21 Cdo 1800/2004
Datum rozhodnutí: 15.02.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1800/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O., a.s., člena koncernu K. I., a.s., proti povinnému P. U., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočky Havířov pod sp.zn. 125 E 486/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2004, č.j. 10 Co 1634/2003-11, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud v Karviné pobočka Havířov usnesením ze dne 3.11.2003, č.j. 125 E 486/2003-2, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 24.4.2003, č.j. 107 C 327/2002-29, výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinného č. 33, sestávajícího z kuchyně a jednoho pokoje s příslušenstvím, nacházejícího se v domě č.p. 606 na ulici O. 8 v H. , a rozhodl, že povinnému se ukládá zaplatit oprávněnému náklady řízení ve výši 1.030,- Kč.



K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.1.2004, č.j. 10 Co 1634/2003-11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že výkon rozhodnutí v projednávané věci byl podložen pravomocným rozhodnutím soudu (rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 24.4.2003, č.j. 107 C 327/2002-29, jímž byla povinnému uložena povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, který nabyl právní moci dne 23.9.2003), které je po stránce materiální i formální vykonatelné, stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinným bez zajištění náhrady jsou splněny (§ 340 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. (neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že v průběhu realizace výkonu rozhodnutí nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků , neboť povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže se osobně zúčastnit realizace výkonu rozhodnutí, zajistit si uložení svých osobních věcí nacházejících se v předmětném bytě na jiné místo, případně se dohodnout s oprávněným na smírném řešení. Povinný má dále zato, že nařízení výkonu rozhodnutí vůči jeho osobě není v souladu s dobrými mravy ; zdůrazňuje, že je v tíživé situaci, po návratu z výkonu trestu odnětí svobody nebude mít kde bydlet a jeho zařazení do civilního života bude velice těžké . Protože podle povinného jde o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena , navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.



Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení nepeněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován (exekuční titul) bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný; způsob výkonu soud určí podle povahy uložené povinnosti. Okolnost, zda povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení exekuce nezkoumá; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného.

Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (tj. zda ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem); obsahem rozhodnutí (tj. jeho výrokem), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.

Námitka povinného, že nařízení výkonu rozhodnutí není v souladu s dobrými mravy , není důvodná.



Otázkou, proč nelze návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout s poukazem na ustanovení § 3 obč. zák., se dovolací soud již zabýval. Byl přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.2002, sp.zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné pod číslem 67 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003), že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§ 251 o.s.ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.

Dovolatel rovněž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a odvolacímu soudu vytýká, že v průběhu realizace výkonu rozhodnutí nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků , neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže se osobně zúčastnit realizace výkonu rozhodnutí, zajistit si uložení svých osobních věcí nacházejících se v předmětném bytě na jiné místo, případně se dohodnout s oprávněným na smírném řešení .

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.

Případnou existencí dovolatelem tvrzených vad, které by mohly představovat (kdyby byly důvodné) vady řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně zmatečnostní vady ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., se dovolací soud nemohl zabývat, neboť tyto vady by samy o sobě nemohly přivodit závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při právním posouzení věci vycházel z ustálené judikatury soudů a že kritika usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce, je nepochybné, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2005

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu