21 Cdo 1601/2012
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 114b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 115b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 153a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009





21 Cdo 1601/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. S. K. , zastoupeného JUDr. Alešem Minaříkem, advokátem se sídlem v Žatci, Nerudovo náměstí č. 391, proti žalované EURODRAŽBY.CZ a.s. se sídlem v Praze 3, U Pískovny č. 890/1, IČO 25023217, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, o 91.701,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 18/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2011 č.j. 16 Co 354/2011-235 takto:

Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. května 2011 č.j. 6 C 18/2008-200 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 25.1.2008 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 119.208,40 Kč s 10,25% úrokem z prodlení z částky 119.208,40 Kč od 19.11.2007 do 30.11.2007 a s 10,5% úrokem z prodlení z částky 119.208,40 Kč od 1.12.2007 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaná byla dražebníkem veřejné dražby, kde "dlužníkem, zástavcem a vlastníkem předmětu dražby byli manželé V., navrhovatelem dražby byla společnost LEASING - STAR spol. s r.o. Teplice, která přihlásila do dražby pohledávku ve výši 103.550,79 Kč s příslušenstvím" (celková výše pohledávky, která měla být z výtěžku dražby uspokojena, činila 177.477,76 Kč), cena dosažená vydražením činila 330.000,-Kč a náklady dražby vyčíslila žalovaná ve výši 152.528,40 Kč. Žalovaná z výtěžku dražby uspokojila pohledávku navrhovatele dražby, následně však neprokázala manželům V. účelnost vynaložených nákladů ve výši 152.528,40 Kč. Manželé V. postoupili pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.12.2008. Žalobce pokládá náklady vyčíslené žalovanou ve výši 152.528,40 Kč, s výjimkou odměny dražebníka ve výši 39.270,- Kč, tedy ve výši 113.252,24 Kč za neoprávněné, a za neoprávněné považuje také uspokojení navrhovatele dražebníkem z výtěžku dražby co do částky 5.950,- Kč. Žalobce dne 11.1.2008 požádal žalovanou o doložení skutečně vynaložených nákladů dražby, na což žalovaná nereagovala.

Obvodní soud pro Prahu 3 platebním rozkazem ze dne 13.2.2008 č.j. 6 C 18/2008-12 žalované uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatila žalobci 119.208,40 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 4.770,- Kč nebo aby v téže lhůtě podala proti platebnímu rozkazu odpor; pro případ, že bude podán odpor, soud žalovanou ve smyslu ustanovení § 114b občanského soudního řádu vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřila ve věci samé. Platební rozkaz, obsahující rovněž výzvu k vyjádření podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu, byl žalované doručen dne 19.2.2008.

Podáním ze dne 29.2.2008 učiněným telefaxem, doručeným soudu prvního stupně dne 3.3.2008 a doplněným předložením originálu tohoto podání zaslaného soudu dne 4.3.2008, žalovaná podala proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor. V písemném podání ze dne 28.3.2008, které bylo u soudu prvního stupně učiněno "osobně" dne 4.4.2008, se žalovaná vyjádřila ve věci samé.

Obvodní soud pro Prahu 3 - poté, co usnesením ze dne 9.10.2008 č.j. 6 C 18/2008-87 řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby "částečně zastavil co do částky 25.345,10 Kč s přísl." a co usnesením ze dne 30.9.2009 č.j. 6 C 18/2008-120 řízení z důvodu dalšího částečného zpětvzetí žaloby "částečně zastavil co do částky 2.161,90 Kč" s úrokem z prodlení - rozsudkem ze dne 5.5.2011 č.j. 6 C 18/2008-200 žalované uložil, aby žalobci zaplatila 91.701,40 Kč "spolu s ročním úrokem z prodlení od 19.11.2007 do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá součtu čísla sedm a výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.456,20 Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Minaříka. Dospěl k závěru, že ve věci je třeba rozhodnout podle ustanovení § 153a odst.3 občanského soudního řádu ve prospěch žalobce. Podle soudu prvního stupně se má ve smyslu ustanovení § 114b odst.5 občanského soudního řádu za to, že žalovaná nárok uplatněný v žalobě uznala, neboť její vyjádření ve věci samé, k němuž byla vyzvána v platebním rozkaze ze dne 13.2.2008 č.j. 6 C 18/2008-12, bylo soudu "osobně" doručeno teprve dne 4.4.2008, na čemž nic nemůže změnit ani to, že je na tomto podání rukou (bez podpisu osoby, která záznam provedla) dopsáno "fax 221477243 1.4.08. 22:50", protože "ve spise není taková faxová zpráva založena, ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo soudu takové faxové podání doručeno a není ani evidováno v počítačové databázi soudních dokumentů vedených ke každé věci projednávané soudem"; vyjádření žalované ve věci samé tedy bylo soudu doručeno až po marném uplynutí 30 denní lhůty.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.11.2011 č.j. 16 Co 354/2011-235 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud přihlédl k tomu, že soud prvního stupně po doručení "originálu" vyjádření žalované ze dne 28.3.2008 "ve věci další tři roky jednal", a dovodil, že nemůže být "podložený a přesvědčivý" právní názor, že žalovaná "nedodržela stanovenou lhůtu k podání vyjádření", když tím, že ve věci samé začal na základě podaného vyjádření žalované jednat, vyvolal v žalované "legitimní očekávání dalšího procesního postupu ve věci". Odvolací soud dále na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že tvrzení žalované, podle kterého "lhůta pro podání kvalifikovaného vyjádření byla zachována včasným faxovým podáním dne 1.4.2008 (doplněným originálem 4.4.2008)", je hodnověrné, neboť postup právního zástupce žalované v této věci byl "pravidelně takový, že nejprve činil faxová podání, která následně doplňoval podáními písemnými (originály)". Pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 občanského soudního řádu proto nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Souhlasí s názorem soudu prvního stupně v tom, že žalovaná nepředložila soudu "relevantní důkaz" na podporu svého tvrzení, že "skutečně bylo faxováno", a že došlo k uznání nároku ve smyslu ustanovení § 114b odst.5 občanského soudního řádu, neboť vyjádření žalované bylo podáno u soudu opožděně (až po uplynutí stanovené 30 denní lhůty), a zdůrazňuje, že za této procesní situace byl soud povinen rozhodnout rozsudkem pro uznání a že vydání rozsudku pro uznání nelze mít ani "za výraz přepjatého formalismu", ani za "rozporné s pravidly spravedlivého procesu". Podle názoru žalobce je zcela irelevantní se u rozsudku pro uznání zabývat skutkovým stavem věci v jakékoli fázi soudního řízení, neboť uznání nároku nijak nesouvisí se zjišťováním skutkového stavu věci a v okamžiku, kdy jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, je soud povinen rozsudek pro uznání vydat. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen o.s.ř.), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst.1 a 2 občanského soudního řádu), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst.2 občanského soudního řádu, místo výzvy podle § 114a odst.2 písm.a) občanského soudního řádu, nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení [srov. § 114b odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 30.6.2009 (dále jen "OSŘ"), neboť otázku, zda v projednávané věci nastala fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst.5 občanského soudního řádu, je třeba i v současné době posuzovat podle právních předpisů účinných v době, kdy byla podána žaloba, a soud v době do 30.6.2009 učinil ve věci úkon (srov. Čl. II bod 5 zákona č. 7/2009 Sb.)].

Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 OSŘ může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem; lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu (srov. § 114b odst.2 OSŘ).

Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 a 2 OSŘ musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (srov. § 114b odst.4 větu první OSŘ).

Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b odst.1 OSŘ včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst.3 OSŘ) musí být poučen (srov. § 114b odst.5 OSŘ).

Má-li se ve smyslu ustanovení § 114b odst.5 OSŘ za to, že žalovaný uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, protože se na výzvu soudu učiněnou podle ustanovení § 114b odst.1 OSŘ včas ve věci písemně nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, i když byl poučen, že v důsledku jeho nečinnosti bude v jeho neprospěch rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 OSŘ, soud je - jak vyplývá již ze znění ustanovení § 153a odst.3 OSŘ - povinen podle tohoto uznání vydat kdykoliv za řízení i bez výslovné žádosti žalobce rozsudek pro uznání; uvedené platí též tehdy, jestliže se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a jestliže ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu (srov. též právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V případě, že v projednávané věci skutečně nastala fikce uznání nároku (§ 114b odst.5 OSŘ), který byl proti žalované uplatňován v žalobě, byl soud povinen vydat kdykoliv za řízení rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 OSŘ, i když prováděl v řízení dokazování rovněž v době, kdy již došlo k fikci uznání nároku, a i když od doby vzniku fikce uznání nároku uplynula (jako v projednávané věci) delší doba. I když žalovaná mohla mít v důsledku nesprávného úředního postupu soudu prvního stupně (jak uvedl odvolací soud) "legitimní očekávání dalšího procesního postupu", nelze současně přehlížet, že žalobce má, došlo-li k fikci uznání nároku podle ustanovení § 114b odst.5 OSŘ, právní "nárok" na to, aby soud ve věci samé rozhodl v souladu s ustanovením § 153a odst.3 OSŘ rozsudkem pro uznání a že žalobcovo právo na rozhodnutí věci tímto způsobem nemohlo zaniknout ani uplynutím delšího času, ani (delší) nečinností soudu, jakož i to, že žalobce může svůj nárok na rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 OSŘ uplatnit také cestou odvolání nebo dovolání, kdyby mu rozhodnutím vydaným soudy ve věci jiným způsobem vznikla újma na jeho žalobou uplatněných právech.

Oproti soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že ve věci nastala fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst.5 OSŘ, neboť žalovaná podala vyjádření ve věci opožděně dne 4.4.2008, žalovaná namítala, že podáním došlým soudu dne 4.4.2008 jen "stvrzovala" své vyjádření, které došlo soudu prvního stupně telefaxem dne 1.4.2008. Odvolací soud - jak uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku - považoval za "hodnověrné" tvrzení zástupce žalované, že "lhůta pro podání kvalifikovaného vyjádření byla zachována včasným faxovým podáním dne 1.4.2008 (po doplnění originálem 4.4.2008)", neboť "postup právního zástupce žalované v této věci byl pravidelně takový, že nejprve činil faxová podání, která následně doplňoval podáními písemnými (originály)".

Soud v občanském soudním řízení samozřejmě může uvěřit tvrzení účastníka nebo jeho zástupce rovněž v tom, že u soudu učinil podání, které není založeno ve spise a které není ani evidováno jako podání, které by došlo soudu, odůvodňují-li to okolnosti případu. V projednávané věci se soud prvního stupně otázkou, zda podání žalované ze dne 28.3.2008, které bylo u soudu prvního stupně učiněno "osobně" dne 4.4.2008, nebylo již dříve (dne 1.4.2008) učiněno v podobě telefaxového dokumentu, nezabýval ani v době, kdy mělo být učiněno, ani v době před vyhlášením rozsudku ze dne 5.5.2011 č.j. 6 C 18/2008-200; z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 5.5.2011 vyplývá, že si soud prvního stupně uvědomil, že ve věci nastala (mohla nastat) fikce uznání nároku, až v době předcházející vyhlášení rozsudku, a že soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, aniž by žalovanou vyzval, aby doložila své tvrzení o telefaxovém podání. Odvolací soud pak zaujal o telefaxovém podání svůj názor, aniž by učinil jakýkoliv úkon k prověření správnosti tvrzení žalované. Za tohoto stavu nebylo podle dovolacího soudu na místě (zatím) uvěřit tvrzení žalované o tom, že "lhůta pro podání kvalifikovaného vyjádření byla zachována včasným faxovým podáním dne 1.4.2008 (doplněným originálem 4.4.2008)"; soudy správně měly žalovanou vyzvat, aby své tvrzení o "faxovém podání" doložila, a provést v tomto směru všechny potřebné důkazy. Teprve tehdy, nebude-li (objektivně) možné tvrzení žalované v tomto směru spolehlivě objasnit, lze s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (včetně uplynutí času) učinit závěr o věrohodnosti takového údaje.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu