21 Cdo 1941/2004
Datum rozhodnutí: 15.02.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1941/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. Š., pro 300,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 1641/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 17. prosince 2003, č.j. 40 Co 1305/2003-11, takto:

I. Dovolání oprávněného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci ze dne 17.12.2003, č.j. 40 Co 1305/2003-11, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23.4.2003, č.j. E 1641/2003-5, o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku užití ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, při soudním výkonu vykonatelného rozhodnutí orgánu obce [bloku na pokutu, vydaného Městským úřadem v Š. ze dne 3.4.1997 č. A 00059152, jímž byla povinnému uložena pokuta ve výši 300,- Kč za přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb.] konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2004, sp.zn. 20 Cdo 2208/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1, ročník 2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2004, sp.zn. 20 Cdo 2205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 61, ročník 2004). Dovolací soud nemá žádný důvod uvedený právní názor, který považuje za správný, měnit.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání oprávněného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť oprávněný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a povinnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2005

JUDr. Mojmír Putna,v.r.

předseda senátu