21 Cdo 17/2015
Datum rozhodnutí: 09.10.2015
Dotčené předpisy: § 41a odst. 3 o. s. ř., § 93 odst. 3 o. s. ř., § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 14 odst. 2 IZ., § 16 odst. 2 IZ., § 141 odst. 1 IZ.



KSBR 28 INS 11584/2010 40 ICm 1595/2011 21 ICdo 17/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s.r.o. se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, IČO 27189481, zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova č. 372/24, za účasti insolvenčních navrhovatelů a) MEDICONTAX s.r.o. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 24668397, zastoupeného Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jana Želivského č. 2385/11, a b) PP/ARCHITECTS&ENGINEERS s.r.o. se sídlem v Praze 1, Jánský Vršek č. 311/6, IČO 27864553, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 11584/2010, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané insolvenčním navrhovatelem a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 ICm 1595/2011, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014 č.j. 40 ICm 1595/2011, 11 VSOL 58/2014-451 (KSBR 28 INS 11584/2010), takto:

Usnesení vrchního soudu se mění tak, že se mění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2014 č.j. 40 ICm 1595/2011-372 (KSBR 28 INS 11584/2010-C1-56) v tom směru, že se zamítá žaloba pro zmatečnost podaná insolvenčním navrhovatelem a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Brně bylo dne 7.10.2010 na návrh společnosti PXP GROUP a.s. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 28881788, zahájeno insolvenční řízení u dlužníka RE 100 D s.r.o. Dnem 26.11.2010 do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 107 insolvenčního zákona přistoupil insolvenční navrhovatel b).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34 zjistil úpadek dlužníka RE 100 D s.r.o., ustanovil insolvenční správcem Ing. Miloše Bačíka, vyzval věřitele dlužníka, aby přihlásili své pohledávky, a kromě dalších opatření nařídil přezkumné jednání na 23.5.2011 v 9.30 hod. Dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Usnesení vydala soudkyně Krajského soudu v Brně Mgr. Eva Krčmářová.
Proti tomuto usnesení insolvenčního soudu podala u Krajského soudu v Brně dne 23.6.2011 společnost PXP GROUP a.s. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 28881788, žalobu pro zmatečnost. Namítla, že napadené usnesení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu, neboť "rozhodnutí přijala" soudkyně Mgr. Eva Krčmářová ze soudního oddělení 24 INS, ačkoliv podle rozvrhu práce měla věc projednat a rozhodnout soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová ze soudního oddělení 28 INS.
Dlužník uvedl, že žaloba pro zmatečnost není přípustná, neboť napadá usnesení, kterým "insolvenční řízení skončeno nebylo a není", a že společnost PXP GROUP a.s. (jako insolvenční navrhovatel) není k žalobě oprávněna (subjektivně legitimována), neboť jí bylo "napadeným rozhodnutím plně vyhověno" a nebyla "jí způsobena ani jiná újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí".
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.3.2012 č.j. 40 ICm 1595/2011-144 žalobě pro zmatečnost vyhověl (napadené usnesení insolvenčního soudu zrušil). Poté, co dovodil, že proti usnesení isolvenčního soudu o zjištění úpadku je žaloba pro zmatečnost přípustná (jde o usnesení, které "má povahu usnesení, jímž se řízení končí") a že společnost PXP GROUP a.s. (jako insolvenční navrhovatel) je k žalobě pro zmatečnost "aktivně legitimována", neboť se dovolává "svého práva na zákonného soudce", soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční soud byl při vydání usnesení o úpadku nesprávně obsazen, a že proto napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu.
K odvolání dlužníka, insolvenčního správce Ing. Miloše Bačíka, který v řízení vystupoval jako "vedlejší účastník" na straně dlužníka, a insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED se sídlem v Nicosii, Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, Kyperská republika, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.2.2013 č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010) odvolání věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED podle ustanovení § 218 písm.b) občanského soudního řádu odmítl, rozhodl, že "mezi věřitelem ARBEGE HOLDING LIMITED a ostatními účastníky tohoto řízení není právo na náhradu nákladů řízení" a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele jsou "v době od podání insolvenčního návrhu do vydání usnesení, jímž byl zjištěn úpadek, účastníky řízení pouze navrhující věřitel(é), ti z věřitelů, kteří k insolvenčnímu návrhu přistoupili do rozhodnutí o úpadku, a dlužník, a že proto tyto subjekty jsou také účastníky v řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení o zjištění úpadku, a vytknul soudu prvního stupně, že dosud nejednal s insolvenčním navrhovatelem b), ačkoliv byl účastníkem řízení.
Poté, co zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2013 č.j. KSBR 28 INS 11584/2010-P1-4 bylo rozhodnuto, že na místo "původního věřitele" PXP GROUP a.s. nastupuje do řízení "jako nabyvatel jeho pohledávky" společnost MEDICONTAX s.r.o., soud prvního stupně začal jednat s insolvenčním navrhovatelem a) jako účastníkem tohoto řízení.
Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 5.2.2014 č.j. 40 ICm 1595/2011-372 žalobě pro zmatečnost vyhověl (napadené usnesení insolvenčního soudu zrušil). Shodně jako ve svém předchozím (a odvolacím soudem zrušeném) rozhodnutí dovodil, že proti usnesení isolvenčního soudu o zjištění úpadku je žaloba pro zmatečnost přípustná, že insolvenční navrhovatel a) je k žalobě pro zmatečnost "aktivně legitimován" a že insolvenční soud byl při vydání usnesení o úpadku nesprávně obsazen; žalobě pro zmatečnost muselo být vyhověno, neboť napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu.
K odvolání dlužníka a insolvenčního správce Ing. Miloše Bačíka, který v řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně dlužníka, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1.10.2014 č.j. 40 ICm 1595/2011, 11 VSOL 58/2014-451 (KSBR 28 INS 11584/2010) potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud odkázal na své závěry o okruhu účastníků řízení o žalobě pro zmatečnost uvedené v jeho "předchozím rozhodnutí" a dovodil, že insolvenční navrhovatel a) je "aktivně legitimován" k žalobě pro zmatečnost proti usnesení o zjištění úpadku, tvrdí-li, že usnesení "bylo vydáno nezákonnou soudkyní (že v době jeho vydání byl soud nesprávně obsazen)", neboť, "je-li tento důvod opodstatněný, představuje újmu v právu účastníka řízení" a insolvenční navrhovatel a) "neměl proti němu jinou možnost obrany, než kterou zvolil, to je podat včas žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu". Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu, považoval odvolací soud za správný.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání. Namítá, že insolvenční navrhovatel a) [a jeho právní předchůdce] nebyl k žalobě pro zmatečnost legitimován, neboť mu napadeným usnesením insolvenčního soudu bylo plně vyhověno a v případě jeho zrušení - nebude [z pohledu insolvenčního navrhovatele a)] rozhodnutí věcně jiné, a že žalobou pro zmatečnost bylo napadeno usnesení, kterým "insolvenční řízení skončeno nebylo a není". Podle názoru dovolatele nebyl naplněn ani zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu, neboť "v předmětné věci byl soudce určen dle platného rozvrhu práce". Otázku "zákonnosti soudce" navíc nelze "vnímat izolovaně od ostatních hledisek" a je třeba ji vykládat "v souladu s ústavním principem přiměřenosti, zda tímto způsobem vznikla insolvenčnímu navrhovateli a) reálná újma, zda tato újma jde napravit zrušením usnesení o úpadku a za cenu jakých důsledků"; dovolatel dovozuje, že zrušení usnesení o úpadku by vedlo "pouze k eskalaci negativních důsledků pro celé insolvenční řízení a všechny jeho účastníky, kteří nadto případnou nevhodnost konkrétního ustanovení rozvrhu práce nijak nezavinili". Dlužník současně vytýká soudům, že neprovedly důkaz "předmětným rozvrhem práce", a navrhuje, aby dovolací soud "zcela zrušil" usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále též jen "o.s.ř."), neboť - i když usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v této insolvenční věci v řízení zahájeném v době do 31.12.2013 - řídí se projednání dovolání a rozhodnutí o něm právní úpravou účinnou od 1.1.2014 (srov. též právní názor obsažený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2014 sp. zn. 29 NSČR 45/2014, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů o žalobě pro zmatečnost podané insolvenčním navrhovatelem a) [jeho procesním předchůdcem] významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda je insolvenční navrhovatel a) k tomuto mimořádnému opravnému prostředku oprávněn (subjektivně legitimován). Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky procesního práva bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující) a že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání dlužníka je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012) - ze zákona (ex lege) ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; účastníci řízení si v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.
V projednávané věci bylo žalobou pro zmatečnost napadeno usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o insolvenčním návrhu, jenž podal insolvenční navrhovatel a) [jeho procesní a právní předchůdce společnost PXP GROUP a.s.]. Vzhledem k tomu, že v této fázi insolvenčního řízení jsou účastníky řízení dlužník a, bylo-li insolvenční řízení zahájeno na návrh věřitele, rovněž insolvenční navrhovatel, popřípadě také ten, kdo podal další insolvenční návrh, který se považuje za přistoupení k řízení, odvolací soud správně dovodil, že účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34 jsou (pouze) dlužník a insolvenční navrhovatelé a) a b).
Vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení (s výjimkou incidenčních sporů) přípustné (srov. § 14 odst.2 a § 16 odst.2 insolvenčního zákona). Uvedené samozřejmě platí - stejně jako u všech opravných prostředků v insolvenčních věcech - také v řízení o žalobě pro zmatečnost. V projednávané věci v řízení před soudy vystupoval insolvenční správce Ing. Miloš Bačík - jak uvedl ve svém podání ze dne 19.12.2011, které došlo soudu prvního stupně dne 20.11.2011 - jako "vedlejší účastník na straně dlužníka", neboť "má právní zájem na výsledku tohoto řízení". Protože vedlejší účastenství není v řízení o žalobě pro zmatečnost podané v insolvenční věci přípustné, jsou nepřípustné také procesní úkony, které by takový "vedlejší účastník" za řízení vykonal; dovolací soud proto ve smyslu ustanovení § 41a odst.3 občanského soudního řádu (v souvislosti s ustanovením § 93 odst.3 věty první občanského soudního řádu) nepřihlížel k procesním úkonům, které za řízení před soudy vykonal insolvenční správce Ing. Miloš Bačík jako "vedlejší účastník".
Podle ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Žaloba pro zmatečnost představuje - jak správně uvedl také odvolací soud - mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu je právním prostředkem pro zrušení rozhodnutí (rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu) soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, a to za předpokladu, že při vydání napadeného rozhodnutí byl soud nesprávně obsazen, ledaže by tato vada spočívala v tom, že by místo samosoudce rozhodoval (nesprávně) senát.
Z obecného závěru, že k žalobě pro zmatečnost jsou legitimováni účastníci řízení, nelze - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, které bylo uveřejněno pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003) - úspěšně dovozovat, že by žalobu pro zmatečnost mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy žaloby pro zmatečnost jakožto opravného prostředku plyne, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně (odvolacího soudu) plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu a případnou újmu na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, tedy, řečeno jinak, z pohledu dopadu (výsledků a důsledků) rozhodnutí do práv účastníka řízení. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí a která se v novém rozhodnutí věci již neprojeví (nemůže projevit).
Rozhodl-li insolvenční soud usnesením o zjištění úpadku (a obsahuje-li proto usnesení o úpadku další náležitosti, uvedené v ustanovení § 136 odst.2 insolvenčního zákona), mohla jím být způsobena újma jen na právech dlužníka, a to pouze za předpokladu, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele. Věřitel dlužníka nemůže mít (uvažováno z objektivního hlediska) žádný zájem na tom, aby usnesení o zjištění úpadku bylo zrušeno, podal-li u soudu insolvenční návrh. I kdyby insolvenční soud byl při vydání usnesení nesprávně obsazen, nemá (a objektivně vzato ani nemůže) mít věřitel zájem na zrušení usnesení o zjištění úpadku, jestliže se insolvenčním návrhem domáhá zjištění a řešení úpadku dlužníka. Právo podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, se věřiteli - a to ani z důvodu vady uvedené v ustanovení § 229 odst.1 občanského soudního řádu - neposkytuje (srov. § 141 odst.1 insolvenčního zákona); tím spíše (argumentum a maiori ad minus) to musí platit pro oprávnění podat žalobu pro zmatečnost (jakožto mimořádný opravný prostředek). Judikatura soudů proto již dříve dospěla k závěru, že insolvenční navrhovatel, jehož insolvenčnímu návrhu soud vyhověl rozhodnutím o úpadku, není osobou subjektivně oprávněnou k podání opravného prostředku, i když tvrdí, že rozhodnutí je postiženo tzv. zmatečnostní vadou řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2014 sp. zn. 29 NSČR 113/2014, které bylo uveřejněno pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2014 sp. zn. 29 NSČR 114/2014).
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně v tom směru, že se zamítá žaloba pro zmatečnost podaná insolvenčním navrhovatelem a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2011 č.j.KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. října 2015 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu