21 Cdo 1638/2011
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 48 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 30.06.2009, § 48 odst. 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 1638/2011


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce P. M. , zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská č. 3, proti žalovaným 1) Ing. D. M. , 2) DaR IMMO s.r.o. se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Vinohradská č. 1786/122, IČO 26238730, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č. 2512, a 3) P. G., o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 276/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. prosince 2010 č.j. 60 Co 374/2010-131 ve znění usnesení ze dne 10. ledna 2011 č.j. 60 Co 374/2010-138, takto:

Rozsudek krajského soudu (spolu s usnesením ze dne 10. ledna 2011 č.j. 60 Co 374/2010-138) se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 19.12.2008 u Okresního soudu v Kroměříži proti žalovanému 1) domáhal určení, že nedobrovolná dražba uskutečněná dne 6.10.2008 v Kroměříži žalovaným 1) jako dražebníkem, při níž byly "vydraženy nemovitosti ve vlastnictví žalobce zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Vyškov jako dům čp. na pozemku č. parc. st. a jako pozemky č. parc. st. a č. parc. ", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) jako dražebník uskutečnil na návrh žalovaného 2) nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stal žalovaný 3), že "titulem pro provedení dražby" byl notářský zápis notáře JUDr. Ivo Havlíčka zn. NZ 170/2007, který obsahoval dohodu o přímé vykonatelnosti závazků v tomto zápise uvedených a který podle názoru žalobce nemohl být "platným exekučním titulem", neboť v ustanovení "článku šestého je uvedeno, že přímá vykonatelnost zápisu je možná v případě, kdy dlužníci neuhradí své závazky vůči věřiteli do 2.1.2007", přičemž notářský zápis byl sepsán až dne 2.7.2007 (uvedené plnění dlužníků v termínu do 2.1.2007 tedy nebylo možné); provedená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, neboť dražebník byl povinen upustit od dražby.

Okresní soud ve Zlíně - poté, co mu byla věc jako soudu místně příslušnému postoupena usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28.4.2009 č.j 5 C 307/2008-27 a co usnesením ze dne 22.1.2010 č.j. 11 C 276/2009-70 připustil, aby do řízení vstoupili (na základě návrhu žalobce ze dne 18.1.2009) žalovaný 2) a 3) - rozsudkem ze dne 10.5.2010 č.j. 11 C 276/2009-103 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen uhradit žalovanému 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) "účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení". Soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla podána u soudu včas (před uplynutím 3 měsíční prekluzívní lhůty) a odmítl námitku žalobce, že by ustanovení notářského zápisu o přímé vykonatelnosti bylo "neplatné"; datum 2.1.2007 bylo totiž v notářském zápisu uvedeno "zcela zřejmě omylem" a "tato chyba nezakládá s ohledem na početná ustanovení všech tří smluv o datu splatnosti 2.1.2008 neplatnost notářského zápisu". Napadená veřejná nedobrovolná dražba je proto platná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 16.12.2010 č.j. 60 Co 374/2010-131 ve znění usnesení ze dne 10.1.2011 č.j. 60 Co 374/2010-138 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) "k ruce společné a nerozdílné" na náhradě nákladů řízení 15.480,-Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada; v dalším jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 7.380,-Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada, že "ve vztahu mezi žalobcem a Okresním státním zastupitelstvím ve Zlíně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů" a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalovanému 3) nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se dovolal neplatnosti dražby v trojměsíční prekluzívní lhůtě jen vůči žalovanému 1) a že vůči žalovaným 2) a 3) nebyla tato lhůta zachována. Vzhledem k postavení žalovaných jako nerozlučných společníků "ve vztahu jak k uplatněnému nároku, tak k okamžiku uplynutí běhu prekluzívní lhůty, je zřejmý nedostatek věcné legitimace žalovaného 1) ve vztahu k tomuto nároku a tento nedostatek nemohl být ani dodatečně zhojen soudem prvního stupně připuštěným přistoupením žalovaných 2) a 3)". Žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby proto nemohla být úspěšná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "právo na vyslovení neplatnosti dražby bylo řádně uplatněno v zákonné lhůtě proti jednomu účastníku" a že nemůže mít vliv na včasnost uplatnění nároku skutečnost, že návrh na přistoupení žalovaných 2) a 3) byl podán u soudu až po uplynutí 3 měsíční prekluzívní lhůty. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci potvrzen. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda je žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podána z hlediska ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) včas jen tehdy, byla-li podána před uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne konání dražby proti "všem pasivně věcně legitimovaným žalovaným". Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů a že posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné dražby dne 6.10.2008) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb. a č. 296/2007 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").

Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Podle ustanovení § 48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 15 odst. 1 až 3, § 39, 42, § 43 odst. 1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst. 1 až 12 a v § 49 zákona o veřejných dražbách. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu. Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby (mimo jiné) tehdy, jde-li o neplatnou dražbu.

Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.

V zákoně o veřejných dražbách se výslovně nestaví, kdo je v řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby pasivně věcně legitimován. V judikatuře soudů byl přijat závěr, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) - aniž by tu byla dána jakákoliv výjimka - navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod. č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

K uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby je stanovena lhůta tří měsíců ode dne konání dražby; jde o lhůtu hmotněprávní, pro jejíž počítání se použije § 122 občanského zákoníku (srov. § 65 zákona o veřejných dražbách), a prekluzívní, jejímž marným uplynutím - jak je nepochybné ze znění ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách - právo zaniká (§ 583 občanského zákoníku a § 65 zákona o veřejných dražbách). Vzhledem k tomu, že právo na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby lze uplatnit - jak uvedeno již výše - jen návrhem (žalobou podanou) u soudu, je nepochybné, že ve lhůtě stanovené k uplatnění tohoto práva musí být, má-li být lhůta zachována, podána u soudu žaloba, jejímž předmětem je vyslovení (jinak řečeno určení) neplatnosti označené veřejné nedobrovolné dražby.

I když neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen tehdy, účastní-li se řízení (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, zákon nestanoví žádnou lhůtu, v níž by se museli stát účastníky řízení o takové žalobě. Lhůta uvedená v ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách slouží k uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby a nikoliv také k vymezení osob, které se mají (musí) řízení účastnit z pohledu pasivní věcné legitimace. Bylo-li tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, žalobce smí i po uplynutí lhůty činit (způsobem uvedeným v ustanovení § 92 o.s.ř.) dispozice s okruhem účastníků řízení na straně žalovaných; připustí-li na návrh žalobce soud, aby do řízení přistoupil další žalovaný (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) nebo aby dosavadní žalovaný z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil někdo jiný (§ 92 odst. 2 o.s.ř.), a bude-li tím dosažen stav, že se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby účastní ten, kdo byl navrhovatelem dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, nemůže být žaloba zamítnuta jen proto, že jejich přistoupení nebo vstup do řízení byly navrženy nebo že o nich bylo soudem rozhodnuto až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že žalované je třeba v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. Nerozlučné společenství více účastníků směřuje v občanském soudním řízení k tomu, aby bylo zajištěno, že se rozhodnutí soudu bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, vyžaduje-li to nedílná hmotněprávní povaha předmětu řízení; v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nerozlučnost společenství účastníků vyplývá z právní povahy veřejné nedobrovolné dražby, z předpokladů pro vyslovení její neplatnosti, z důsledků, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i z toho, že účinek rozhodnutí o žalobě, jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby, se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Z uvedeného je (mimo jiné) zřejmé, že nerozlučné společenství v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nevyžaduje, aby byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, již v době zahájení řízení, ale teprve (vždy) v době rozhodnutí soudu o žalobě; jde samozřejmě o rozhodnutí soudu prvního stupně, vyžaduje-li to provedená koncentrace řízení nebo platí-li pro odvolací řízení systém neúplné apelace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008 sp. zn. 21 Cdo 599/2007, který byl uveřejněn pod č. 91 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).

Odvolací soud tedy dospěl k nesprávnému závěru, že žaloba musela být v projednávané věci zamítnuta jen proto, že k (návrhu na) přistoupení žalovaného 2) a 3) do řízení došlo až po uplynutí 3 měsíců ode dne konání žalobou napadené dražby. Veden nesprávným právním názorem se odvolací soud nezabýval tím, zda veřejná nedobrovolná dražba provedená dne 6.10.2008 není ve smyslu ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách neplatná.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej (spolu s "doplňujícím" usnesením ze dne 10.1.2011 č.j. 60 Co 374/2010-138) proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu