21 Cdo 1914/2010
Datum rozhodnutí: 26.04.2011
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 92 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 1914/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. M. K. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského č. 1, proti žalovanému CHEMONT, a.s. se sídlem v Brně, Vídeňská č. 19, IČO 46345841, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 2/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2009 č.j. 15 Co 215/2009-103, takto:

Dovolání žalobkyně se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 31.12.2002 domáhala, aby bylo proti žalovanému určeno, že je neplatná výpověď z pracovního poměru ze dne 19.7.2002, a aby jí žalovaný zaplatil "ušlou mzdu od 1.11.2002 zpětně až do doby nabytí právní moci rozsudku". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jí žalovaný doručil dne 29.7.2002 výpověď z pracovního poměru ze dne 19.7.2002 danou podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce. Protože žalovaný před podáním výpovědi v rozporu s ustanovením § 50 zákoníku práce nepožádal o souhlas příslušný úřad práce, je rozvázání pracovního poměru neplatné.

Podáním ze dne 15.3.2006 žalobkyně navrhla, aby soud připustil ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 občanského soudního řádu záměnu účastníků tak, aby na místo žalovaného vstoupil do řízení správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček. Návrh zdůvodnila tím, že po podání žaloby "dodatečně zjistila", že na majetek žalovaného CHEMONT, a.s. byl dne 1.7.2002 prohlášen konkurs a že Mgr. Antonín Šimeček byl ustanoven správcem konkursní podstaty.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 16.3.2006 č.j. 49 C 2/2003-42 navrženou záměnu účastníků nepřipustil. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.4.2007 č.j. 15 Co 62/2007-65 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že žalobkyně podala žalobu proti společnosti CHEMONT, a.s. v době, kdy již byl na její majetek prohlášen konkurs, a že správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček nevyslovil s navrženou záměnou souhlas.

Žalobkyně ještě před rozhodnutím odvolacího soudu učinila podání ze dne 4.10.2006, v němž uvedla, že "v době podání žaloby měla v úmyslu žalovat" společnost CHEMONT, a.s., neboť "v té době nevěděla, že na žalovaného byl prohlášen dne 1.7.2002 konkurs". Soudem byla poučena o tom, že "v tomto případě došlo k procesnímu nástupnictví správce konkursní podstaty Mgr. Antonína Šimečka"; navrhla proto "připuštění záměny na správce konkursní podstaty", návrh však byl zamítnut. Byl-li nyní soudem na žalobkyni "vznesen dotaz, zda-li měla v úmyslu žalovat úpadce či správce konkursní podstaty", žalobkyně sděluje, že "je to úpadce s tím, že navrhuje, aby vzhledem k nastalým právním skutečnostem žádá, aby do řízení vstoupil i správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček". Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 23.4.2007 č.j. 15 Co 62/2007-65 uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení rozhodl "o dalším procesním návrhu žalobkyně obsaženém v podání ze dne 4.10.2006".

Městský soud v Brně poté usnesením ze dne 14.5.2007 č.j. 49 C 2/2003-68 rozhodl, že "vstup do řízení na straně žalované správce konkursní podstaty Mgr. Antonína Šimečka se nepřipouští". Dovodil, že správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček nesouhlasí se svým vstupem do řízení a že proto návrhu žalobkyně nemohlo být ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 občanského soudního řádu vyhověno.

Městský soud v Brně pak rozsudkem ze dne 4.9.2007 č.j. 49 C 2/2003-77 zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď z pracovního poměru ze dne 19.7.2002, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "řízení o náhradu mzdy se vylučuje ke zvláštnímu projednání". Dospěl k závěru, že žalovaný není ve sporu věcně legitimován, protože na jeho majetek byl dnem 1.7.2002 prohlášen konkurs a protože "dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešlo na správce konkursní podstaty" ještě před podáním žaloby.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18.6.2009 č.j. 15 Co 215/2009-103 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14.5.2007 č.j. 49 C 2/2003-68. Poté, co dovodil, že žádost žalobkyně obsažená v podání ze dne 4.10.2006 je návrhem na přistoupení správce konkursní podstaty Mgr. Antonína Šimečka do řízení na stranu žalovanou ve smyslu ustanovení § 92 odst.1 občanského soudního řádu, odvolací soud dospěl k závěru, že návrhu nemohlo být vyhověno, neboť "původní žalovaný v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován", a tento "nedostatek nemůže být nahrazen obcházením ustanovení § 92 občanského soudního řádu".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů neposkytly ochranu jejím právům. Poukazuje na to, že "jako částečná invalidní důchodkyně obdržela výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce s datem 19.7.2002", která byla "napsána na úředním tiskopisu, v jehož záhlaví je označena firma CHEMONT, a.s.", "razítko pod výpovědí je rovněž označeno jako CHEMONT, akciová společnost" a až "pod tímto razítkem je teprve označen a podepsán správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček", a dovozuje, že "jako laik" podala žalobu, v níž označila žalovaného "v souladu s označením zaměstnavatele na předmětném tiskopisu", aniž by byla "poučena ve smyslu § 5 občanského soudního řádu, popřípadě postupem podle § 43 odst.1 občanského soudního řádu a ani jí tedy nebyla dána šance napravit označení správného účastníka řízení". V důsledku nepoučení soudem žalobkyně "nerozlišila rozdíl mezi pojmy přistoupení účastníka podle § 92 odst. 1 občanského soudního řádu, záměnou účastníka podle § 92 odst. 2 občanského soudního řádu a označením účastníka řízení ve smyslu § 79 odst. 1 občanského soudního řádu" a v podání ze dne 4.10.2006 proto "formulovala jako laik svůj úmysl žalovat oba účastníky tak, že navrhuje, aby do řízení vstoupil vedle označeného úpadce i správce konkursní podstaty Mgr. Šimeček". Žalobkyně dovozuje, že "ihned po zahájení řízení" jí měla být soudy "dána šance, aby označení žalovaného doplnila (samozřejmě bez poukazu na to, kdo má být jako žalovaný uveden, aby nebyla porušena zásada rovnosti účastníků), což se ke škodě žalobkyně včas a řádně nestalo"; postup soudů byl tedy v rozporu s ustanoveními § 1, § 2, § 5, § 43 odst.1, § 79 odst.1 občanského soudního řádu". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16.3.2006 č.j. 49 C 2/2003-42, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2007 č.j. 15 Co 62/2007-65, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14.5.2007 č.j. 49 C 2/2003-68, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4.9.2007 č.j. 49 C 2/2003-77 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2009 č.j. 49 C 2/2003-112 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

Prostřednictvím přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst.1 o.s.ř.) nesmí být obcházen institut záměny účastníka (§ 92 odst.2 o.s.ř.), který vyžaduje souhlas žalovaného s tím, aby na jeho místo vstoupil někdo jiný; je proto nepřípustné, aby žalobce navrhl přistoupení do řízení u dalšího žalovaného s (případným) záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího žalovaného do řízení soudem) vezme zpět žalobu proti původnímu žalovanému. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, které bylo uveřejněno pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).

V projednávané věci obsah podání žalobkyně ze dne 4.10.2006 nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že se jím žalobkyně - jak správně dovodil odvolací soud - domáhala, aby do řízení přistoupil vedle společnosti CHEMONT, a.s. jako další žalovaný správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček. Vytýká-li v dovolání soudům, že jí neposkytly potřebná poučení o jejích procesních právech a povinnostech (§ 5 o.s.ř.), přehlíží přitom, že svůj návrh na přistoupení dalšího žalovaného do řízení učinila (v podání ze dne 4.10.2006) přesně a určitě (bezvadně) a že proto soudy neměly žádný důvod vést ji (postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.) k opravě nebo doplnění tohoto návrhu. Dovozuje-li, že soudy jí poučením měly poskytnout "šanci, aby označení žalovaného doplnila" (jako kdyby označení společnosti CHEMONT, a.s. jako žalovaného neodpovídalo požadavkům ustanovení § 79 odst.1 o.s.ř.), pak ve skutečnosti nepožaduje po soudech poskytnutí poučení o svých procesních právech a povinnostech, ale návod, jak by si měla za řízení počínat, aby byla ve věci úspěšná (návod spočívající v tom, že by neměla - jak to učinila v podání ze dne 4.10.2006 - uvádět, že "v době podání žaloby měla v úmyslu podat žalobu proti společnosti CHEMONT, a.s.", neboť by měla - v zájmu svého úspěchu ve věci - tvrdit, že "od počátku měla v úmyslu žalovat správce konkursní podstaty"); poskytování podobných návodů zákon soudům neukládá.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podání ze dne 4.10.2006 učinila návrh, aby do řízení přistoupil ("vstoupil i") správce konkursní podstaty Mgr. Antonín Šimeček jako další žalovaný, bylo procesní povinností soudů o tomto návrhu rozhodnout.

Odvolací soud při svém rozhodování správně akcentoval, že žalobkyně podala žalobu proti společnosti CHEMONT, a.s. až poté, co na její majetek byl prohlášen konkurs a co přešel na správce konkursní podstaty mimo jiné výkon práv a povinností úpadce jako zaměstnavatele, neboť úpadce nebyl (za této situace) od počátku řízení ve věci legitimován (srov. též právní názor vyjádřený ve Stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů ze dne 17.6.1998 zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že návrhu žalobkyně na přistoupení správce konkursní podstaty do řízení jako dalšího žalovaného nelze vyhovět, odpovídá jeho rozhodnutí ustálené judikatuře soudů.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu