21 Cdo 1826/2009
Datum rozhodnutí: 10.11.2010
Dotčené předpisy: § 18 odst. 1 a 2 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 07.03.2006, § 28 odst. 3 a 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 07.03.2006, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 1826/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce ABSOLUT-MARKETING s.r.o. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova č. 885/24, IČO 26859793, zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova č. 2, proti žalované POHODA PRAHA s.r.o. se sídlem v Praze 10 - Uhříněvsi, Semanského č. 580/6, IČO 45281645, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská č. 38/286, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 430/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2009 č.j. 58 Co 478/2008-46, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 500.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl účastníkem veřejné dražby organizované žalovanou (jako dražebníkem), která se konala dne 29.6.2005 na základě dražební vyhlášky ze dne 12.5.2005, a že složil žalované dražební jistotu ve výši 500.000,- Kč. Na dražbě učinil nejvyšší podání a stal se tak vydražitelem, ve stanovené lhůtě však nedoplatil cenu dosaženou vydražením, neboť podle jeho názoru dražba neproběhla platně. Žalovaná mu "fakturou" ze dne 29.12.2005 vyúčtovala náklady veřejné dražby včetně odměny dražebníka ve výši 500.000,- Kč, aniž by připojila k faktuře "nějaké vyúčtování". Žalobce nesouhlasí se způsobem vyúčtování, domnívá se, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila, když si ponechala celou dražební jistotu, ačkoliv "na takový postup neměla právo".


Žalovaná namítla, že žalobce nezaplacením nejvyššího podání z veřejné dražby ze dne 29.6.2005 dražbu zmařil a že mu proto vznikla povinnost hradit jednak náklady zmařené dražby a jednak náklady opakované dražby, která se konala dne 23.11.2005. Náklady zmařené dražby byly žalobci vyúčtovány po konání úspěšné opakované dražby a činily více, než žalobcem složená jistota 500.000,- Kč, a proto žalované nevznikla povinnost dražební jistotu žalobci vrátit.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 4.6.2008 č.j. 15 C 430/2007-27 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 57.358,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Voříška. Z provedeného dokazování dovodil, že žalovaná provedla na návrh správce konkursní podstaty veřejnou dobrovolnou dražbu, o níž dne 12.5.2005 vydala dražební vyhlášku, ve které byla stanovena dražební jistota ve výši 500.000,- Kč a nejnižší podání ve výši 12.000.000,- Kč, a že žalobce učinil nejvyšší podání 16.000.000,- Kč, které ve zbývající části (ve výši 15.500.000,- Kč) nezaplatil. Dne 23.11.2005 se konala opakovaná dražba a po jejím úspěšném provedení žalovaná "fakturou" ze dne 29.12.2005 vyúčtovala žalobci náklady veřejné dražby včetně odměny dražebníka ve výši 500.000,- Kč s tím, že provedla započtení této částky proti složené dražební jistotě. Celkové vyúčtování nákladů zmařené dražby provedla žalovaná žalobci "fakturou" ze dne 18.5.2006, podle níž odměna dražebníka ve výši 4% z ceny dosažené vydražením (640.000,- Kč) "včetně 19% DPH" činila 761.600,- Kč a náklady na přípravu dražby "včetně 19% DPH" činily 192.698,- Kč, a podle které po započtení dražební jistoty zbývá uhradit ještě 454.298,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zmaření veřejné dražby vydražitelem je právním důvodem pro "zadržení" jím složené dražební jistoty dražebníkem (žalovanou), a to až do doby konání opakované dražby a jejího vyúčtování, že obmeškalý vydražitel je povinen platit náklady zmařené dražby a opakované dražby, přičemž náklady zahrnují i odměnu dražebníka, a že žalovanou vyúčtovanou odměnu ve výši 640.000,- Kč nelze považovat za nepřiměřenou, neboť se jednalo jen o 4% z maximálně možné odměny podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Protože jen pouhá odměna přesahovala výši žalobou požadované částky, je žalovaná oprávněna si složenou dražební jistotu ponechat.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.2.2009 č.j. 58 Co 478/2008-46 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 28.500,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Voříška. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že žalobce vydražil nemovitost za 16.000.000,- Kč, že žalovanou účtovaná odměna podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a náklady odpovídají právní úpravě a že žalovaná si správně započetla dražební jistotu na úhradu odměny a nákladů dražby. Podle odvolacího soudu to byl právě žalobce, kdo neunesl břemeno tvrzení a důkazní o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Znovu opakuje svůj názor, že žalovaná mu řádně nevyúčtovala náklady dražby ("pouhé zaslání faktury bez jakékoliv specifikace nákladů nelze považovat za provedení řádného vyúčtování") a že žalovaná ve skutečnosti "aplikovala dražební jistotu jako smluvní pokutu". Podle žalobce nelze souhlasit s právním názorem soudů, podle kterého "dražebník nemá povinnost vyúčtovat řádně náklady dražby a v případě, že stanovená odměna nepřesahuje výši odměny stanovenou zákonem o veřejných dražbách, je možné ji v případě zmařené dražby v celém rozsahu započíst oproti složené dražební jistotě". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.].


Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.


Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 7.3.2006, které je pro projednávanou věc rozhodující, (dále jen "zákona o veřejných dražbách") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.

Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby (srov. § 25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).

Náklady dražby se rozumí [srov. § 2 písm. m) zákona o veřejných dražbách] odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně vynaložené dražebníkem patří rovněž přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 % původního pojistného.

Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou; je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, nesmí výše odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč (§ 18 odst.1 a 2 zákona o veřejných dražbách).


Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli, který způsobil zmaření dražby (§ 28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená; to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem (§ 28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).

V projednávané věci bylo zjištěno, že na návrh správce konkursní podstaty úpadce JWK servis, spol. s r.o. se sídlem v Praze 4, Květnového vítězství 44, vydala žalovaná dražební vyhlášku o konání dobrovolné veřejné dražby nemovitostí, v níž dražební jistota byla stanovena 500.000,- Kč a nejnižší podání 12.000.000,- Kč. Veřejná dražba se konala dne 29.6.2005 a žalobce při ní učinil nejvyšší podání 16.000.000,- Kč, zbývající částku (15.500.000,- Kč) však nezaplatil. Dne 23.11.2005 se konala opakovaná dražba a žalovaná dne 29.12.2005 vyúčtovala žalobci náklady veřejné dražby včetně odměny dražebníka ve výši 500.000,- Kč s tím, že provedla započtení této částky proti složené dražební jistotě. Celkové vyúčtování nákladů zmařené dražby provedla žalovaná žalobci dne 18.5.2006 tak, že odměna dražebníka ve výši 4% z ceny dosažené vydražením (640.000,- Kč) "včetně 19% DPH" činila 761.600,- Kč, že náklady na přípravu dražby "včetně 19% DPH" činily 192.698,- Kč a že po započtení dražební jistoty zbývá uhradit 454.298,- Kč.

Z uvedeného vyplývá, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustálenou soudní judikaturou a správně dovodily, že žalobce (jako obmeškalý vydražitel) je povinen platit žalované náklady zmařené a opakované dražby a že zmaření dražby je právním důvodem pro zadržení jím složené dražební jistoty dražebníkem na náklady i opakované dražby. Protože žalovanou (jako dražebníkem) vyúčtovaná odměna ve výši 640.000,- Kč byla stanovena v souladu s ustanovením § 18 odst.2 zákona o veřejných dražbách, je nepochybné, že žalobce nemůže mít právo na vrácení dražební jistoty, kterou složil ve výši 500.000,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu tedy nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.


Žalobce podal dovolání též proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Z ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (§ 237 až § 239 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle hledisek uvedených v ustanoveních § 237, § 238 a § 238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (srov.též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), proto jej podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu