21 Cdo 1799/2013
Datum rozhodnutí: 26.02.2014
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 1799/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce CETELEM ČR, a.s. se sídlem v Praze 5, Karla Engliše č. 5/3208, IČO 25085689, proti žalovanému Bc. L. R., zastoupenému Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského č. 724, o 36.041,- Kč s úroky z prodlení, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podaných žalovaným proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. září 2005 č. j. 15 C 58/2005-32 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. srpna 2006 č. j. 57 Co 292/2006-64, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 58/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. dubna 2012 č. j. 51 Co 417/2011-185, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Žalovaný podal dne 30. 7. 2012 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2012 č. j. 51 Co 417/2011-185, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 2. 2011 č. j. 15 C 58/2005-111, jímž byly zamítnuty žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 9. 2005 č. j. 15 C 58/2005-32 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2006 č. j. 57 Co 292/2006-64 a jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2.656,- Kč, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Protože dovolání žalovaného, který v době podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (advokátka Mgr. Eva Budínová byla žalovanému na jeho žádost ustanovena zástupkyní usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2013 č. j. 15 C 58/2005-252), neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá [vylíčení okolností, v nichž žalovaný spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání, během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit a která začala znovu běžet ode dne 1. 3. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně o ustanovení zástupkyně žalovanému (§ 240 odst. 1, § 241b odst. 3 o. s. ř.), marně uplynula dne 2. 5. 2013 (srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.), zabránil žalovaný dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.), aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska jeho správnosti přezkoumat. K podání ze dne 20. 5. 2013, sepsanému zástupkyní žalovaného a doručenému soudu prvního stupně dne 21. 5. 2013, nelze přihlížet, neboť dovolání jím bylo doplněno až po uplynutí uvedené zákonné lhůty [okolnost, že se tak stalo na výzvu soudu prvního stupně doručenou žalovanému (jeho zástupkyni) dne 7. 5. 2013, není významná, neboť případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se stává po uplynutí propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. bezpředmětnou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1730/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006 sp. zn. 30 Cdo 2858/2006)].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu