní smlouvu s J.V. bez vědomí statutárního orgánu a aniž by byl "k takovému úkonu zmocněn, pověřen nebo by tento úkon vyplýval z jeho pracovní náplně". Za škodu, kterou neoprávněným sjednáním kupní smlouvy způsobil úpadci, žalovaný podle názoru soudů obou stupňů odpovídá podle ustanovení § 172 zákoníku práce.

Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí ve sporu mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda se odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou úpadci prodejem osobního automobilu zn. Mazda 323 SPZ RKH 20-32 J. V. řídí (může řídit) pracovněprávními předpisy. Protože tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; v případech stanovených zákonem se zakládá volbou nebo jmenováním (srov. § 27 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zák. práce").

V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce (srov. § 29 odst.1 zák. práce).

Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť funkce statutárního orgánu společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 29 odst.l písm. a) zák. práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy; právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu.

Judikatura soudů dospěla rovněž k závěru, že statutární orgán obchodní společnosti nemůže jednat jménem společnosti, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 11/98, který byl uveřejněn pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999). Vyplývá z ní mimo jiné, že pracovní smlouva, která byla za zaměstnavatele uzavřena stejnou osobou (jako statutárním orgánem obchodní společnosti - zaměstnavatele), s níž byla sjednána jako se zaměstnancem, je ve smyslu ustanovení § 242 odst.1 písm.a) zák. práce neplatná. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že - objektivně vzato - chtějí sjednat pracovní smlouvu pro sebe co nejvýhodnější a nic na tom nemění ani to, že případně dojde k bezvýhradnému přijetí nabídky, neboť i v tomto případě základní východiska účastníků pro uzavření smlouvy jsou odlišná; rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření pracovní smlouvy proto vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovní smlouvy jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem "současně" hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele.

V projednávané věci soudy dovodily, že žalovaný působil u úpadce rovněž jako "jako zaměstnanec vykonávající funkce ředitele", aniž by vzaly v úvahu, že žalovanému mohl u úpadce platně vzniknout pracovní poměr na "funkci ředitele", jen kdyby jeho náplní nebyl výkon činnosti statutárního orgánu; o tom však nebyly za řízení učiněny žádné poznatky. Žalovaný v průběhu řízení (při jednání u soudu prvního stupně dne 24.4.2008) mimo jiné uvedl, že "byl jediný vlastník firmy VTK-bel a zároveň její zaměstnanec", že pracovní smlouvu "tedy uzavřel on tak, že měl jediné podpisové právo", a že on "pracovní smlouvu vyplnil a podepsal". Soudy uvedeným údajům nevěnovaly potřebnou pozornost, ačkoliv z nich vyplývalo, že pracovní smlouva na funkci ředitele, jíž žalovaný uzavřel za zaměstnavatele na straně jedné a jako zaměstnanec na straně druhé, je podle ustanovení § 242 odst.1 písm.a) zák. práce neplatná.

V ustálené judikatuře soudů nejsou žádné pochybnosti o tom, že zaměstnavateli odpovídá za škodu podle ustanovení § 172 odst.1 zák. práce, kdo ji jako zaměstnanec (v pracovněprávním vztahu) způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V posuzovaném případě žalovanému - jak tomu alespoň nasvědčuje dosavadní stav řízení - nevznikl vůči úpadci pracovněprávní vztah. Odpovědnost žalovaného za škodu, která úpadci vznikla neoprávněným prodejem osobní automobil Mazda 323 SPZ RKH 20-32 J. V., se proto neřídí ustanovením § 172 zák. práce a podle pracovněprávních předpisů nelze posuzovat ani otázku promlčení žalobcem uplatněného práva.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není v dovoláním napadeném výroku ve věci samé správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku a v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení 2,5% úroku z prodlení z částky 265.000,- Kč za dobu od 9.7.2003 do 4.3.2006) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu