21 Cdo 1721/2004
Datum rozhodnutí: 11.01.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1721/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Středního odborného učiliště H., příspěvkové organizace, zastoupeného advokátkou, proti povinnému K. L., pro 18.111,90 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. E 1630/98, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. ledna 2004, č.j. 25 Co 6/2004-134, takto :

I. Dovolání oprávněného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 23. 11. 1998, č.j. E 1630/98-5, nařídil podle usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 1997, č.j. 4 C 205/96-35, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 18.111,90 Kč, nákladů předcházejícího řízení 1.768,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí 1.739,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.



Podle protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 29. 3. 1999 a uvědomění oprávněného a povinného o soupisu movitých věcí ze dne 8. 4. 1999 byly vykonatelem Okresního soudu v Jičíně na místě samém v K. č. 80 sepsány traktor Zetor, kára malá za auto (bez SPZ) a kára velká za auto (bez SPZ) .



K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 7. 1999, č.j. 17 Co 264/99-14, usnesení Okresního soudu v Jičíně o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 23. 11. 1998, č.j. E 1630/98-5, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.



Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 16. 1. 2002, č.j. E 1630/98-57, nařízený výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. zastavil ohledně jedné ideální čtvrtiny traktoru Zetor 7711, sepsaného pod pol. 1 protokolu E 1630/98-6 . Vycházel přitom z toho, že podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 10. 2001, č.j. 9 C 20/2001-55, z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeného oprávněným Středním odborným učilištěm H., proti povinnému K. L. u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. E 1630/98 je vyloučena jedna ideální čtvrtina traktoru Zetor 7711 a že žaloba, kterou se žalobce (O. L.) domáhal, aby ze stejného výkonu rozhodnutí byly vyloučeny další tři ideální čtvrtiny stejného traktoru, byla zamítnuta.



K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 2. 2002, č.j. 21 Co 49/2002-72, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.



Usnesením ze dne 29. 8. 2002, č.j. E 1630/98-89, Okresní soud v Jičíně rozhodl vyšší soudní úřednicí J. K. tak, že z výkonu rozhodnutí se vylučují ideální tři čtvrtiny traktoru Zetor 7711.



K odvolání oprávněného Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 18. 11. 2002, č.j. E 1630/98-102, zrušil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2002, č.j. E 1630/98-89, řízení ve věci výkonu rozhodnutí prodejem ideálních tří čtvrtin traktoru Zetor 7711, zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože námitku oprávněného vznesenou v odvolání posoudil jako důvodnou, předseda senátu v souladu s § 7 jedn. řádu usnesení vyšší soudní úřednice zrušil . Zároveň však dospěl k závěru, že výkonem rozhodnutí je postižena věc, jejíž prodej je zvláštním předpisem zakázán, a proto rozhodl podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem ideálních tří čtvrtin traktoru Zetor 7711.



Okresní soud v Jičíně dalším usnesením ze dne 25. 11. 2003, č.j. E 1630/98-120, výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 11. 1998, č.j. E 1630/98-5, zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že na návrh oprávněného bylo opětovně přistoupeno k soupisu movitých věcí na adrese Kozojedy 80, při němž movité věci vhodné k soupisu nebyly nalezeny, že povinný uvedl, že velká kára za auto (bez SPZ) nebyla jeho a v současné době již neexistuje, že malá kára za auto (bez SPZ) byla podle vykonavatele zkorodovaná a nepojízdná a náklady na odtah by překročily případný výtěžek z dražby a že po oznámení na Policii ČR ohledně odstranění přívěsu za osobní automobil bez SPZ byla usnesením ze dne 20. 8. 2003 věc trestního oznámení odložena, vyzval oprávněného, aby ve lhůtě 15 dnů označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány (výzva ze dne 20. 8. 2003 byla doručena dne 25. 9. 2003). Protože oprávněný další místo, kde by měl být proveden soupis movitých věcí povinného, ve stanovené lhůtě neoznačil, výkon rozhodnutí podle ustanovení § 326a o.s.ř. zastavil.



K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 1. 2004, č.j. 25 Co 6/2004-134, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Také odvolací soud přihlédl k tomu, že oprávněný byl přípisem ze dne 20. 8. 2003 vyzván k označení místa, kde jsou věci povinného. Na tuto výzvu oprávněný reagoval podáním ze dne 9. 10. 2003, v němž uvedl, že další věci mohou být nalezeny v bydlišti otce povinného. Takové podání oprávněného však podle odvolacího soudu nelze označit za vyhovění výzvě soudu prvního stupně. Za místo, kde se nacházejí věci povinného, které by mohly být prodány, totiž nelze považovat místo, na kterém podle zákona vůbec nelze provádět soupis věcí. Občanský soudní řád stanoví, že výkonem rozhodnutí nemohou být postižena zákonem chráněná práva třetích osob. Podle ustanovení § 326 odst. 2 o.s.ř. soud sice může sepsat věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak pouze tehdy, jestliže mu budou takové věci současně odevzdány. Odnětí věcí povinného nacházejících se v bydlišti třetí osoby brání rovněž ust. § 55 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v platném znění . Oprávněný v reakci na výzvu označil dva traktory, k nimž však uvedl, že jsou v bydliště otce povinného. V tomto místě však soupis movitých věcí nelze provést. Proto odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněný neoznačil místo, kde má povinný své věci, které mohou být pojaty do soupisu a následně prodány ve výkonu rozhodnutí. K odvolacím námitkám oprávněného uvedl, že výkon rozhodnutí ohledně traktoru byl zcela zastaven, a to nejprve ohledně jeho ideální čtvrtiny usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2002, č.j. E 1630/98-57, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2003, č.j. 21 Co 49/2002-72 (toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2002), a ohledně zbývajících ideálních tří čtvrtin usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 11. 2002, č.j. E 1630/98-102, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2002. Pravomocné rozhodnutí již nelze přezkoumávat a své výhrady vůči uvedenému usnesení měl oprávněný namítat v odvolání proti němu.



V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené usnesení odvolacího soudu má ve věci výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, oprávněný namítá, že odvolací soud nevyužil všechny námitky, které oprávněný uplatil ve svém odvolání, a to námitky závažného procesního charakteru ; spokojil se s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ačkoliv totiž oprávněný podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 8. 2002, č.j. E 1630/98-89, jímž byly vyloučeny ideální tři čtvrtiny traktoru Zetor 7711 z výkonu rozhodnutí, soud prvního stupně nepostoupil odvolání k odvolacímu soudu a sám usnesením ze dne 18. 11. 2002, č.j. E 1630/98-102, výkon rozhodnutí v rozsahu tří čtvrtin traktoru Zetor zastavil. Procesně nepřípustným způsobem tak rozhodoval o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, i když soud o takovém návrhu již pravomocně rozhodl pod č.j. 9 C 20/2001-55 ze dne 18. 10. 2001 . Usnesení, č.j. E 1630/98-102, ze dne 18. 11. 2002 má charakter vadně provedeného řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí již dříve pravomocně skončeného . Usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2003, č.j. E 1630/98-120, je založeno na vadném právním názoru, že z výkonu rozhodnutí je pravomocně vyloučen traktor SPZ JC 63-81. Odvolací soud při rozhodování o odvolání oprávněného proti tomuto usnesení neshledal žádná procesní pochybení soudu prvního stupně. Oprávněný trvá na tom, že jeho odvolání vztahující se k usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2002, č.j. E 1630/98-89, zůstalo mimo rámec odvolacího řízení, i když odvoláním ho oprávněný zahájil . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 236 odst. 2 o.s.ř.).



Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.



Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Oprávněný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí.



Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.



Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].



Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.



Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.



Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.



Dovolatel však ve svém dovolání právní závěry odvolacího soudu (aplikaci ustanovení § 326a o.s.ř.) nezpochybňuje. I když uvádí, že dovolání je přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (tedy, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že napadá správnost usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 11. 2002, č.j. E 1630/98-102, kterým byl výkon rozhodnutí zastaven v rozsahu tří čtvrtin traktoru Zetor 7711. Toto usnesení však, jak správně uvádí odvolací soud, nemůže být předmětem přezkumu, neboť nabylo právní moci již dne 7. 12. 2002 (§ 159a odst. 5, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Dovolatel v dovolání v podstatě pouze rekapituluje průběh řízení a všechny své námitky soustřeďuje ke zpochybnění správnosti rozhodnutí vydaného Okresním soudem v Jičíně dne 18. 11. 2002, pod č.j. E 1630/98-102. Tím, že dovolatel jen na svém odlišném závěru o správnosti již pravomocného rozhodnutí buduje odlišný názor na dovoláním napadené rozhodnutí (že jen z tohoto důvodu nemělo být usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí potvrzeno), nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale správnost rozhodnutí, z něhož odvolací soud (ale i soud prvního stupně) musel vycházet, neboť jím byl vázán. Protože tak dovolatel (vzhledem k důvodům uvedeným v dovolání) právní otázku, která by z napadeného rozhodnutí činila rozhodnutí zásadního právního významu neoznačil, a jak výše uvedeno dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), není dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.



Z uvedeného vyplývá, že dovolání oprávněného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. aniž by se mohl věcí dále zabývat odmítl.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť oprávněný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2005

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu