21 Cdo 1607/2013
Datum rozhodnutí: 26.02.2014
Dotčené předpisy: § 246 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 246 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 247 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 244 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 250 odst. i o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 245 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 1607/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích , Antonína Barcala č. 1461, za účasti 1) JUDr. F. B. , 2) V. B. a 3) Ředitelství silnic a dálnic ČR , státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 72/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2011 č.j. 11 Cmo 312/2010-123, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Účastník 3) podal dne 24.8.2006 u Obecního úřadu Dolní Břežany návrh, aby byly vyvlastněny pozemky označené jako "pozemková parcela č. 353/11, pozemková parcela č. 353/52, pozemková parcela č. 353/51, pozemková parcela č. 353/78 a pozemková parcela č. 353/79, všechny v katastrálním území H. u Z.", které jsou ve společném jmění účastníků 1) a 2) a na nichž vázne soudcovské zástavní právo zřízené ve prospěch pohledávky R. V. ve výši 492.053,- Kč.

Obecní úřad Dolní Břežany, odbor výstavby, rozhodnutím ze dne 7.11.2006 sp. zn. SÚ-5391/06/Ti/Vy návrhu na vyvlastnění vyhověl a stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 6.504.540,- Kč s tím, že ve výši 6.012.487,- Kč bude vyplacena účastníkům 1) a 2) a ve výši 492.053,- Kč "bude uložena na depozitu ŘSD do doby vyjasnění zástavního práva soudcovského E 1134/2000-9, vydaného Okresním soudem Praha - západ dne 5.3.2001, které nabylo právní moci ke dni 11.3.2003".

K odvolání žalobce Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního a stavebního řízení, rozhodnutím ze dne 12.1.2007 sp. zn. SZ 175499/2006/KUSK ÚSŘ/TK rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany zrušil a věc vrátil k novému projednání "stavebnímu úřadu MěÚ Černošice". Dospěl k závěru, že byl stanoven chybně okruh účastníků vyvlastňovacího řízení, když do něho nebyl zahrnut žalobce, v jehož prospěch bylo k nemovitostem zřízeno zástavní právo, a že i další vady vyžadují, aby bylo v řízení dále pokračováno.

Městský úřad Černošice poté usnesením ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007 rozhodl o "vyloučení účastníka řízení Okresní správy sociálního zabezpečení" z vyvlastňovacího řízení, neboť z "výpisu z Katastru nemovitostí pro Středočeský kraj vyhotoveného ke dni 22.2.2007 pro LV 498 pro k.ú. H. u Z., obec Z.," vyplývá, že "zástavní právo soudcovské ve prospěch zástavního věřitele" bylo "již vymazáno", a usnesením ze dne 28.5.2007 sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/Z/353/11/vy a č.j. MEUC-008500/2007 zastavil "řízení o vyvlastnění pozemků parc. č. 353/11, 353/51, 353/52, 353/78 a 353/79 v k.ú. H. u Z., všechny zapsané ke dni 1.12.2006 na LV 39 v k.ú. H. u Z., obec Z.", když dovodil, že "nemá o čem rozhodovat, neboť došlo k dohodě mezi vyvlastňovaným a vyvlastnitelem, která již byla naplněna (pozemky a větší část peněz byla převedena), byť je jako nabývací titul pro dané pozemky na výpisu v katastru nemovitostí uvedeno rozhodnutí stavebního úřadu č.j. SÚ-5391/06/Ti/Vy", a "vyvlastňovací úřad se tak ocitl v situaci, kterou přiměřeně shodně popisuje ustanovení § 23 odst.2 písm.b) vyvlastňovacího zákona, byť vyvlastňovacímu úřadu nebyla předložena žádná dohoda", přičemž "zástavní věřitel nepředložil pravomocnou důkazní listinu, která by potvrzovala jeho práva zástavního věřitele".

K odvolání žalobce Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního a stavebního řízení, rozhodnutím ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK a č.j. 99334/2007/KUSK zamítl odvolání proti usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007 a potvrdil usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007. Shodně s Městský úřadem Černošice dovodil, že podle "výpisu z Katastru nemovitostí, vyhotoveného ke dni 22.2.2007 pro LV 39 katastrálním úřadem Středočeského kraje, pracovištěm Praha - západ, který je "pro stavební úřad závazný", došlo "ke změně vlastnických práv k pozemkům, která jsou rozhodná pro přiznání postavení účastníka řízení", a že proto žalobce "nemá žádná práva k vyvlastňovaným pozemkům a tudíž ani právo postavení účastníka řízení o vyvlastnění".

Žalobou "do rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 246 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a § 28 a § 31 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v platném znění" podanou u Krajského soudu v Praze dne 10.8.2007 se žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK a č.j. 99334/2007/KUSK bylo "nahrazeno rozsudkem, kterým bude usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy a č.j. MEUC-008500/2007 zrušeno". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na zástavní právo zřízené v jeho prospěch "nemohou mít vliv jakákoliv usnesení, vydaná Okresním soudem Praha - západ v rámci výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí", a že "uvedené soudní řízení s probíhajícím správním řízením přímo nesouvisí, neboť je zcela zjevné, že k údajnému zániku zástavního práva k vyvlastňovaným pozemkům ve prospěch žalobce mělo dojít až na základě zrušeného rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany zn. SÚ-5391/06/Ti/Vy ze dne 7.11.2006, které nikdy nenabylo právní moci".

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.6.2010 č.j. 36 C 72/2009-89 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou ze dne 22.2.2010 se účastníci 1), 2) a 3) "dohodli na prodeji všech sporných pozemků" a že "práva z této smlouvy byla dnem 8.3.2010 vložena do katastru nemovitostí", a uzavřel, že za těchto okolností "vyvlastňovací řízení nejenže nepokračuje, ale ani pokračovat nemůže, když odpadl předmět a důvod tohoto řízení", a že "nemožnost přezkumu je důvodem k zamítnutí žaloby, ať byl důvod jakýkoli".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.2.2011 č.j. 11 Cmo 312/2010-123 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu odmítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit účastníku 3) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 13.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Sity a že ve vztahu mezi žalobcem a účastníky 1) a 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že "z projednání věci soudem v občanském soudním řízení jsou vyloučeny žaloby, které napadají rozhodnutí správních orgánů, jimiž není před správním orgánem řízení skončeno, a tedy i žaloby proti rozhodnutí správního orgánu jen procesní povahy, jimž se řízení nekončí". Vzhledem k tomu, že správní orgán rozhodl napadeným rozhodnutím "o vyloučení žalobce jako účastníka řízení ve věci vyvlastnění pozemkových parcel", které má jen procesní povahu, a že usnesení správních orgánů "procesní povahy" již "pozbyla účinnosti", neboť řízení ve věci vyvlastnění předmětných pozemků bylo zastaveno, je žaloba podle odvolacího soudu nepřípustná a musela být tedy podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c) občanského soudního řádu odmítnuta.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poté, co vylíčil dosavadní průběh řízení před správními orgány a soudy, žalobce dovozuje, že závěry odvolacího soudu nemají oporu v ustanovení § 244 občanského soudního řádu; kdyby měl názor odvolacího soudu obstát, nutně by vznikla otázka, zda ustanovení § 244 občanského soudního řádu neodporuje ustanovení § 36 odst.2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále vytknul odvolacímu soudu, že o odvolání rozhodl v rozporu s ustanovením § 223 občanského soudního řádu místo rozsudku usnesením a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení § 245 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) přezkoumal podle ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ").

Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. § 7 odst.2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. § 244 odst.1 OSŘ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. § 244 odst.2 OSŘ). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá žalobou (srov. § 246 odst.1 OSŘ).

Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. § 246 odst.2 OSŘ). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§ 247 odst.2 OSŘ). Žalobu, která je nepřípustná, soud odmítne [§ 250g odst.1 písm.c) OSŘ]; z ustanovení § 245 a § 167 odst.1 OSŘ vyplývá, že o tom rozhodne usnesením.

Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. § 15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244 odst.1 OSŘ - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení § 246 OSŘ) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l OSŘ) a v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění.

Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.

Z uvedené premisy vycházejí (mimo jiné) požadavky na obsah žaloby uvedené v ustanovení § 246 odst.2 OSŘ; náležitostí žaloby tedy není návrh na "zrušení, změnu nebo nahrazení napadeného pravomocného rozhodnutí správního orgánu", ale - kromě dalšího -značení rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení ve věci (samozřejmě ve vztahu k žalobci) před správním orgánem skončeno (zcela, zčásti nebo mezitímně), a údaj o tom, "v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta", a "jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta", tedy, řečeno jinak, údaj o tom, v jakém rozsahu má být věc již pravomocně rozhodnutá správním orgánem znovu projednána a rozhodnuta soudem a jak (jakým způsobem) má soud o předmětu řízení (již pravomocně rozhodnutém správním orgánem) znovu (a definitivním způsobem) rozhodnout.

V projednávané věci žaloba podaná u Krajského soudu v Praze dne 10.8.2007 uvedeným požadavkům neodpovídá. Žalobce sice v žalobě označil rozhodnutí, kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem (vůči němu) skončeno, domáhal se však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu ("nahrazení" rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK a č.j. 99334/2007/KUSK rozhodnutím soudu) a neuvedl - v rozporu s ustanovením § 246 odst.2 OSŘ - ani to, v jakém rozsahu má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) rozhodnuta (rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu - jak vyplývá rovněž z ustanovení § 250j odst. 1 a 2 OSŘ jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, o sporu nebo o jiné právní věci a nikoliv jen o některých otázkách řešených v průběhu řízení). Považoval-li žalobce tuto žalobu za úkon, kterým bylo zahájeno řízení podle Části páté občanského soudního řádu, je třeba vytknout soudu prvního stupně, že postupem podle ustanovení § 245 a § 43 OSŘ žalobce nevedl k tomu, aby žalobu doplnil o náležitosti, pro jejichž nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat, a odvolacímu soudu, že nezjednal [způsobem vyplývajícím z ustanovení § 245, § 219a odst.1 písm.a) a § 221 odst.1 písm.a) OSŘ] nápravu.

Žaloba podle Části páté občanského soudního řádu je nepřípustná [a soud ji proto odmítne podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c) OSŘ] tehdy, byla-li uplatněna v některém z případů uvedených v ustanovení § 244 odst.2 OSŘ nebo v ustanovení § 247 odst.2 OSŘ. Okolnost, že rozhodnutí, kterým bylo řízení (vůči žalobci) u správního orgánu pravomocně skončeno, má "jen procesní povahu", sama o sobě neodůvodňuje závěr o nepřípustnosti žaloby; soudy - kromě toho, že si náležitě neuvědomily, že předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu není přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu (způsobem obdobným správnímu soudnictví) - nevzaly, učinily-li závěr o nepřípustnosti žaloby, v úvahu rovněž to, že věc pravomocně rozhodnutá správním orgánem může být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby rozhodnutí správního orgánu vskutku mělo "procesní povahu", ledaže by žaloba byla nepřípustná podle ustanovení § 244 odst.2 nebo § 247 odst.2 OSŘ (a o takový případ se v projednávané věci nepochybně nejednalo).

K žalobě je sice oprávněn - jak uvedeno již výše - ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Žaloba ovšem může být úspěšná jen tehdy, byl-li žalobce vskutku rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech nebo povinnostech, tedy, řečeno jinak, utrpěl-li žalobce na svých právech nebo povinnostech újmu (byť i jen málo významnou) a lze-li tuto újmu odstranit tím, že o sporu (jiné právní věci) bude znovu a již definitivně rozhodnuto soudem (jinak, než jak rozhodl správní orgán). Ukáže-li se za řízení před soudem, že žalobce nebyl (nemohl být) na svých právech nebo povinnostech dotčen rozhodnutím správního orgánu, ačkoliv to tvrdil, soud žalobu zamítne podle ustanovení § 250i OSŘ.

V projednávané věci soudy zjistily, že řízení o vyvlastnění pozemků "parc. č. 353/11, 353/51, 353/52, 353/78 a 353/79 v k.ú. H. u Z., všechny zapsané ke dni 1.12.2006 na LV 39 v k.ú. H. u Z., obec Z." bylo usnesením Městského úřadu Černošice ze dne 28.5.2007 sp. zn. výst.:5391/2006/Ku/Z/353/11/vy a č.j. MEUC-008500/2007 zastaveno a že kupní smlouvou ze dne 22.2.2010 účastníci 1) a 2) prodali předmětné pozemky žalovanému 3) [vlastnické právo podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 8.3.2010 s tím, že účinky vkladu práva vznikly ke dni 25.2.2010]. Vzhledem k tomu, že v řízení (vedeném původně před Obecním úřadem Dolní Břežany a posléze před Městským úřadem Černošice) k vyvlastnění předmětných pozemků nakonec nedošlo a že předmětné pozemky nyní ani nemohou být účastníkům 1) a 2) vyvlastněny, žalobce (který tvrdí, že mu svědčí k předmětným pozemkům zástavní právo) ve svých právech rozhodnutím ve věci vyvlastnění nemohl být poškozen, když výsledek projednávání návrhu účastníka 3) na vyvlastnění předmětných pozemků nemá (a nemůže mít) na právní postavení žalobce jakýkoliv vliv.

Žalobce nedůvodně vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně usnesením. Odvolací soud náležitě vzal v úvahu, že rozhodl ve věci způsobem, pro nějž je předepsána - jak uvedeno výše - forma usnesení, když rozsudkem by rozhodoval (ve smyslu ustanovení § 245 a 223 OSŘ) jen tehdy, kdyby jeho rozhodnutí mělo meritorní povahu. Ostatně, i kdyby odvolací soud zvolil pro své rozhodnutí chybnou formu, nejde (a nemůže jít) o takovou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl, byť nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů, k závěru, že žalobcova žaloba, i kdyby nebyla postižena výše zmíněnými vadami a i kdyby odpovídala požadavkům ustanovení § 246 odst.2 OSŘ, nemůže být úspěšná. Nejvyšší soud ČR proto - rovněž s přihlédnutím k zásadně hospodárnosti řízení - dovolání žalobce podle ustanovení § 245 a § 243d písm.a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 245, § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu