21 Cdo 1629/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., § 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř., § 104a odst. 1 o. s. ř.




21 Cdo 1629/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 9 , družstva se sídlem v Praze 9, Zákostelní č. 667/3, IČO 48030619, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod sokolovnou č. 692/11, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v hlavním městě Praze v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, o určení, že žalované náleží z důvodu zániku členství vypořádací podíl, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 211/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2010 č.j. 14 Cmo 280/2009-39, takto:

Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2009 č.j. 81 Cm 211/2008-22 se zrušují a věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 1.12.2008 domáhal, aby bylo určeno, že "žalované po zůstaviteli M. K., náleží vypořádací podíl". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná požaduje po žalobci zaplacení tržní ceny členského podílu po zemřelém M. K., který byl členem Lidového bytového družstva Praha 9. Žalované však připadlo dědictví po M. K. jako odúmrť, nestala se tedy dědicem a nemůže být nositelem členských práv a povinností, navíc stanovy žalobce nepřipouštějí vznik členství u právnických osob; žalované proto nemůže náležet členský podíl, ale pouze vypořádací podíl. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že Obvodní soud pro Prahu 9 v rámci dědického řízení nesprávně rozhodl o tržní ceně členského podílu a ne vypořádacího podílu, a že obecné soudy ve stejných věcech rozhodují nejednotně a je nutné, aby se rozhodování soudů sjednotilo.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.3.2009 č.j. 81 Cm 211/2008-22 určil, že žalované "náleží po zůstaviteli M. K., vypořádací podíl plynoucí z členství zůstavitele v Lidovém bytovém družstvu Praha 9", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.900,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vlastimily Kaufmannové. Po té, co dovodil, že "předmětem sporu je pouze řešení právní otázky, zda státu z titulu odúmrti připadá po zemřelém M. K., členu družstva žalobce, nárok na členský či vypořádací podíl", postupoval podle § 200e odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání". Dospěl, s odvoláním na ustanovení § 232 obchodního zákoníku, k závěru, že "žalovaná jako dědic odúmrti nabyla členská práva a povinnosti zůstavitele, protože však nepožádala o členství v družstvu (a ani požádat nemohla), získala právo na vypořádací podíl".

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.12.2010 č.j. 14 Cmo 280/2009-39 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že "o tom, jaký majetek (včetně majetkových i jiných práv) spadal do dědictví po zemřelém členu žalujícího družstva M. K. a komu dědictví připadlo, rozhodl v řízení o dědictví Obvodní soud pro Prahu 9 a že jeho rozhodnutí je třeba respektovat", že žalovaná "nabyla do vlastnictví po zůstaviteli členský podíl v žalujícím bytovém družstvu v ceně 1.500.000,- Kč a nikoliv jen vypořádací podíl 100,- Kč" a že "skutečnost, že žalovaná nabyla po zůstaviteli jako odúmrť členský podíl (členství) v žalujícím družstvu, nemohla zvrátit ani úprava stanov žalujícího družstva, neboť dědictví se nabývá okamžikem smrti".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustanoveními § 232 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku, s ustanoveními § 706 a 707 občanského zákoníku a s článkem 7.1. stanov družstva a že vycházel z nesprávného "usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30.5.2007 o dědictví". Podle dovolatele se stát "v rámci dědického řízení nestal dědicem, ale nabyl dědictví jako odúmrť, nemohl tedy získat členský podíl, ale pouze vypořádací podíl". Ze stanov družstva (z čl. 7 "vznik členství") vyplývá, že členem družstva může být občan České republiky, nikoliv právnická osoba. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že stát může nabýt členství v družstvu a právo nájmu bytu. Podle ustanovení § 232 odst. 3 obchodního zákoníku má stát nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo; "jestliže stanovy družstva neumožňují, aby se právnická osoba stala členem družstva, nemůže být stát členem bytového družstva a náleží mu vypořádací podíl". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni krajský soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti krajských soudů.

Podle ustanovení § 11 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinného ke dni 1.12.2008, kdy bylo zahájeno řízení v projednávané věci (dále jen "občanského soudního řádu"), řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místě příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 9 odst.1 občanského soudního řádu nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle ustanovení § 9 odst.3 písm.g) občanského soudního řádu rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle ustanovení § 9 odst.3 písm. b) občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 9 odst.3 písm.b) občanského soudního řádu rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s likvidací za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství a zvláštním zákonem vydaným k jeho provedení.

Podle ustanovení § 104a odst.1 občanského soudního řádu věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.

V projednávané věci se žalobce domáhá určení, že žalované, které připadlo dědictví po M. K. jako odúmrť, náleží z důvodu zániku členství v družstvu nikoliv členský, ale vypořádací podíl. Předmětem řízení tedy není žádný ze sporů, uvedených v ustanovení § 9 odst.3 písm.g) občanského soudního řádu, ani statusová věc obchodních společností, družstev a jiných právnických osob ve smyslu ustanovení § 9 odst.3 písm.b) občanského soudního řádu a ani jiná věc, k níž jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Ke sporu o tom, jaké má žalovaná nároky z důvodu členství v družstvu M. K., jehož majetek nabyla jako odúmrť, jsou tedy v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Soud prvního stupně k odstranění nedostatku své věcné příslušnosti nepostupoval podle ustanovení § 104a odst.2 občanského soudního řádu a nápravu nezjednal odvolací soud. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§ 242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc postoupil v tomto rozsahu k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který je soudem věcně příslušným tento spor v prvním stupni projednat a rozhodnout (§ 243b odst.3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu