21 Cdo 1930/2004
Datum rozhodnutí: 06.01.2005
Dotčené předpisy: § 241 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1930/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. I. s.r.o., zastoupeného advokátem, proti povinné H. Z., pro 32.786,50 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinné, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. E 8/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2003 č.j. 30 Co 372/2003-19, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 24.1.1997 č.j. E 8/97-4 nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 3.6.1996 č.j. 7 C 1310/96-10 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 32.786,50 Kč s 19% úroky z prodlení od 16.12.1995 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.632,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 2.381,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.

K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8.8.2003 č.j. 30 Co 372/2003-19 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonem vyžadované podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí navrženým způsobem a že proto soud prvního stupně postupoval správně, jestliže návrhu na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné vyhověl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nesplnění podmínky povinného zastoupení.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,

a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,

b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.

Z ustanovení § 241 o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).

V posuzovaném případě podala povinná dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem (zastoupení notářem v této věci nepřipadá v úvahu), a nebylo ani prokázáno, že by měla právnické vzdělání. K odstranění uvedeného nedostatku ji Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 7.9.2004 č.j. 21 Cdo 1930/2004-56 vyzval, aby si ve lhůtě 20 dnů zvolila pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, a zároveň ji poučil, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože uvedené usnesení bylo povinné doručeno dne 17.9.2004, povinná výzvě k volbě advokáta dosud nevyhověla.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinné - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu