21 Cdo 1839/2006
Datum rozhodnutí: 14.06.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1839/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému C. (L.), zastoupenému advokátem, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 318/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2005 č.j. 15 Co 37/2005-106, takto:


I. Dovolání žalobkyně se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se žalobou podanou proti Č. s., a.s., domáhala, aby bylo určeno, že "zástavní smlouva ze dne 17.10.1991 uzavřená mezi R. K. a žalovanou, jejímž předmětem je rekreační chata na parcele č. 720 na LV, obec S. H., k.ú. P., je neplatná". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 17.10.1991 je neplatná z důvodů obsažených v ustanovení § 22 odst. 1 hospodářského zákoníku "v návaznosti" na ustanovení § 129d odst. 2 hospodářského zákoníku, neboť "její obsah je neurčitý a nesrozumitelný, zástava není dostatečně specifikována a není zřejmé, jaká pohledávka je zajišťována". Zástavní smlouva byla navíc manželem žalobkyně R. K. uzavřena bez souhlasu žalobkyně, ačkoliv nemovitosti patřily do jejich bezpodílového spoluvlastnictví; smlouva je proto neplatná též podle ustanovení § 40a a § 145 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně, která se po rozvodu manželství s R. K. (zemřelým) stala na základě dohody o vypořádání jejich společného jmění ze dne 17.3.1999 "výlučnou vlastnicí" uvedené nemovitosti, požaduje určení neplatnosti zástavní smlouvy, neboť to "může vést k vytvoření pevného základu pro právní vztah účastníků řízení a k odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně s touto nemovitostí libovolně nakládat".


Okresní soud v Bruntále - poté, co usnesením ze dne 16.2.2004 č.j. 10 C 318/2002-46 ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. připustil vstup do řízení C. (L.), namísto původního žalovaného Č. s., a.s. - rozsudkem ze dne 29.7.2004 č.j. 10 C 318/2002-65 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.523,- Kč "na účet" advokáta. Poté, co dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že zástavní smlouva ze dne 17.10.1991 je "absolutně neplatná pro naprosto neurčité vymezení předmětu zástavního práva (zástavy) i pohledávky, kterou zajišťuje". K otázce relativní neplatnosti právního úkonu učiněného R. K. bez souhlasu žalobkyně a k namítnutému promlčení práva dovolat se této neplatnosti soud prvního stupně uvedl, že "o skutečnosti, že byl učiněn právní úkon bývalým manželem žalobkyně vyžadující její souhlas, se žalobkyně dozvěděla až dne 15.3.1999 (v době uzavírání dohody o vypořádání společného jmění)", a že se v promlčecí lhůtě tří let relativní neplatnosti "dovolala prostřednictvím svého právního zástupce písemně dopisem ze dne 18.5.2001".


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 29.9.2005 připustil změnu žaloby - rozsudkem ze dne 29.9.2005 č.j. 15 Co 37/2005-106 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby bylo určeno, že "na nemovitosti - objektu bydlení evidenčního čísla 23 postaveném na pozemcích parcelního čísla st. 89 a st. 90 - zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro M. kraj, katastrální pracoviště B., na LV pro katastrální území P. pod P., obec S. H., okres B., nevázne zástavní právo dle zástavní smlouvy ze dne 17.10.1991, uzavřené mezi R. K., bytem O., a Č. s. s., okresní pobočkou v O.", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10.150,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.514,- Kč, vše k rukám advokáta. Z výsledků dokazování dovodil, že v obou manželstvích R. K. (zemřelého) se narodily dnes již zletilé děti S., R. a L. a že zůstavitel měl ještě čtvrté dítě (dceru Z.), že žalobkyně "není smluvní stranou zástavní smlouvy ze dne 17.10.1991" a že žaloba "nebyla podána vůči všem smluvním stranám této smlouvy a současně vůči všem účastníkům hmotněprávního vztahu, touto smlouvou založeného, či vůči jejich právním nástupcům". Protože předpokladem úspěšnosti žaloby o určení právního vztahu podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. jsou okolnosti, že účastníci takového řízení mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem, a protože věcnou legitimaci mají jen ti, kdo jsou účastni právního vztahu či práva, o něž v řízení jde, nebo jejichž právní sféry se právní vztah či právo týká, a protože žalobkyně podala žalobu toliko proti "právnímu nástupci původní smluvní strany Č. s. s.", aniž by do okruhu žalovaných zahrnula dědice zemřelého zástavního dlužníka R. K. (tito dědicové proto v soudním řízení o určení neexistence zástavního práva, jehož nebyli účastníky, nemohli uplatnit svá procesní práva, včetně práva vyjádřit se mimo jiné i k otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně), žaloba "nemohla mít úspěch".


Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Popsala v něm, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů, potvrdila, že rozsudek odvolacího soudu jí (jejímu zástupci) byl doručen dne 26.10.2005, a uvedla, že "dovolání směřuje do všech jeho výroků, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], dále že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]", že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., že navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení, a že "dovolání bude podrobněji odůvodněno ve lhůtě do 6.1.2006".


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.


Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.


Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).


Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky, požádal-li však dovolatel ještě před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.


Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst.3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).


Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.


Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst.1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).


V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (jejímu zástupci advokátovi) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 26.10.2005, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas (dne 22.12.2005) a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem).


Dovolání žalobkyně však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že "rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]", že "řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]" a že "dovolání bude podrobněji odůvodněno ve lhůtě do 6.1.2006". Protože žalobkyně v dovolání nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř., a protože lhůta uvedená v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne 27.12.2005), není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalobkyně zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.


Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 14. června 2007


JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.


předseda senátu