21 Cdo 1728/2002
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy: § 208 předpisu č. 99/1963Sb., § 222a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1728/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému F. M., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 164/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2002 č.j. 16 Co 81/2002-141, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.325,- Kč k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 27.4.1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní "ve smyslu ust. § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce" okamžitě zrušuje pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 6.5.1996. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně vyúčtovala a převzala od paní Palacké částku 6.876,10 Kč za "akci uskutečněnou dne 14.3.1998", aniž tuto částku odevzdala žalovanému, a v tom, že této zákaznici v nesprávné výši účtovala ceny a množství konzumovaných nápojů.

Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a že pracovní poměr dále trvá. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanému vyúčtování za oslavu narozenin A. P., jež se konala dne 14.3.1998 ve F. baru v H., nepřísluší. Vyúčtování nápojů provedla hned 16.3.1998 a žalovanému též odevzdala a vyúčtování za spotřebované jídlo mu nenáleželo, neboť je hradila "ve vlastní režii".

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 25.9.1998 č.j. 6 C 164/98-22 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.450,- Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty uvedené v § 64 zák. práce a že žalobkyně, jak bylo dokazováním zjištěno, porušila pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.1.1999 č.j. 16 Co 436/98-37 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru včas a že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci.

Okresní soud v Novém Jičíně poté rozsudkem ze dne 12.4.1999 č.j. 6 C 164/98-51 řízení, aby bylo určeno, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trvá i nadále, zastavil, žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným přípisem ze dne 27.4.1998 je neplatné, zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.300,- Kč k rukám advokáta. Dovodil, že žalobkyně, i když se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru domáhala včas podanou žalobou, svým jednáním porušila pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem a že s ní žalovaný důvodně rozvázal pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11.10.1999 č.j. 16 Co 334/99-68 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným přípisem ze dne 27.4.1998 je neplatné, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně žalobkyní nezohlednil všechny rozhodné skutečnosti. Nemohl proto správně dovodit, zda žalobkyně porušila pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.

Okresní soud v Novém Jičíně posléze rozsudkem ze dne 16.2.2000 č.j. 6 C 164/98-86 žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným přípisem ze dne 27.4.1998 je neplatné, znovu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 15.450,- Kč k rukám advokáta. Po provedení dalšího řízení soud prvního stupně uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.4.1998 je platným právním úkonem.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25.7.2000 č.j. 16 Co 253/2000-108 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni přípisem žalovaného ze dne 27. 4. 1998 je neplatné, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 8.921,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice porušila pracovní kázeň, avšak nikoliv v takové intenzitě, jakou má na mysli ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce.

K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 14.12.2001 č.j. 21 Cdo 19/2001-123 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud vytknul odvolacímu soudu, že hypotézu právní normy obsaženou v ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce vymezil neúplně, neboť náležitě nepřihlédl zejména k tomu, že žalobkyně svým jednáním "poškodila zákazníka svého zaměstnavatele", neboť "nesprávné jednání zaměstnance vůči zákazníkovi je posuzováno jako nevhodné jednání zaměstnavatele a jako jeho přímé poškozování zákazníka".

Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 12.3.2002 č.j. 16 Co 81/2002-141 rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16.2.2000 č.j. 6 C 164/98-86 zrušil a řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 10.1.2002 zpět, že žalovaný s tímto zpětvzetím žaloby souhlasil a že účastníci uzavřeli dne 15.10.2001 dohodu, podle níž jejich pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31.10.1998 z "důvodů, na které pamatuje § 46 odst.1 písm.c) ZPr" a v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni odstupné a náhradu mzdy za dobu do 31.10.1998. Odvolací soud dovodil, že za této situace byla žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Žalovaný by proto byl povinen nahradit žalobkyni náklady řízení; žalobkyně se však tohoto práva "výslovně vzdala", a proto "žádnému z účastníků náklady tohoto řízení přiznány nebyly".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že při uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 15.10.2001 účastníci vycházeli z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2000 č.j. 16 Co 253/2000-108, který byl pro ně závazný. Nelze proto dovozovat, že žaloba byla podána důvodně a že byla vzata zpět pro chování žalovaného. Okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem ze dne 27.4.1998 mohlo ztratit své účinky, jen kdyby se účastníci v průběhu soudního řízení o určení jeho neplatnosti dohodli ve smyslu ustanovení § 259 zák. práce o narovnání mezi nimi sporného nároku. Protože účastníci uzavírali dohodu o rozvázání pracovního poměru v době, kdy byli vázáni uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, a protože žalobkyně vzala žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zpět, skončil pracovní poměr účastníků na základě tohoto zrušovacího projevu a nikoliv na základě dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 15.10.2001 byla uzavřena "jako výraz svobodné vůle" obou účastníků a že žalovaný podle ní poskytl všechna plnění, k nimž se zavázal. Pracovní poměr mezi účastníky proto skončil podle této dohody dnem 31.10.1998.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 (dále též jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1.1.2001 a po řízení - jak vyplývá z jeho obsahu - provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst.1 písm.a) o.s.ř., věc přezkoumal podle ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné.

Při svém rozhodování Nejvyšší soud ČR nejprve řešil otázku, zda při rozhodování o zpětvzetí žaloby, učiněné podáním žalobkyně ze dne 10.1.2002, měl být aplikován Občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001 nebo zda při něm měl odvolací soud postupovat podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.

Podle Části dvanácté, hlavy první bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle Části dvanácté, hlavy první bodu 7. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy.

Podle Části dvanácté, hlavy první bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

V projednávané věci bylo řízení - jak vyplývá z obsahu spisu - zahájeno dne 10.6.1998. Podáním ze dne 10.1.2002 byla žaloba vzata zpět poté, co žalobkyně již napadla odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.2.2000 č.j. 6 C 164/98-86 (původní rozsudek odvolacího soudu ze dne 25.7.2000 č.j. 16 Co 253/2000-108, kterým bylo o tomto odvolání rozhodnuto, byl dovolacím soudem zrušen).

Vzhledem k tomu, že odvoláním byl napaden rozsudek soudu prvního stupně vydaný přede dnem 31.12.2000, vyplývá z ustanovení Části dvanácté, hlavy první bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, že odvolání mělo být i po 1.1.2001 projednáno a rozhodnuto podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. O odvolání nemusel podle dosavadní právní úpravy odvolací soud rozhodnout jen tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil nebo zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jedním ze způsobů, kterým mohlo být vyřízeno odvolání, bylo i připuštění zpětvzetí žaloby (srov. § 222 odst.2 Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000). Byl-li tedy odvoláním napaden rozsudek soudu prvního stupně vydaný přede dnem 31.12.2000, odvolací soud projedná odvolání a rozhodne o něm podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, i když posléze (za odvolacího řízení) byla žaloba vzata zpět a i když ke zpětvzetí žaloby došlo až po 1.1.2001, neboť rozhodnutím o připuštění zpětvzetí žaloby se též vyřizuje podané odvolání. Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení Části dvanácté, hlavy první bodu 7. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Ze znění tohoto ustanovení a z jeho systematického zařazení v Části dvanácté, hlavě první zákona č. 30/2000 Sb. vyplývá, že dopadá jen na případy, kdy žaloba byla vzata zpět za řízení před soudem prvního stupně, v němž se po dni 1.1.2001 pokračuje podle Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval nesprávně, když při rozhodování o zpětvzetí žaloby v napadeném usnesení aplikoval Občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001. Uvedená vada řízení však podle názoru dovolacího soudu nemohla mít v posuzované věci za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení § 208 Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, když již rozhodl soud prvního stupně, ale jeho rozhodnutí není dosud v právní moci, odvolací soud rozhodne o připuštění zpětvzetí. Soud zpětvzetí nepřipustí, jestliže druhý účastník z vážných důvodů s tím nesouhlasí. Jestliže zpětvzetí připustí, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.

Podle ustanovení § 222a odst.1 Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle § 222a odst.2 Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

Ze srovnání ustanovení § 208 Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 a § 222a odst.1 Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 vyplývá, že odvolací soud - došlo-li ke zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení - rozhodne podle tohoto procesního úkonu, jestliže s tím žalovaný vyslovil souhlas nebo jestliže žalovaný s tím sice nesouhlasí, avšak bez vážných důvodů. Rozdíl spočíval jen v tom, že podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 odvolací soud rozhodl o připuštění zpětvzetí žaloby, o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a o zastavení řízení, zatímco podle Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 odvolací soud rozhoduje pouze o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a o zastavení řízení. Uvedený rozdíl má jen formální povahu, který podstatu rozhodování odvolacího soudu nemůže ovlivnit.

V případě, že žalovaný se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, z ustanovení § 208 Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 i z ustanovení § 222a odst.2 Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 vyplývá, že odvolací soud po právní moci usnesení (usnesení, kterým zpětvzetí žaloby nepřipustí, resp. kterým rozhodne, že zpětvzetí žaloby není účinné) pokračuje v odvolacím řízení.

V projednávané věci - jak dovodil odvolací soud a dovolatel tyto skutečnosti ani v dovolání nezpochybňuje - vzala žalobkyně podáním ze dne 10.1.2002 žalobu zpět a žalovaný s tím v podání ze dne 25.1.2002 vyslovil souhlas. Za této situace byly splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 208 věty první a třetí Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. Okolnost, že odvolací soud aplikoval (nesprávně) ustanovení § 222a Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 a že proto rozhodl pouze o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení a nikoliv také o připuštění zpětvzetí žaloby, pak neměla vliv na meritorní výsledek odvolacího řízení, neboť i při tomto posouzení odvolací soud vzal v úvahu všechna rozhodná hlediska.

Okolnosti, zda žaloba byla podána důvodně a zda byla vzata zpět pro chování žalovaného, nemají pro posuzování, zda bude rozhodnuto podle zpětvzetí žaloby - jak vyplývá z ustanovení § 208 Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 i z ustanovení § 222a Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 - žádný právní význam. Jedná se o okolnosti, které jsou významné pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. § 146 odst.2 občanského soudního řádu); dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné ani podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1992 sp. zn. 3 Cdo 105/1992, uveřejněné pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994), ani podle Občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Tím, zda žaloba byla podána důvodně a zda skutečně byla vzata zpět pro chování žalovaného, se proto dovolací soud nemohl zabývat.

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst.2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně za zastoupení ve výši 1.250,- Kč (srov. § 7 písm.c), § 10 odst.3, § 13 odst.1, § 14 odst.2 a § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a v paušální částce náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.), celkem ve výši 1.325,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu