21 Cdo 1730/2002
Datum rozhodnutí: 05.02.2003
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1730/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o 40.838,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 129/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2002 č.j. 20 Co 102/2002-38, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 5.3.2002 č.j. 20 Co 102/2002-38 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27.11.2001 č.j. 4 C 129/2001-28, kterým bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Ministerstvu vnitra České republiky k vyřízení věci , a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že o uplatněném nároku žalobce na odchodné (po ukončení jeho služebního poměru k Policii České republiky v roce 1997) soud nemá pravomoc rozhodovat.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém navrhl, aby dovolací soud po nařízení jednání a provedení důkazů usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2001, tj. poté co nabyl účinnosti zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen o.s.ř. ), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1.1.2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty prvé o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění.

Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první o.s.ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 o.s.ř. soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§ 241b odst. 3, část druhé věty před středníkem o.s.ř.). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3, část druhé věty za středníkem o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. včasné dovolání, ve kterém požádal o ustanovení zástupce dle o.s.ř. ; v dovolání neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 5. 2002 č.j. 4 C 129/2001-48 ustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce; toto usnesení nabylo právní moci dne 4.6.2002 (§ 167 odst. 2, § 159 odst. 1 o.s.ř.). Od tohoto dne počala žalobci běžet dvouměsíční lhůta k doplnění (odstranění vad) dovolání (§ 241b odst. 3, část druhé věty za středníkem o.s.ř.), jejíž poslední den připadl na pondělí 5. 8. 2002 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Podáním ze dne 19. 6. 2002 zástupce žalobce požádal soud prvního stupně o pozdržení postoupení soudního spisu dovolacímu soudu o 30 dnů , neúplné dovolání však ve lhůtě (až dosud) nedoplnil.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, i rozsah, v jakém usnesení odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula dnem 5. 8. 2002, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2003

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu