21 Cdo 1667/2013
Datum rozhodnutí: 23.07.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.



21 Cdo 1667/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce TRANSFINANCE a. s. se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 237/36a, IČO 15272028, zastoupeného JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 16, proti žalovaným 1) M. L. , 2) V. L. , a 3) D. Ž. , všem zastoupeným JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova č. 12, o určení, že nemovitosti jsou ve společném jmění žalovaných 1) a 2) a že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, eventuálně o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 215/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 31. ledna 2013, č. j. 60 Co 340/2012-294, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 31. 1. 2013, č. j. 60 Co 340/2012-294, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, k otázce významu ustanovení § 262a odst. 1 a 2 o. s. ř., § 143a odst. 1 a 4 a § 150 odst. 2 občanského zákoníku srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1154/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2833/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2013 JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu