21 Cdo 1682/2004
Datum rozhodnutí: 04.11.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1682/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v K., proti povinnému J. S., zastoupenému advokátkou, pro 535.165,08,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 1337/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. dubna 2004, č.j. 12 Co 95/2004-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 27.11.2003, č.j. E 1337/2003-9, nařídil podle vykonatelných výkazů nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení v K. ze dne 31.12.2000 č.j. 1626/03, ze dne 31.3.2003 č.j. 2327/03, ze dne 10.4.2003 č.j. 2871/03 a ze dne 31.7.2003 č.j. 4611/03 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 536.165,08 Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány; zároveň povinnému zakázal, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel při provedení výkonu rozhodnutí sepíše.



K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20.4.2004, č.j. 12 Co 95/2004-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že všechny k výkonu navržené výkazy nedoplatků byly povinnému řádně doručeny do vlastních rukou (výkaz nedoplatků ze dne 31.12.2002 č.j. 1626/03 ve výši 75.514,- Kč dne 3.2.2003, výkaz nedoplatků ze dne 31.3.2003 č. j. 2327/03 ve výši 203.321, - Kč dne 15.4.2003, výkaz nedoplatků ze dne 31.7.2003 č.j. 4611/03 ve výši 226.756,- Kč dne 25.8.2003, a to všechny pod jeho obchodním jménem J. S., S.-e. , a výkaz nedoplatků ze dne 10.4.2003 č.j. 2871/03 ve výši 30.574,08 Kč převzal osobně dne 25.4.2003 a opatřil jej svým podpisem), a že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí je ve formální a obsahové shodě s těmito rozhodnutími oprávněné, která jsou pravomocná a vykonatelná, dospěl odvolací soud k závěru, že všechny zákonné podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny. Zdůraznil, že soud prvního stupně zcela vyhověl návrhu, a proto usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění (§ 254, § 169 odst. 2 o.s.ř.). K námitce povinného ohledně případné částečné náhrady dluhu uvedl, že může být řešena až v dalším stadiu řízení k návrhu povinného na částečné zastavení výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. (neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), dovolání, jehož přípustnost dovozuje z poučení uvedeného v napadeném usnesení a z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jeho námitkami uvedenými v odvolání, zejména s tím, že zmíněné výkazy, o které se v daném případě jedná, nebyly skutečně nikdy doručeny do rukou povinného a povinný je skutečně ani neviděl ; v té souvislosti namítá, že závěr odvolacího soudu, že v posledních dvou letech zasílá oprávněná korespondenci povinného na adresu provozovny, kde jeho otec nepobývá , je nepravdivý, neboť korespondence povinného byla adresována na adresu J. a na této adrese otec povinného již několik let bydlí . Dále namítá, že tvrzení odvolacího soudu o částce 54.098,08 Kč, která se má nalézat v 5. řádce tabulky (ve výkazu ze dne 10.4.2003 č.j. 2871/03) a se kterou zřejmě dle úvahy odvolacího soudu oprávněná počítala, nekoresponduje s dalším tvrzením soudu ohledně téže částky, které je uvedeno v poslední větě na straně 2 napadeného rozhodnutí . Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že uvedl do rozhodnutí údaje, které nejenže nejsou správné, ale - podle přesvědčení povinného - do rozhodnutí soudu vůbec nepatří, neboť s tímto rozhodnutím nesouvisí; konkrétně nesouhlasí s tím, že odvolací soud v rozhodnutí uvedl, že povinný nezaplatil 21 výkazů nedoplatků a předmětné 4 představují jen malou část z celkového dluhu povinného , že povinný od března 1997 ani jednou řádně a včas měsíční předpis pojistného za své zaměstnance nezaplatil a že povinný zaplatil v září 2000 větší část platby, a to těsně před hlavním líčením, když chtěl údajně vyjádřit účinnou lítost , což se povinnému jeví jako přiklánění se odvolacího soudu na stranu oprávněné . Povinný rovněž poukazuje na to, že ani napadené usnesení odvolacího soudu mu nebylo řádně doručeno, neboť bylo předáno jeho manželce . Protože žádný ze zmíněných výkazů uvedených v napadeném usnesení mu nebyl doručen do vlastních rukou , navrhl v odvolání grafologickou zkoušku , což odvolací soud neakceptoval a o tomto požadavku povinného se ani nezmínil. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání povinného bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto; uvedla, že dovolání neobsahuje nic jiného nebo nového, čím by se odvolací soud již nezabýval a nevypořádal , a nejde ani o situaci, že by odvolací soud věc nesprávně právně posoudil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 236 odst.2 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při

zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.



Titulem, podle kterého lze nařídit soudní výkon rozhodnutí jsou i vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení [srov. ustanovení § 274 písm. g) o.s.ř.].



Z ustanovení § 251 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. U rozhodnutí uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř. vychází soud při zkoumání, zda se rozhodnutí stalo vykonatelným, z potvrzení o vykonatelnosti, kterým rozhodnutí opatřil orgán, jenž je vydal (§ 275 odst. 1 o.s.ř.). Před nařízením výkonu rozhodnutí je však soud vždy oprávněn přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (§ 275 odst. 2 o.s.ř.)

Z uvedeného je zřejmé, že existence vykonatelného titulu (v projednávané věci výkazů nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení v K. ze dne 31.12.2000 č.j. 1626/03, ze dne 31.3.2003 č.j. 2327/03, ze dne 10.4.2003 č.j. 2871/03 a ze dne 31.7.2003 č.j. 4611/03) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. § 261 odst. 2 o.s.ř.). Případné pochybení soudu při hodnocení otázky, zda je exekuční titul vykonatelný, je omylem v právním posouzení věci (v nesprávném posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí).

Předpoklady, za nichž se k výkonu navržené výkazy nedoplatků vydané podle ustanovení § 104g odst. 1 zákona č. 582/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, staly po formální stránce vykonatelnými, je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že k jejich doručení mělo dojít v době od 3.2.2003 do 25.8.2003 - podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákonů č. 283/1993 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 227/2000 Sb. a č. 226/2002 Sb., tj. ve znění účinném do 31.12.2004 (dále též jen zákon č. 71/1967 Sb. ).



Podle ustanovení § 52 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. je rozhodnutí vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat (podat rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek. Lhůta k podání odvolání je patnáctidenní a plyne ode dne oznámení rozhodnutí, nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis; rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením jeho písemného vyhotovení, přičemž den jeho doručení je dnem oznámení (srov. § 51 odst. 1, § 52 odst. 2, § 54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.).

Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Postup při doručování písemností upravují ustanovení § 24 odst. 2, 3, 4, § 25 odst. 1, 2, 3 a § 26 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že doručení k výkonu navrženého rozhodnutí (jiného titulu) je základním předpokladem k tomu, aby se rozhodnutí - zde výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení - stalo po formální stránce vykonatelným.

Povinný však - i když v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. - právní posouzení věci (otázku, zda je exekuční titul vykonatelný) nezpochybňuje. Tvrzením, že zmíněné výkazy, o které se v daném případě jedná, nebyly skutečně nikdy doručeny do rukou povinného a povinný je skutečně ani neviděl (případně, že podpis na doručence není jeho podpisem), povinný vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že k výkonu navržené výkazy nedoplatků byly řádně doručeny do vlastních rukou povinného. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že povinný nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel, že tedy uplatňuje pouze dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., případně dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

Nehledě k tomu, že - jak uvedeno výše - k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. není v posuzované věci dán také proto, že v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí dokazování podle ustanovení hlavy druhé, části třetí občanského soudního řádu prováděno nebylo. O návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje zpravidla bez jednání a bez slyšení povinného (srov. § 253 o.s.ř.); o tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (jejich splnění je soudu povinen prokázat oprávněný), se neprovádí dokazování. Zkoumal-li odvolací soud při rozhodování o odvolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, zda výkazy nedoplatků vydané oprávněnou podle ustanovení § 104g odst. 1 zákona č. 582/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nabyly vykonatelnosti a učinil-li vlastní závěr o naplnění předpokladů vykonatelnosti, nejde o skutková zjištění a nebylo prováděno dokazování. Závěr o tom, že k výkonu navržené výkazy nedoplatků jsou vykonatelné, byl odvolací soud zásadně oprávněn učinit bez toho, aby důkaz příslušnými listinami ve vykonávacím řízení provedl. Nebylo-li tedy prováděno dokazování, je pojmově vyloučena i možnost existence dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 1998, sp.zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 1999, a usnesení téhož soudu ze dne 28. ledna 1999, sp.zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 5, ročník 1999).

Namítá-li dovolatel, že je nepravdivý závěr odvolacího soudu, že v posledních dvou letech zasílá oprávněná korespondenci povinného na adresu provozovny, kde jeho otec nepobývá , že korespondence povinného byla adresována na adresu J. a na této adrese otec povinného již několik let bydlí , že tvrzení odvolacího soudu o částce 54.098,08 Kč, která se má nalézat v 5. řádce tabulky (ve výkazu ze dne 10.4.2003 č.j. 2871/03) a se kterou zřejmě dle úvahy odvolacího soudu oprávněná počítala, nekoresponduje s dalším tvrzením soudu ohledně téže částky, které je uvedeno v poslední větě na straně 2 napadeného rozhodnutí , a vytýká-li odvolacímu soudu, že uvedl do rozhodnutí údaje, které nejenže nejsou správné, ale do rozhodnutí soudu vůbec nepatří, neboť s tímto rozhodnutím nesouvisí, zejména, že povinný nezaplatil 21 výkazů nedoplatků a předmětné 4 představují jen malou část z celkového dluhu povinného , že povinný od března 1997 ani jednou řádně a včas měsíční předpis pojistného za své zaměstnance nezaplatil a že povinný zaplatil v září 2000 větší část platby, a to těsně před hlavním líčením, když chtěl údajně vyjádřit účinnou lítost , pak si zřejmě neuvědomuje, že v uvedeném směru odvolací soud v písemném vyhotovení usnesení v souladu se zákonem reprodukuje obsah vyjádření oprávněné k odvolání povinného (srov. § 211, § 169 odst. 4, § 157 odst. 2 o.s.ř.). Vyjadřuje-li případně některou z dovolacích námitek nesouhlas s důvody uvedenými v napadeném usnesení odvolacího soudu, pak přehlíží, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§ 236 odst. 2 o.s.ř.).

Důvodná není ani námitka povinného, že napadené usnesení odvolacího soudu mu nebylo řádně doručeno, neboť bylo předáno jeho manželce .

Vzhledem k tomu, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové usnesení potvrzeno, není písemností, u níž by zákon stanovil doručení do vlastních rukou, a v dané věci to nenařídil ani předseda senátu (srov. § 45a o.s.ř.), bylo při doručování postupováno v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o.s.ř. (upravujícím náhradní doručení písemností, které nemají být doručeny adresátu do vlastních

rukou). Z obsahu spisu - podle záznamů uvedených na doručence - vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo zasláno povinnému na adresu jeho bydliště K. Jestliže při doručování písemnosti - v daném případě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.4. 2004, č.j. 12 Co 95/2004-53 - nebyl adresát zastižen, ačkoliv se v místě bydliště zdržuje, zákon připouští doručit písemnost jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti (srov. § 46 odst. 2 věta první o.s.ř.); takovou osobou manželka povinného, která písemnost převzala a její převzetí stvrdila svým podpisem na doručence, byla.



Pro úplnost je třeba uvést, že na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu; uvedl-li odvolací soud v poučení svého potvrzujícího usnesení, že Proti tomuto usnesení lze podat dovolání , nemůže takové upozornění samo o sobě založit přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2004

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu