21 Cdo 1730/2006
Datum rozhodnutí: 30.01.2008
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1730/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. T. K., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 205/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2005, č. j. 62 Co 65/2005-115, takto:


I. Dovolání žalobce se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Podáním ze dne 4.2.2002 označeným jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost (doplněným podáními ze dne 22.4.2002, 22.12.2002 a 26.7.2004) se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým se na základě uvedených faktů a důkazných nároků připouští dle § 228 o.s.ř. žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost a na základě výsledků tohoto jednání bude určen viník tohoto stavu, který bude povinen do 3 dnů po vyhlášení rozsudku uhradit veškeré náklady řízení a soudní výlohy z těchto sporů včetně požadovaných náhrad uvedených v žalobách a veškeré újmy finanční předložené před skončením sporu . Uvedl především, že ve věci ukončeného sporu u Okresního soudu v Kladně vedeného pod sp. zn. 16 C 149/95 a ve věci 19 C 155/98 byla hrubě porušena jeho práva, která vycházejí ze zákoníku práce, kolektivní smlouvy a vyhlášky č. 19/1991 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí, znaleckého posudku ; že v průběhu jednání se žalovaný předseda senátu JUDr. T. K. dopustil zmatečnosti ; že žalovaný soudce nese plnou odpovědnost za to, že nepostupoval dle občanského soudního řádu ; že tím je splněna přípustnost dle § 228 odst. b) o.s.ř. ; že námitka na diskriminaci a šikanu ze strany zaměstnavatele nebyla soudem prvního stupně vůbec šetřena, ač žalobce předkládal návrhy na důkazy ; že má za to, že je nutné, aby žalovaný přiznal pochybení v uvedeném sporu, a potom lze povolit obnovu řízení ve věci samé, a to s původním žalovaným, což je a.s. E. K., a pokud tak žalovaný neučiní, je povinen nést veškeré škody, náhrady a soudní výlohy sám, a to v plné míře .





Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 23.11.2004, č. j. 13 C 205/2003-106, podání žalobce ze dne 4.2.2002, doplněné podáními ze dne 22.4.2002, 22.12.2002 a 26.7.2004 , odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že podání žalobce postrádá náležitosti žaloby podle § 79 odst. 1 o.s.ř. ; že žalobce jasně a srozumitelně neuvedl, která rozhodnutí napadá žalobou pro zmatečnost a která žalobou na obnovu řízení a v jakém rozsahu ; že žalobce jasně a srozumitelně nevylíčil důvody obnovy podle § 228 odst. 1 o.s.ř. nebo zmatečnosti podle § 229 o.s.ř., neoznačil důkazy, jimiž má být prokázána tvrzená zmatečnost a srozumitelně a určitě neuvedl, čeho se domáhá, takže převzetí takového návrhu do výroku rozhodnutí soudu by mělo za následek, že rozhodnutí soudu by bylo po materiální stránce nevykonatelné ; že vyzval žalobce k doplnění žaloby usnesením ze dne 15.7.2004, č. j. 13 C 205/2003-98 ; že však ani podání žalobce ze dne 26.7.2004 nesplňovalo náležitosti žaloby ; že proto předvolal žalobce k informativnímu roku a poté mu poskytl lhůtu jednoho měsíce k řádnému doplnění žaloby po poradě s advokátem ; že ani následně žalobce žalobu řádně nedoplnil ; že se soudu nepodařilo odstranit vadu podání, a protože jde o takovou vadu podání, pro kterou v řízení nelze pokračovat, bylo podání podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto .


K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.4.2005, č. j. 62 Co 65/2005-115, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v daném případě postupoval soud prvního stupně správně, pokud za situace, kdy žalobce učinil nejasné a nesrozumitelné podání, kterým se zahajuje řízení, jej usnesením ze dne 15.7.2004 vyzval k jeho doplnění, přičemž přesně formuloval, v čem má být návrh doplněn a zároveň jej poučil, že pokud tak ve stanovené lhůtě čtrnácti dnů od doručení neučiní, bude jeho podání odmítnuto ; že zcela správně pak podání žalobce podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, neboť i když bylo žalobci usnesení řádně doručeno a ten na ně ve stanovené lhůtě reagoval, a přestože mu byla poskytnuta i další lhůta pro doplnění žaloby v délce jednoho měsíce, žalobní návrh v požadovaném směru nedoplnil ; že za situace, kdy není přesně, jasně a srozumitelně formulován žalobní petit, kdy není jasné, proti kterým rozhodnutím ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 16 C 149/95 a 19 C 155/98 žaloba směřuje, a kdy nejsou dostatečně vylíčeny důvody obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 o.s.ř., ani důvody zmatečnosti podle ustanovení § 229 o.s.ř., jde o tzv. vadnou žalobu, přičemž shora uvedené vady jsou natolik závažné, že brání pokračování v dalším řízení .


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání k projednání odvolání, čímž byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před tímto soudem ; že odvolací soud řádně nezohlednil spisový materiál, ze kterého je jednoznačně zřejmé, že ačkoli se tak nestalo jediným podáním a bylo tak učiněno po několikerých výzvách soudu, žalobce nakonec nepochybně splnil podmínky, které byly soudem požadovány, a to tak, že jeho podání měla všechny náležitosti žaloby, tj. označil účastníky, rozhodné skutečnosti, důkazy, jichž se dovolává, i to, čeho se domáhá, z jeho podání je zřejmé, že jsou napadána rozhodnutí, jimiž bylo skončeno řízení ve věcech u Okresního soudu Kladno, č. j. 16 C 149/95 a 19 C 155/98, tato rozhodnutí jsou napadána zároveň žalobou pro zmatečnost a na obnovu řízení, a to v plném rozsahu, přičemž to, čeho se žalobce domáhá, pak je zřejmé nejen z jeho podání, ale i z dikce o.s.ř., podle kterého v § 235e odst. 1 soud žalobu na obnovu řízení buď zamítne nebo povolí obnovu řízení a podle § 235e odst. 2 soud žalobu pro zmatečnost buď zamítne nebo napadené usnesení zruší . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný uvedl, že okruh účastníků v řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení je v zásadě stejný jako v původním řízení ; že soudce, který rozhodoval v původním řízení, proto rozhodně není v řízení o těchto žalobách pasivně legitimován, a to přesto, že žalobce důvody zmatečnosti, či na obnovu řízení, spatřuje právě v jeho osobě . Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné odmítl.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).


Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o.s.ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř., aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v přibližné výši. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li - bez ohledu na to, zda po stránce "kvalitativní" nebo "kvantitativní" - neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.s.ř.) [srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které bylo uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003].


Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.).


Neobsahuje-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost všechny stanovené náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst.1 a § 43 odst.1 o.s.ř.).


Není-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 větu první o.s.ř.).


V posuzovaném případě okolnost, že žalobce, i přes opakovaná poučení, trval na vymezení okruhu účastníků řízení odlišném (pokud jde o žalovaného) od řízení, jichž byl jak z obsahu spisu vyplývá - v minulosti účastníkem, vylučuje závěr, že se jedná o žalobu na obnovu řízení nebo o žalobu pro zmatečnost (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.). Absence přesného, určitého a srozumitelného označení povinnosti, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti, pak neumožňuje soudu učinit jednoznačný závěr, o čem má jednat (srov. § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 větu druhou o.s.ř).


V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl opakovaně řádně (naposledy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.7.2004, č. j. 13 C 205/2003-98) vyzván, aby svou žalobu doplnil a opravil, k doplnění a opravě žaloby mu byla poskytnuta dostatečná lhůtu a byl správně poučen, jak je třeba doplnění a opravu žaloby provést a že jeho žaloba bude odmítnuta, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví (§ 43 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce vady žaloby neodstranil a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí žaloby správný (srov. § 43 odst. 2 o.s.ř.)


Námitka dovolatele, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání k projednání odvolání, čímž byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před tímto soudem není opodstatněná. Projednání odvolání bez nařízení jednání v daném případě odvolacímu soudu umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.


Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné; protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. ledna 2008





JUDr. Roman Fiala, v. r.


předseda senátu