21 Cdo 1748/2016
Datum rozhodnutí: 04.05.2017
Dotčené předpisy: § 34 odst. 1, 3 a 7 předpisu č. 236/1995Sb., § 5 odst. 2 písm. a) předpisu č. 236/1995Sb., § 5 odst. 3 předpisu č. 236/1995Sb., § 35 odst. 3 věta první předpisu č. 236/1995Sb., § 55 odst. 1 písm. a) předpisu č. 187/2006Sb., § 5 písm. a) bod 7 předpisu č. 187/2006Sb., § 348 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb., § 191 předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 1748/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. M. A. proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě - Porubě, U Soudu č. 4/6187, IČO 00025267, o 19.808,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 168/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2015, č. j. 16 Co 36/2014-44, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 19.808,- Kč s úrokem z prodlení 7,05% p. a. za dobu od 10. 9. 2013 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že je soudcem s výkonem funkce u Okresního soudu v Ostravě a že žalovaná jí nevyplatila víceúčelovou paušální náhradu výdajů za období od července 2010 do února 2013, a to za dny, kdy čerpala řádnou dovolenou příp. pracovní neschopnost .
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 12. 2013, č. j. 85C 168/2013-21, uložil žalované zaplatit žalobkyni 19.808,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 10. 9. 2013 do zaplacení a náhradu nákladů řízení 1.000,- Kč. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2868/2012, dovodil, že nejen dobu čerpání řádné dovolené, ale i dočasné pracovní neschopnosti nelze považovat za důvod, pro který by mohla být žalobkyni krácena víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu. Krátit víceúčelovou paušální náhradu podle § 35 odst. 3 věty první zákona č. 236/1995 Sb. tak lze, podle názoru soudu prvního stupně, pouze v případě dočasného zproštění výkonu funkce soudce podle ustanovení § 100 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. . Proto žalobkyni přiznal (žalobou uplatněnou) částku, která odpovídá rozdílu mezi výší víceúčelové paušální náhrady výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu, na kterou vznikl žalobkyni podle § 35 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. nárok, a výší skutečně vyplacené víceúčelové paušální náhrady.
K odvolání žalované (které směřovalo jen do částky 11.093,- Kč s úroky z prodlení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č. j. 16 Co 36/2014-44, rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 11.093,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení , potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu se soudci krátí jen za dobu, kdy soudce dočasně nevykonává funkci , a to v poměru k délce této doby . Dospěl k závěru, že dobu dočasné pracovní neschopnosti nelze považovat za období, v němž by soudce fakticky nevykonával svoji funkci . Z přiměřeného užití ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zákoníku práce na pracovní vztah soudce podle odvolacího soudu vyplývá, že doba, kdy soudce nepracuje pro překážky v práci (bez ohledu na to, zda se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele nebo na straně zaměstnance, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy), tzn. i doba dočasné pracovní neschopnosti, se považuje pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu za výkon práce. Ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se totiž nepoužije - jak se uvádí v ustanovení § 348 odst. 2 zákoníku práce - jen pro účely práva na plat; hodnotí-li se doba dočasné pracovní neschopnosti k jiným účelům (a tedy rovněž pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu), považuje se za dobou výkonu práce. Protože doba dočasné pracovní neschopnosti je z hlediska výkonu práce hodnocena stejně jako doba, po kterou soudce skutečně koná práva a povinnosti ve svém pracovním vztahu, nelze již z tohoto důvodu považovat dobu dočasné pracovní neschopnosti za období, v němž by soudce fakticky nevykonával svoji funkci . Žalobkyni tak náleží víceúčelová paušální náhrada v plné výši i za období dočasné pracovní neschopnosti. Žaloba je proto důvodná i co do částky 11.093,- Kč s příslušenstvím, když žalobkyně požadovala méně, než o kolik dle tvrzení žalovaného jí byla krácena náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu .
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že má za to, že v období pracovní neschopnosti, které může trvat i po dobu několika měsíců v roce, soudce svou funkci fakticky nevykonává a víceúčelová paušální náhrada výdajů mu za toto období proto nenáleží . Z rozhodnutí odvolacího soudu navíc není zřejmé, jak mají být z hlediska krácení víceúčelových paušálních náhrad soudcům posuzovány další překážky v práci na straně soudce, např. doba ošetřování člena rodiny či doba čerpání rodičovské dovolené. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žaloba bude v rozsahu napadeném odvoláním, tj. co do částky 11.093,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 10. 9. 2013 do zaplacení, zamítnuta a dovolatelce budou přiznány náklady odvolacího i dovolacího řízení .
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky [zda se soudci krátí víceúčelová paušální náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. a) a l) zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, také za dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropské parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o platu a dalších náležitostech představitelů ), podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích ) a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. práce ), všech ve znění účinném v obdobích, za něž žalobkyně požaduje víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu.
Jak správně uvedl již odvolací soud, soudce jmenuje do funkce prezident republiky bez časového omezení (Čl. 93 odst. 1 věta první Ústavy, § 61 odst. 1 a § 63 zákona o soudech a soudcích). Funkce soudce je veřejnou funkcí (§ 74 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), není však vykonávána v pracovním poměru; na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se proto zákoník práce nevztahuje (srov. též § 5 odst. 1 zák. práce). Obsahem funkce soudce je výkon soudnictví u soudu, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen.
Součástí funkce soudce je v první řadě pracovní vztah, který vzniká dnem, jenž byl stanoven jako den nástupu do funkce soudce, a zaniká dnem zániku funkce soudce (§ 84 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Pracovní vztah soudce se řídí zákonem o soudech a soudcích a zvláštními právní předpisy; nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní právní předpisy jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů (§ 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích).
Zvláštním právním předpisem, který upravuje plat soudce (peněžité plnění poskytované soudci za práci vykonanou v jeho pracovním vztahu), je zákon o platu a dalších náležitostech představitelů. Soudci náleží plat ode dne, v němž splnil zákonné podmínky pro výkon funkce (tj. ode dne, jenž byl stanoven jako den nástupu funkce), do dne ukončení pracovního vztahu (§ 34 odst. 1 a 7 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů); není-li stanoveno jinak, soudci plat nenáleží za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci (tj. pracovní vztah jako součást své funkce) z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy (srov. § 34 odst. 3 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů).
Funkce soudce se neomezuje na pouhý pracovní vztah. Kromě výkonu práce v pracovním vztahu je součástí výkonu funkce zejména vystupování na veřejnosti (jinak by funkce soudce nemohla být veřejnou ), účast na veřejném životě, která není na újmu řádného výkonu soudnictví (zejména v oboru práva), udržování a zvyšování vlastní odborné úrovně a účast na odborné přípravě a vzdělávání (zvyšování odborné kvalifikace) jiných osob [srov. například § 82, § 83 a § 133 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, § 115 zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Při výkonu těchto činností, které rovněž jsou součástí funkce soudce, i když nepatří do jeho pracovního vztahu, vznikají soudci náklady.
Zákon o platech a dalších náležitostech představitelů přiznává náhradu výdajů spojených s výkonem funkce soudce (v pracovním vztahu nebo při jiné činnosti, která je součástí funkce soudce) tehdy, jde-li o výdaje na reprezentaci, o výdaje na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky, s výjimkou letecké dopravy, při tuzemských cestách spojených s výkonem funkce (tuzemských cestách), o výdaje na dopravu při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce (zahraničních cestách), o výdaje na stravování při tuzemských cestách, o výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách, o výdaje na ubytování při tuzemských a zahraničních cestách a o výdaje na odbornou literaturu (§ 32 odst. 1 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů). Zatímco náhrada výdajů soudce na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky, s výjimkou letecké dopravy, při tuzemských cestách, na dopravu při zahraničních cestách, na stravování při tuzemských cestách, na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách a na ubytování při tuzemských a zahraničních cestách přísluší soudci v prokázané výši, soudce své výdaje na reprezentaci a na odbornou literaturu nedokládá. Náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu se soudci poskytuje, aniž by své výdaje v tomto směru prokazoval, měsíčně v předem stanovené výši jako víceúčelová paušální náhrada výdajů [§ 5 odst. 2 písm. a) zákona o platu a dalších náležitostech představitelů] procentem z platové základny (§ 5 odst. 3 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů). Víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu soudci náleží ode dne, v němž splnil zákonné podmínky pro výkon funkce (tj. ode dne, jenž byl stanoven jako den nástupu funkce), do dne ukončení výkonu funkce (§ 35 odst. 1 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů); za dobu, kdy soudce dočasně nevykonává funkci , se však víceúčelová paušální náhrada krátí v poměru k délce této doby (§ 35 odst. 3 věta první zákona o platu a dalších náležitostech představitelů).
Pojem dočasně nevykonává funkci užitý v ustanovení § 35 odst. 3 větě první zákona o platu a dalších náležitostech představitelů není v zákoně definován, a je proto třeba provést jeho vymezení výkladem zákona. Při tomto výkladu musí být v první řadě vzato v úvahu, že soudce dočasně (tj. v období určeném podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů) nevykonává funkci jen tehdy, brání-li mu překážky ve výkonu práv a povinností v jeho pracovním vztahu a, současně, nemůže-li vykonávat ani další činnosti, které jsou součástí funkce soudce, jakož i to, že náhrada výdajů spojených s výkonem funkce soudce nepředstavuje - stejně jako náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce zaměstnance podle ustanovení § 151 a násl. zák. práce - odměnu (peněžité plnění) za práci vykonanou soudcem v pracovním vztahu, ale refundaci nákladů, které soudci vznikly (vznikají) v souvislosti s výkonem funkce a o nichž zákon stanoví, že mu musí být v prokázané nebo v paušálně stanovené výši uhrazeny a že je tedy soudce nenese ze svého.
Dočasná pracovní neschopnost podle zvláštních právních předpisů [zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o nemocenském pojištěni )] představuje tzv. důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance (§ 191 zák. práce). Dočasnou pracovní neschopností se podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost. Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v zákoně o nemocenském pojištění účastni zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí také soudci [srov. § 5 písm. a) bod 7 zákona o nemocenském pojištění].
Souhlasit však již nelze se závěrem odvolacího soudu, že z přiměřeného použití ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zák. práce vyplývá, že doba dočasné pracovní neschopnosti se považuje pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu za výkon práce (výkon funkce soudce).
Podle ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zák. práce za výkon práce se považuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy
I když dočasná pracovní neschopnost představuje tzv. důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance (srov. § 191 zák. práce), samo toto zjištění ještě pro závěr o tom, že se tato doba považuje pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu za výkon práce (výkon funkce soudce), nepostačuje. Jak uvedl sám odvolací soud (a tento jeho závěr je v souladu se závěry přijatými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2868/2012, uveřejněném pod číslem 87/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, ve vztahu k posouzení nároku na víceúčelovou náhradu soudce v době, kdy čerpal dovolenou), soudce dočasně nevykonává svoji funkci jen tehdy, brání-li mu překážky ve výkonu práv a povinností v jeho pracovním vztahu a, současně, nemůže-li vykonávat ani další činnosti, které jsou součástí funkce soudce.
Druhou stanovenou podmínkou (že soudce současně nemůže vykonávat ani další činnosti, které jsou součástí jeho funkce) - o jejímž nutném splnění pro závěr o tom, že soudce dočasně nevykonává svoji funkci, odvolací soud nepochyboval (a souhlasí s tím i dovolací soud) se však odvolací soud nezabýval. Přitom zejména vystupování na veřejnosti, účasti na veřejném životě, která není na újmu řádného výkonu soudnictví (zejména v oboru práva), udržování a zvyšování vlastní odborné úrovně a účasti na odborné přípravě a vzdělávání (zvyšování odborné kvalifikace) jiných osob, jež sám odvolací soud považoval (v souladu se závěry přijatými v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2868/2012, uveřejněném pod číslem 87/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) za součást výkonu funkce soudce, brání minimálně režim dočasně práce neschopného pojištěnce, jak vyplývá zejména z ustanovení § 56 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Ani přiměřené použití ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zák. práce tak nemůže vést k závěru, že soudce vykonává svou funkci ve smyslu ustanovení § 35 zákona o platu a dalších náležitostech představitelů také v době jeho dočasné pracovní neschopnosti.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že doba dočasné pracovní neschopnosti je důvodem, pro který je soudci krácena víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu podle ustanovení § 35 odst. 3 věty první zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 4. května 2017

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu