21 Cdo 1645/2004
Datum rozhodnutí: 11.01.2005
Dotčené předpisy: § 251 předpisu č. 99/1963Sb., § 274 předpisu č. 99/1963Sb., § 149 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1645/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. V., zastoupenému advokátkou, pro 3.100,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 E 622/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2003 č.j. 12 Co 854/2002-30, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 27.6.2000 č.j. 15 E 622/2000-6 nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.100,- Kč a "nákladů výkonu rozhodnutí" ve výši 1.200,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného č. 664945-701/0100, popřípadě dalších účtů povinného u "peněžního ústavu K. a.s.".

K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.6.2003 č.j. 12 Co 854/2002-30 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněného na nařízení výkonu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 k uspokojení pohledávky ve výši 3.100,- Kč přikázáním pohledávky z účtů povinného u "K. B., a.s" zamítl, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20 bylo "řízení ve věci samé zastaveno", povinnému byl vrácen soudní poplatek ve výši 268,- Kč a "současně mu bylo uloženo uhradit oprávněnému na nákladech řízení 2.650,- Kč" a že k odvolání povinného bylo toto usnesení soudu prvního stupně změněno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 "pouze tolik, že bylo napraveno pochybení soudu prvního stupně, pokud nestanovil lhůtu k plnění a neurčil, že plnění se má stát k rukám zástupce oprávněného"; současně byl tímto usnesením krajského soudu povinný zavázán k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 450,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že tyto náklady mají být uhrazeny zástupci oprávněného. Podle názoru odvolacího soudu je "vadou tohoto rozhodnutí, kterou lze považovat za jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu ust. § 164 o.s.ř.", okolnost, že "vykonávaným rozhodnutím nebylo vyjádřeno, kdo je tímto zástupcem a jaké je jeho sídlo", a to ani v jeho záhlaví, ani ve výrokové části. Z uvedeného důvodu - aniž by bylo "podstatným, že povinný mohl případně z průběhu dosavadního nalézacího řízení vědět, kdo je zástupcem oprávněného, neboť ten se mohl změnit" - nemůže být k výkonu navržené rozhodnutí považováno z materiální stránky za vykonatelné, dokud nedojde k nápravě postupem podle ustanovení § 164 o.s.ř.; protože se tak dosud nestalo, musel být návrh na výkon tohoto rozhodnutí zamítnut.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že "právní zástupce oprávněného" je "zcela zřetelně a přesně" uveden v usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.12.1997 č.j. 9 C 148/97-20, s nímž tvoří usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 "nedílnou součást", a proto "nebylo nutné ještě specifikovat právního zástupce ve výrokové části", a že sídlo "právního zástupce oprávněného" je "specifikováno zcela přesně v záhlaví usnesení OS Prostějov č.j. 15 E 622/2000-6, kde je jasně uvedeno sídlo advokáta". I kdyby však "opravdu nebylo určení platebního místa v usnesení odpovídající", mohl povinný plnit přímo oprávněnému "na jeho adresu uvedenou v záhlaví". Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, oprávněný navrhl, aby je dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že dovolání "se týká zaplacení částky ve výši 3.100,- Kč a nákladů řízení ve výši 900,- Kč" a že ve smyslu ustanovení § 237 odst.2 písm.a) o.s.ř. není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí; uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.

Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.

Z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly, uvedené v ustanovení § 274 o.s.ř., vykonatelné tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (srov. právní názor vyjádřený například ve Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu ČSR "K některým otázkám praxe soudů a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí" ze dne 18.2.1981 zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, a v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).

V projednávané věci odvolací soud dospěl - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32, jehož výkonu se oprávněný domáhá, není po materiální stránce vykonatelné, neboť v něm nebylo vyjádřeno, kdo je "právním zástupcem oprávněného", jemuž byl povinný zavázán zaplatit přisouzenou pohledávku (náhradu nákladů řízení), a jaké je jeho sídlo. S tímto závěrem nelze souhlasit.

Podle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě, zastupoval-li účastníka řízení advokát a je-li proto povinný povinen zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení advokátu, je věřitelem povinného účastník řízení. Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu (k jeho rukám), pak představuje určení platebního místa; nic se jím nemění na tom, že advokát není věcně legitimován k náhradě nákladů řízení a že tento nárok nemůže vlastním jménem vymáhat cestou výkonu rozhodnutí, neboť nositelem přisouzeného práva je vždy jím zastupovaný účastník řízení (srov. též právní názor vyjádřený pod bodem XV. ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia "K výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání" ze dne 17.6.1998 zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).

Vzhledem k tomu, že věřitelem (oprávněným) z pohledávky na náhradě nákladů řízení je vždy účastník řízení, nemůže být na újmu vykonatelnosti rozhodnutí soudu po materiální stránce okolnost, že v něm nebylo řádně určeno platební místo [přesně individualizován advokát, jemuž (k jehož rukám) má být náhrada nákladů řízení zaplacena]. Rozhodující totiž v tomto směru je, zda v něm byl - jak vyplývá z výše uvedeného - přesně individualizován advokátem zastupovaný účastník, jemuž byla náhrada nákladů řízení přiznána; stane-li se tak, pak lze uzavřít, že v rozhodnutí soudu byl přesně individualizován oprávněný a že z tohoto pohledu je rozhodnutí po materiální stránce vykonatelné.

Nejvyšší soud ČR z uvedených důvodů dospěl k závěru, že na vykonatelnost rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení z materiálního hlediska nemá vliv okolnost, zda v něm byl přesně individualizován také advokát, jemuž (k jehož rukám) má být přisouzená náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. zaplacena.

S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že by z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 nebylo patrno platební místo přisouzené pohledávky náhrady nákladů řízení.

I když ve výroku tohoto usnesení a ani v jeho záhlaví se přímo neuvádí, advokát ("právní zástupce"), jenž oprávněného v řízení zastupoval, není to na újmu řádného určení platebního místa, je-li z rozhodnutí možné bez pochybností dovodit, kterému advokátu má být přisouzená náhrada nákladů řízení zaplacena (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, který byl uveden v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněném pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.2000 č.j. 28 Co 83/98-32 je nepochybné, že oprávněného zastupoval stejný advokát, který vystupoval již v řízení před Okresním soudem v Prostějově jako soudem prvního stupně ve věci sp. zn. 9 C 148/97 (JUDr. F. H.). Protože z něj lze bez pochybností dovodit, který advokát se rozumí "právním zástupcem", jemuž byl povinný výrokem tohoto usnesení zavázán zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení, bylo platební místo vůči této pohledávce v projednávané věci postačujícím způsobem určeno.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst.1 část věty za středníkem, § 243b odst.2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu