21 Cdo 1862/2008
Datum rozhodnutí: 12.05.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1862/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. A., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice F. ř. v O., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 11 C 79/2001-209, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2004, č. j. 16 Co 16/2004-231, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 79/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2007, č. j. 16 Co 230/2007-365, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.440,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2007, č. j. 16 Co 230/2007-365, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 7. 2007, č. j. 11 C 79/2001-347, ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. [z hlediska dovolatelem označené otázky jednoznačného stanovení, co je považováno za důkazní materiál, jenž může přivodit pro účastníka řízení (žalobce ve sporu o obnovu řízení) příznivější rozhodnutí ve věci, a to zejména s ohledem na povahu projednávané věci a jiné v řízení již provedené důkazy ], v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 7. 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1968, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003); napadené usnesení odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


V dovolacím řízení vznikly žalované náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.750,- Kč [srov. § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) ve výši 390,- Kč (zaokrouhleně). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.440,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 12. května 2009


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu