21 Cdo 197/2012
Datum rozhodnutí: 28.11.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 242 odst. 4 o. s. ř.




21 Cdo 197/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Davida Havlíka v právní věci žalobce J. A. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 124, proti žalovanému Honebnímu společenstvu Mašťov se sídlem v Mašťově, Kostelní č. 93, IČO 70698392, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1/1059, o neplatnost rozhodnutí valné hromady, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 199/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. dubna 2011 č.j. 14 Co 791/2010-99, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Trkovského, advokáta se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 124.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jsou neplatná rozhodnutí valné hromady žalovaného konané dne 1.9.2003, a to "usnesení o nepřijetí přihlášky uchazeče Zápotocký s.r.o. o nájem Společenstevní honitby Mašťov, tj. první usnesení (hlasování) v bodě 7)", "usnesení o pronájmu tzv. Společenstevní honitby Mašťov - Sever, tj. třetí usnesení (hlasování) v bodě 7)", "usnesení o pronájmu tzv. Společenstevní honitby Mašťov - Jih, tj. čtvrté usnesení (hlasování) v bodě 7)", a "usnesení o usnesení z valné hromady v bodě 10)". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nebyl jako člen žalovaného (v rozporu s ustanovením § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů) řádně vyrozuměn o konání valné hromady žalovaného dne 1.9.2003; o jejím konání se dozvěděl "pouze z doslechu" a "z opatrnosti" se jí zúčastnil. Žalobce nebyl informován ani o možnosti "podání přihlášek na nájem Společenstevní honitby Mašťov", čímž došlo k porušení ustanovení § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce měl jako člen honebního společenství "na nájem přednostní právo". Přihláška, kterou žalobce předložil za společnost Zápotocký, s.r.o., jejímž je společníkem, při zahájení jednání valné hromady o pronájmu uvedené honitby, nebyla valnou hromadou přijata, přestože pro její nepřijetí bylo pouze 275 hlasů, tj. pouze 16,74 % přítomných (pro přijetí přihlášky bylo 26 hlasů a 1345 hlasů se zdrželo hlasování). Neplatná jsou rovněž usnesení valné hromady o pronájmu "Společenstevní honitby Mašťov - sever" a "Společenstevní honitby Mašťov - jih", na které byla rozhodnutím valné hromady rozdělena honitba žalovaného, neboť v okamžiku, kdy valná hromada hlasovala o pronájmu, nebyly ještě obě uvedené honitby uznány podle ustanovení § 29 zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a valná hromada žalovaného, jehož honitba zanikla rozdělením, nebyla oprávněna rozhodovat o jejich pronájmu. Neplatnost "usnesení o usnesení z valné hromady v bodě 10)" spatřuje žalobce v tom, že tímto usnesením bylo "fakticky" připuštěno "opakované rozhodování o usneseních již dříve přijatých".

Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 21.5.2010 č.j. 10 C 199/2003-61 určil, že jsou neplatná rozhodnutí "řádné" valné hromady žalovaného konané dne 1.9.2003, a to "usnesení o nepřijetí přihlášky uchazeče Zápotocký, s.r.o. o nájem Společenstevní honitby Mašťov, tj. v pořadí první usnesení popsané v bodě 7 zápisu z řádné valné hromady Honebního společenstva Mašťov ze dne 1.9.2003", "usnesení o pronájmu Společenstevní honitby Mašťov - Sever, tj. v pořadí třetí usnesení popsané v bodě 7 zápisu z řádné valné hromady Honebního společenstva Mašťov ze dne 1.9.2003", "usnesení o pronájmu Společenstevní honitby Mašťov - Jih, tj. v pořadí čtvrté usnesení popsané v bodě 7 zápisu z řádné valné hromady Honebního společenstva Mašťov ze dne 1.9.2003", a "usnesení o usnesení z valné hromady popsané v bodě 10 zápisu z řádné valné hromady Honebního společenstva Mašťov ze dne 1.9.2003"; současně rozhodl, že žalovaný je povinen "nahradit žalobci náklady řízení" ve výši 7.972,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Trkovského. Dospěl k závěru, že žalovaný (jeho honební starosta) porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů tím, že žalobce jako člena honebního společenstva řádně nevyrozuměl o místě, datu, hodině a pořadu valné hromady konané dne 1.9.2003, a že proto "způsobil bez dalšího nezákonnost (a současně rozpor se stanovami) všech rozhodnutí na valné hromadě přijatých, a to bez ohledu na to, byla-li řádně odhlasována a co do svého obsahu věcně správná a v souladu se zákonem či nikoli".

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12.4.2011 č.j. 14 Co 791/2010-99 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.081,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Trkovského. Dovodil, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil a jehož omluva byla soudu doručena až po skončení jednání. Poté, co zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně, dospěl odvolací soud k závěru, že skutečnost, že žalovaný neprokázal oznámení konání valné hromady žalobci, sama o sobě nezakládá neplatnost rozhodnutí valné hromady žalovaného konané dne 1.9.2003. Rozhodnutí valné hromady napadená žalobcem jsou však podle názoru odvolacího soudu neplatná, protože pro rozhodnutí o přihlášce společnosti Zápotocký, s.r.o. k pronájmu honitby nebylo dosaženo většiny hlasů přítomných členů žalovaného potřebné podle ustanovení čl. 6.6 stanov žalovaného, tj. 822 hlasů (pro přijetí přihlášky bylo 26 hlasů a proti přijetí 275 hlasů), protože valná hromada žalovaného nebyla oprávněna rozhodovat o pronájmu "Společenstevní honitby Mašťov - Sever" a "Společenstevní honitby Mašťov - Jih" vzniklých rozdělením honitby žalovaného [o pronájmu těchto honiteb mohla rozhodovat jejich honební společenstva po právní moci rozhodnutí o uznání honiteb podle ustanovení § 31 odst. 6 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů] a protože "hlasování valné hromady v souhrnu o tom, co již bylo v průběhu jednání valné hromady odhlasováno (přijato), samostatně nemůže vyvolat právní účinky".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací důvody "opírá o ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. spočívající v nesplnění podmínek řízení" a pochybení soudu prvního stupně spatřuje v "porušení ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a § 79 odst. 1 o.s.ř.", neboť žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá, v bezdůvodných průtazích v řízení a v tom, že projednáním věci v nepřítomnosti žalovaného, který omluvil svou nepřítomnost u jednání z důvodu náhlé zdravotní indispozice jeho honebního starosty "bez průtahů v okamžiku, kdy poprvé mohl omluvu soudu doručit", bylo porušeno právo žalovaného "na projednání věci před soudem, čítaje v to i právo na osobní účast statutárního zástupce na jednání soudu a právo při tomto jednání tvrdit skutečnosti, navrhovat důkazy a předkládat právní argumenty". Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, neboť k napadenému rozhodnutí odvolací soud "dospěl po zhodnocení všech důkazů a stanovisek obou stran".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], lze - jak vyplývá ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesněprávních předpisů. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.

Žalovaný ve svém dovolání nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, na kterém spočívá napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž namítá vadu řízení spočívající v tom, že soudy rozhodly o věci, v níž bylo řízení zahájeno žalobou, která neměla náležitosti podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a § 79 odst. 1 o.s.ř.; tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce. Okolnost, že v řízení došlo k průtahům, nepochybně představuje porušení povinnosti soudu postupovat v řízení v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (srov. § 6 o.s.ř.), není však vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která by byla - i kdyby bylo dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. - napravitelná prostřednictvím uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

Žalovaný v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplatnil rovněž námitku, že soud prvního stupně projednal věc v jeho nepřítomnosti, ačkoliv svou nepřítomnost u jednání omluvil, tedy že - řečeno jinak slovy zákona - řízení před soudem je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., neboť mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.) však nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení důvodnosti námitky, že řízení před soudem trpí některou ze zmatečnostních vad uvedených v ustanovení § 229 o.s.ř., slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.8.2002 sp. zn. 29 Odo 523/2002, které bylo uveřejněno pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

K podání žalovaného ze dne 7.2.2012, které bylo odevzdáno provozovateli poštovních služeb k doručení dovolacímu soudu dne 17.2.2012 a kterým žalovaný doplnil své dovolání o další důvody, jimiž namítal [kromě dalších vad řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, které - jak vyplývá z výše uvedeného - nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] nesprávné právní posouzení věci (otázky platnosti jednotlivých, žalobou napadených usnesení valné hromady žalovaného ze dne 1.9.2003) odvolacím soudem, nemohl dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout, neboť dovolatel může měnit dovolací důvody (a tedy i doplňovat dovolání o dovolací důvody, které nebyly v dovolání uplatněny) jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 242 odst. 4 o.s.ř.); dovolání žalovaného proto mohlo být o uvedení dalších dovolacích důvodů účinně doplněno jen do dne 15.8.2011, kdy uplynula lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalovanému (§ 240 odst. 1 věta první o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč (srov. § 8, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Jaroslav Trkovský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 3.060,- Kč nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu