21 Cdo 177/2004
Datum rozhodnutí: 19.05.2004
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 177/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žaloby pro zmatečnost, podané M. V., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Nc 39/2003, o "odvolání" M. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2003 č.j. Nc 39/2003-6, takto:

I. Řízení o podání M. V. ze dne 2.12.2003, označeném jako "odvolání do rozhodnutí VS v Olomouci ze dne 22. září 2003 sp. zn. Nc 39/2003-6", se zastavuje.

II. M. V. nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 3.4.2003 sdělil M. V. Vrchnímu soudu v Olomouci, že podává žalobu pro zmatečnost "proti rozhodnutím soudu, které obdržel dne 3.1.2003, vydaných Vrchním soudem v Olomouci dne 12.12.2002, těchto sp. zn.: 2A 430/2002-79, 2A 431/2002-32, 2A 432/2002-31, 2A 434/2002-25, 2A 433/2002-24, 2A 435/2002-25, 2A 436/2002-13, 2A 437/2002-48". K odůvodnění podání uvedl, že "soud se nezabýval odvolacími důvody, a to ani z hlediska základních práv daných Listinou", že "soud podpírá své rozhodnutí ustanoveními zákona, které se věci vůbec netýkají", a že "soud odmítá řešit věci dle o.s.ř., odkazujíc na právní názory, tedy právní názory nadřazuje zákonu a jeho textu".

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22.9.2003 č.j. Nc 39/2003-6 řízení zastavil a rozhodl, že "žalobce" nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že o žalobách pro zmatečnost podaných proti rozhodnutím soudu ve správním soudnictví rozhodují podle ustanovení § 4 odst.1 písm.a) zákona č. 150/2002 Sb. soudy ve správním soudnictví a že proto toto řízení muselo být podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř. zastaveno. Současně poskytl "žalobci" poučení, že "v tomto případě může žalobu podat u věcně a místně příslušného soudu do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení a v takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení".

V podání ze dne 2.12.2003, adresovaném Nejvyššímu soudu ČR, M. V. sdělil, že proti tomuto usnesení Vrchního soudu podává "odvolání". Uvedl v něm, že spor byl zahájen "před platností novely č. 151/2002 Sb.", že se proto řídí dosavadními právními předpisy a že proto žádá Nejvyšší soud ČR, aby rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a aby věc vrátil tomuto vrchnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání M. V. ze dne 2.12.2003, musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.

Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. V občanském soudním řádu je upravena spolu se žalobou na obnovu řízení v části čtvrté, hlavě druhé.

Bylo-li předmětem řízení před soudem přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002, užil soud přiměřeně ustanovení jen části prvé a třetí občanského soudního řádu při řešení otázek, které nebyly přímo upraveny v části páté občanského soudního řádu (srov. § 246c občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002). Při rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 platilo (srov. § 250j odst.4 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002), že proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek (a tedy ani žaloba pro zmatečnost). Při rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 bylo možné podat žalobu pro zmatečnost jen proti pravomocným rozhodnutím krajského soudu nebo vrchního soudu vydaným ve věcech důchodového pojištění nebo důchodového zabezpečení (srov. § 250s odst.1 a odst.2 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002).

Podle právní úpravy účinné od 1.1.2003 však nelze proti rozhodnutím soudů vydaným ve správním soudnictví podat - jak vyplývá ze zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2003, a ze zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního - žalobu pro zmatečnost, a to ani v případě, že rozhodnutí byla vydána v době do 31.12.2002, a ani ve věcech, v nichž právní úprava účinná do 31.12.2002 tuto žalobu připouštěla. Protože žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutím soudů vydaným ve správním soudnictví není pojmově přípustná, zákon ani neupravuje věcnou, místní a funkční příslušnost k rozhodnutí o takové žalobě. Podáním M. V. ze dne 2.12.2003, označeným jako "odvolání do rozhodnutí VS v Olomouci ze dne 22. září 2003 sp. zn. Nc 39/2003-6", se tedy Nejvyšší soud ČR pro nedostatek své funkční příslušnosti nemohl zabývat; řízení o tomto podání proto bylo podle ustanovení § 104 odst.1 věty první o.s.ř. zastaveno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť M. V. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a nikomu jinému v řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. května 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu