21 Cdo 1708/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 76 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb., § 76 odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb., § 76f odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 76f odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 5 odst. 1 písm. e) předpisu č. 265/1992Sb., § 5 odst. 1 písm. f) předpisu č. 265/1992Sb.




21 Cdo 1708/2011


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce BOGJA, s.r.o. se sídlem v Praze 3, Bořivojova č. 878/35, IČO 27079830, zastoupeného JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 17, za účasti VN 17 a.s. se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 91/20, IČO 27176631, zastoupené JUDr. Karlem Vargou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 4, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 9/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2009 č.j. 11 Cmo 215/2009-135, takto:

Rozsudek vrchního soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek městského soudu ve výroku o zamítnutí návrhu žalobce na odklad právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 27.5.2008 sp. zn. V-8435/2008-101/SK) a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2009 č.j. 33 C 9/2008-79 (s výjimkou výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na odklad právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 27.5.2008 sp. zn. V-8435/2008-101/SK, a výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobce a účastník VN 17 a.s. podali dne 18.2.2008 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh "na zahájení řízení o vkladu kupní smlouvy" do katastru nemovitostí s tím, že předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníkem VN 17 a.s. jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 5.12.2007 jsou nemovitosti označené jako "budova čp. 834 postavená na pozemku parc. č. 575 o výměře 2.096 m 2 a pozemek parc. č. 575 o výměře 2.096 m 2 - zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního pracoviště Praha na LV č. 1583 pro obec Praha, kat. území Nové Město".

Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 27.5.2008 sp. zn. V-8435/2008-101/SK návrh "na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí" zamítl. Poté, co zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.1.2008 sp. zn. 33 Nc 1401/2008 (správně ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9) bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla účastníku VN 17 a.s. uložena povinnost "zdržet se nakládání" s označenými nemovitostmi a jehož účinky trvaly ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva, dospěl katastrální úřad k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vklad práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 30.7.2008 se žalobce domáhal, aby návrhu na vklad práva podle kupní smlouvy ze dne 5.12.2007 bylo vyhověno. Uvedl, že výklad pojmu "nakládání s nemovitostí" byl s ohledem na "znění celého enunciátu" usnesení o nařízení předběžného opatření vyložen katastrálním úřadem "velice široce", neboť navrhovatelka paní C. I. požadovala předběžným opatřením uložit účastníku VN 17 a.s., aby se zdržel jakýchkoliv stavebních úprav, demoličních prací, uzavírání a vypovídání nájemních smluv k předmětné nemovitosti; ve vztahu k třetím osobám přechod či převod vlastnického práva nebyl v usnesení o nařízení předběžného opatření zmiňován. Tento výklad by podle žalobce byl i proti samotné navrhovatelce paní C. I., která následně "podávala návrh na vklad vlastnického práva ke shora uvedené nemovitosti". Žalobce zároveň navrhl, aby řízení bylo přerušeno, neboť paní C. I. se v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 6/2008 domáhá "vydání rozsudku o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k téže nemovitosti". Podáním ze dne 4.8.2008 žalobce navrhl, aby soud odložil právní moc žalobou napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu.

Katastrální úřad ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba není důvodná, neboť ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (ke dni 18.2.2008) byla smluvní volnost účastníka VN 17 a.s. týkající se předmětu kupní smlouvy omezena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9 o nařízení předběžného opatření, kterým bylo účastníku VN 17 a.s. "výslovně zakázáno nakládání s nemovitostmi, jímž se rozumí jejich převod nebo jiná dispozice s nimi"; návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proto ke dni jeho podání pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. právní účinky. I kdyby tu nebylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9, pozbyl by podle názoru katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí své právní účinky v důsledku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.5.2008 č.j. 33 Nc 1408/2008-10, kterým bylo na návrh žalobce nařízeno předběžné opatření, jímž bylo účastníku VN 17 a.s. uloženo zdržet se nakládání s předmětnými nemovitostmi, zejména zdržet se uzavírání a vypovídání smluv k nemovitostem se třetími subjekty, zřizovat k nemovitostem zástavní a předkupní práva a jinak je zatěžovat, a dále se zdržet provádění jakýchkoliv stavebních úprav a demoličních prací na nich. Kromě toho ani nebyla kupní smlouva ze dne 5.12.2007 řádně uzavřena (a podle názoru katastrálního úřadu se vlastně o kupní smlouvu vůbec nejedná), neboť podle znaleckého posudku znalce v oboru písmoznalectví PhDr. Milana Nouzovského ze dne 16.5.2008, který je součástí spisu katastrálního úřadu sp. zn. V-43420/2008-101/SK, podpis člena představenstva účastníka VN 17 a.s. D. S. není jeho pravým podpisem.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.4.2009 č.j. 33 C 9/2008-79 žalobu zamítl; současně zamítl návrhy žalobce na odklad právní moci žalobou napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu a na přerušení řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit účastníku VN 17 a.s. na náhradě nákladů řízení 5.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Vargy. Na základě zjištění, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9, které bylo účastníku VN 17 a.s. doručeno dne 11.1.2008 a které bylo zrušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-20 s účinky ke dni právní moci tohoto usnesení (ke dni 30.4.2008), bylo na návrh paní C. I. nařízeno předběžné opatření, kterým byla účastníku VN 17 a.s. uložena povinnost zdržet se nakládání s nemovitostmi označenými jako "pozemek parc. č. 575 a budova č.p. 834 stojící na parc. č. 575 v k. ú. Nové Město, obec Praha", zejména zdržet se "provádění jakýchkoliv stavebních úprav, demoličních prací, uzavírání a vypovídání nájemních smluv k nemovitostem se třetími subjekty", dospěl soud prvního stupně k závěru, že ke dni podání návrhu na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 5.12.2007 u katastrálního úřadu (ke dni 18.2.2008) byla smluvní volnost účastníka VN 17 a.s. jako prodávajícího omezena zákazem vyplývajícím z uvedeného usnesení soudu o nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a že proto katastrální úřad důvodně návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Podstatou nařízeného předběžného opatření je podle názoru soudu prvního stupně zákaz nakládat s předmětnými nemovitostmi, který v sobě zahrnuje i zákaz tyto nemovitosti převádět. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobce, podle něhož by paní C. I. takovým zákazem znemožnila povolení vkladu vlastnického práva též pro sebe, neboť podle názoru soudu prvního stupně tento zákaz nemůže působit proti samotnému navrhovateli. Z téhož důvodu soud prvního stupně neakceptoval ani názor katastrálního úřadu, podle něhož v důsledku předběžného opatření nařízeného na návrh žalobce a v "jeho zájmu" usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.5.2008 č.j. 33 Nc 1408/2008-10 pozbyl návrh žalobce na vklad vlastnického práva právní účinky.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15.10.2009 č.j. 11 Cmo 215/2009-135 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí návrhu žalobce na odklad právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu, o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit účastníku VN 17 a.s. na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.359,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Vargy. Ve věci samé dospěl k závěru, že ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva pro žalobce bylo "dispoziční právo" účastníka VN 17 a.s. omezeno předběžným opatřením, jehož výrok soud prvního stupně správně vyložil; tímto výrokem bylo podle odvolacího soudu účastníku VN 17 a.s. "jednoznačně zakázáno" nakládat s předmětem převodu, přičemž nakládáním je třeba "mimo jakoukoli pochybnost rozumět převod či zatížení"; na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že po "vyslovení uvedeného jednoznačného zákazu nakládání" soud příkladmo uvedl i některé činnosti, jež nakládáním nejsou. Odvolací soud proto shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle kterého ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva pro žalobce nebyly splněny předpoklady pro povolení vkladu podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), popř. též podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že odvolací soud chybně posoudil pojem "nakládání s nemovitostí" uvedený v rozhodnutí o předběžném opatření. Tento pojem v sobě "inkorporuje" nejen právo předmět vlastnictví převést, ale i pronajmout, zastavit, předat do užívání či věc opustit nebo zničit. V posuzovaném případě soud ve výroku předběžného opatření taxativně uvedl případy, pro které bylo nakládání s nemovitostmi vyloučeno. I když rozhodnutí o předběžném opatření zakazovalo účastníku VN 17 a.s. nakládání s předmětnými nemovitostmi, nebylo tím podle žalobce omezeno právo nemovitosti prodat, jelikož "výrok předběžného opatření jednoznačně vymezil, jakým způsobem má povinný zakázáno s nemovitostí nakládat". Ani navrhovatelka předběžného opatření paní C. I. ve svém návrhu netvrdila, že "by měla v úmyslu omezit prodávajícího v jeho právu převést předmětné nemovitosti". Žalobce dále namítal, že na základě smlouvy uzavřené dne 5.12.2007 mezi účastníkem VN 17 a.s., paní C. I., společností OYSTER PLUS s.r.o. a žalobcem, jejímž předmětem bylo mimo jiné "narovnání právních nároků a následků" z kupní smlouvy uzavřené ohledně předmětných nemovitostí dne 10.5.2007 mezi účastníkem VN 17 a.s. a paní C. I., žalobce "nastoupil do všech práv a povinností paní C. I., které tato měla ve vztahu k předmětným nemovitostem". Žalobce má za to, že zákaz nakládat s nemovitostmi uložený účastníku VN 17 a.s. nemohl "směřovat také vůči paní C. I., resp. žalobci jako jejímu právnímu nástupci", neboť zákaz nakládání s nemovitostmi je třeba vždy vztahovat na jednání účastníka k třetím subjektům. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Účastník VN 17 a.s. navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl, neboť řízení nebylo postiženo žádnou vadou a "spočívá na správném právním posouzení věci soudy obou stupňů".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné mimo jiné vyřešení právních otázek, zda zákazem nakládání s určitou nemovitostí uloženým účastníku předběžným opatřením nařízeným soudem pozbývá své právní účinky návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, má-li toto právo nabýt účastník, který podal návrh na vydání předběžného opatření, jaký význam má pro určení obsahu nařízeného předběžného opatření obsah návrhu účastníka na jeho vydání a k jakému okamžiku pominou účinky nařízeného předběžného opatření, které bylo soudem zrušeno z důvodu zjištění skutečností, pro které nemělo být vůbec vydáno. Protože všechny tyto právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešeny, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče toho, koho označí soud;
c) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
d) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
e) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
f) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Podle ustanovení § 76f odst. 1 o.s.ř. právní úkon, který byl učiněn tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření.

Podle ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní úkon týkající se nemovitosti dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.

Předběžným opatřením může být účastníku uložena některá z povinností příkladmo uvedených v ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř., popřípadě jiná povinnost stanovená zvláštními předpisy (srov. například ustanovení § 82 a § 113 odst. 1 insolvenčního zákona). Předběžným opatřením může být účastníku uloženo též to, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy [§ 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř.]. V zákazu nakládat s určitou věcí nebo s určitým právem uloženém účastníku předběžným opatřením soudu je obsažena nepřípustnost jakýchkoliv (dvoustranných či jednostranných) právních úkonů, kterými by mohl být změněn dosavadní právní stav věci nebo práva (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.8.2011 sp. zn. 33 Cdo 999/2010). Zakáže-li proto soud účastníku předběžným opatřením nařízeným podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., aby nakládal s určitou nemovitostí, znamená to, že ji nesmí převést kupní, darovací nebo jinou smlouvou na jiného a že má zakázáno zatížit ji zástavním právem, právem odpovídajícím věcnému břemeni, předkupním právem s účinky věcného práva, nájemním právem a jinými právy, která představují právní závady na věci. V případě, že by účastník v rozporu s tímto zákazem učinil právní úkon v době, kdy usnesení o nařízení předběžného opatření bylo vykonatelné a závazné (srov. ustanovení § 76d a § 76e o.s.ř.), jde o právní úkon podle ustanovení § 76f odst. 1 o.s.ř. neplatný.

Ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. prohlašuje za neúčinný návrh na vklad vlastnického nebo jiného práva týkajícího se nemovitosti, s níž bylo účastníku zakázáno nakládat, který byl podán podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona č. 265/1992 Sb.") a o němž nebylo katastrálním úřadem nebo jiným příslušným orgánem rozhodnuto (vydáno rozhodnutí) dříve, než mu byl ve smyslu ustanovení § 76c odst. 3 o.s.ř. doručen stejnopis usnesení o nařízení předběžného opatření, popřípadě než se o tomto předběžném opatření dozvěděl jinak (například od navrhovatele nebo jiného účastníka řízení). Uvedený následek nastává nejen u právních úkonů, které jsou podle ustanovení § 76f odst. 1 o.s.ř. neplatné. V zájmu toho, aby neodůvodněnou ochranu nemohly požívat "antedatované" právní úkony (právní úkony, které byly ve skutečnosti učiněny později, než se v nich uvádí) nebo aby bylo možné upravit poměry účastníků také ve vztahu k nemovitostem, ohledně kterých byl povinným účastníkem učiněn právní úkon, ale k nabytí práva dosud nedošlo, dopadá ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. též na případy, kdy je sice platný, protože byl učiněn dříve, než předběžné opatření bylo nařízeno nebo než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným, avšak dosud o návrhu na vklad práva nebylo rozhodnuto (vydáno rozhodnutí). Skutečnost, že návrh na vklad práva do katastru nemovitostí ztratil své účinky, má za následek, že katastrální úřad nebo jiný příslušný orgán návrh zamítne (srov. ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.); to platí nejen tehdy, stalo-li se usnesení o nařízení předběžného opatření vykonatelné a bylo-li katastrálnímu úřadu doručeno před podáním návrhu na vklad, ale i za situace, že uvedené skutečnosti nastaly až po podání návrhu na vklad.

Předběžné opatření, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, však nemůže způsobem uvedeným v ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. působit vůči návrhu na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, které má nabýt účastník, jenž vydání tohoto předběžného opatření navrhl. Smyslem a účelem takového předběžného opatření nařízeného na návrh účastníka, který s dalším účastníkem řízení o vydání předběžného opatření uzavřel smlouvu, na jejímž základě má vkladem nabýt právo týkající se nemovitosti, je zabránit tomu, aby další účastník ještě před provedením vkladu práva nemovitost převedl na jiného nebo aby ji ve prospěch jiných osob zatížil právy, která představují právní závady na věci, nikoli však tomu, aby právo týkající se nemovitosti nabyl účastník, k ochraně jehož práv bylo předběžné opatření nařízeno. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že předběžným opatřením, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, nepozbývá ve smyslu ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. své právní účinky návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, podle něhož má toto právo nabýt ten, v jehož prospěch bylo předběžné opatření nařízeno (účastník, který navrhl nařízení předběžného opatření).

Z uvedeného vyplývá, že návrh na vklad vlastnického práva podaný v posuzované věci ve prospěch žalobce nepozbyl - jak správně uvedl soud prvního stupně - své právní účinky předběžným opatřením, které bylo na návrh žalobce nařízeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.5.2008 č.j. 33 Nc 1408/2008-10 a jímž bylo účastníku VN 17 a.s. uloženo zdržet se nakládání s předmětnými nemovitostmi, zejména zdržet se uzavírání a vypovídání smluv k nemovitostem se třetími subjekty, zřizovat k nemovitostem zástavní a předkupní práva a jinak je zatěžovat a dále se zdržet provádění jakýchkoliv stavebních úprav a demoličních prací na nich.

Předběžným opatřením podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel (strpěl). Domáhá-li se účastník návrhem na vydání předběžného opatření, aby bylo jinému účastníku uloženo, aby se zdržel "nakládání" s věcí, například tím, že na ní nebude provádět stavební či jiné úpravy, domáhá se uložení zákazu "fyzického nakládání" s věcí, který je nutno odlišovat od zákazu nakládání s věcí ve smyslu právním, jenž účastníku zapovídá činit právní úkony, kterými by mohl být změněn dosavadní právní stav věci, a jenž se ukládá předběžným opatřením uvedeným v ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Povinnosti v usnesení soudu o nařízení předběžného opatření je proto třeba - v zájmu přesnosti a určitosti - formulovat tak, aby odpovídaly znění ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) nebo f) o.s.ř. Nejsou-li povinnosti v usnesení soudu o nařízení předběžného opatření takto vymezeny a nelze-li proto z výroku usnesení bez jakýchkoliv pochybností dovodit, zda se jím účastníku ukládají povinnosti stanovené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., nebo povinnosti stanovené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř., je nutno při určování obsahu vydaného předběžného opatření přihlédnout také k obsahu návrhu na jeho nařízení, zejména k vylíčení skutečností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují.

V posuzovaném případě bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9 na návrh paní C. I. nařízeno předběžné opatření, kterým byla účastníku VN 17 a.s. uložena povinnost "zdržet se nakládání" s označenými nemovitostmi, zejména "zdržet se provádění jakýchkoliv stavebních úprav, demoličních prací, uzavírání a vypovídání nájemních smluv k nemovitostem se třetími subjekty". Protože z výroku tohoto usnesení, který Obvodní soud pro Prahu 1 bez dalšího převzal z návrhu na nařízení předběžného opatření, není samo o sobě zřejmé, zda účastníku VN 17 a.s. bylo uloženo, aby se zdržel nakládání s nemovitostmi ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. (tomuto závěru by nasvědčoval příkladmo uvedený zákaz "uzavírání a vypovídání nájemních smluv k nemovitostem se třetími subjekty"), nebo aby se zdržel "fyzického nakládání" s nemovitostmi ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. (k tomuto závěru by mohl vést příkladmo uvedený zákaz "provádění jakýchkoliv stavebních úprav a demoličních prací"), bylo nutno se - jak vyplývá z výše uvedeného - při určování obsahu vydaného předběžného opatření zabývat rovněž obsahem návrhu paní C. I. na jeho nařízení. Tento návrh paní C. I. odůvodnila - jak vyplývá z obsahu spisu - tím, že účastník VN 17 a.s., který se kupní smlouvou uzavřenou s ní dne 10.4.2007 zavázal převést na ni vlastnické právo k předmětným nemovitostem, s těmito nemovitostmi "hospodaří, od nájemníků inkasuje nájemné", chystá se na nemovitostech "provádět stavební a demoliční úpravy" a "pravděpodobně za tímto účelem rozeslal nájemníkům nemovitostí výpovědi z nájmu"; navrhovatelka má proto "důvodnou obavu", že by mohlo dojít ke znehodnocení nemovitostí a ke vzniku škody na její straně. Z tohoto vylíčení skutečností odůvodňujících navrhované předběžné opatření vyplývá, že navrhovatelka se domáhala, aby účastníku VN 17 a.s. bylo především uloženo, aby se zdržel "fyzického nakládání" s nemovitostmi (provádění stavebních úprav a demoličních prací) ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Skutečnosti uvedené v návrhu na nařízení předběžného opatření však nijak neodůvodňují závěr, že by se navrhovatelka domáhala, aby účastníku VN 17 a.s. bylo rovněž uloženo, aby se (s výjimkou uzavírání a vypovídání nájemních smluv k nemovitostem) zdržel nakládání s nemovitostmi ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo účastníku VN 17 a.s. předběžným opatřením nařízeným na návrh paní C. I. zakázáno převést předmětné nemovitosti na jiného, proto není správný.

Podle ustanovení § 77 odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. ve znění účinném do 30.3.2011 (nyní § 77 odst.2 části první věty před středníkem o.s.ř.) předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno,

Ke zrušení předběžného opatření podle ustanovení § 77 odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. ve znění účinném do 30.3.2011 (nyní § 77 odst.2 části první věty před středníkem o.s.ř.) může dojít tehdy, jestliže se dodatečně zjistí, že nejsou dány další důvody pro jeho trvání, jako je tomu například tehdy, jestliže osvědčená skutečnost, z níž soud při nařízení předběžného opatření vycházel, byla posléze prokázána (postavena najisto) jinak, nebo jestliže právo navrhovatele (žalobce) bylo uspokojeno. Předběžné opatření, které bylo zrušeno proto, že osvědčená skutečnost, z níž soud při jeho nařízení vycházel, byla později prokázána jinak, a že proto nemělo být vůbec vydáno, nemůže mít žádné právní účinky a je třeba na ně nahlížet, jako kdyby nikdy nebylo nařízeno (rozhodnutí o jeho zrušení má účinky ex tunc). Z toho vyplývá, že předběžné opatření, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, a které bylo z uvedeného důvodu zrušeno, neomezuje účastníka ve smluvní volnosti ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. a nemá na návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti právní účinky uvedené v ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř., i kdyby rozhodnutí o jeho zrušení bylo vydáno nebo by nabylo právní moci až po dni, ve kterém byl návrh na vklad práva podán u příslušného orgánu.

V projednávané věci bylo - jak vyplývá ze zjištění soudů - předběžné opatření nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-9 zrušeno usnesením téhož soudu ze dne 18.1.2008 č.j. 33 Nc 1401/2008-20, které nabylo právní moci dne 30.4.2008, neboť bylo prokázáno, že kupní smlouva mezi navrhovatelkou paní C. I. a účastníkem VN 17 a.s. ohledně předmětných nemovitostí, ze které soud vycházel při nařízení předběžného opatření, nebyla ve skutečnosti uzavřena. Protože důvodem zrušení tohoto předběžného opatření byly následně prokázané skutečnosti, pro které nemělo být předběžné opatření vůbec vydáno, nemohlo - jak vyplývá z výše uvedeného - uvedené předběžné opatření [i kdyby jím byl účastníku VN 17 a.s. uložen zákaz nakládání s nemovitostmi ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř.] omezovat účastníka VN 17 a.s. v jeho smluvní volnosti týkající se nemovitostí ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. a návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníkem VN 17 a.s. a žalobcem dne 5.12.2007, který byl podán u katastrálního úřadu dne 18.2.2008, nemohl pozbýt své právní účinky ve smyslu ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva podle uvedené kupní smlouvy nebyly splněny předpoklady pro povolení vkladu vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., popř. též z ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) tohoto zákona, proto není správný.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu žalobce na odklad právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 27.5.2008 sp. zn. V-8435/2008-101/SK, jenž dovoláním žalobce nebyl napaden a jehož správnost ani nepodléhá posouzení dovolacího soudu) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též toto rozhodnutí (s výjimkou výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na odklad právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha ze dne 27.5.2008 sp. zn. V-8435/2008-101/SK, a výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2012 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu