21 Cdo 1580/2004
Datum rozhodnutí: 03.11.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1580/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně B. W., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. R., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 265/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2003 č.j. 11 Co 60/2003-90, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že "rozvázání pracovního poměru ve zkušební době výpovědí ze dne 17.9.1999 je neplatné". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že písemné podání žalovaného ("výpověď z pracovního poměru ve zkušební době") ze dne 17.9.1999 jí nebylo doručeno a že žalovaný při rozvázání pracovního poměru "fakticky spojil několik ustanovení ZP", což zákoník práce nepřipouští. Rovněž není pravdou, že by se žalobkyně dopustila hrubého porušení pracovní kázně, jak žalovaný uvedl v potvrzení zaměstnavatele o skončení pracovního poměru žalobkyně.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29.11.2002 č.j. 15 C 265/2000-68 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že žalovaný dne 13.9.1999 oznámil žalobkyni, že její pracovní poměr u něho skončil, a že žalobkyně s tím sice nesouhlasila, avšak její následné chování nasvědčuje tomu, že toto oznámení "vzala na vědomí", neboť požádala žalovaného o předání dokladů a zaplacení mzdy za odpracované dny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nerozhodné, jak žalovaný svůj úkon označil; jestliže účastníci platně sjednali tříměsíční zkušební dobu a jestliže v průběhu této zkušební doby (dne 13.9.1999) žalovaný ústně oznámil žalobkyni, že její pracovní poměr u něho skončil ke dni 13.9.1999, pak "nepřipadá v úvahu jiný způsob skončení pracovního poměru, než je právě jeho zrušení ve zkušební době". Dopis žalovaného ze dne 17.9.1999 pouze dodatečně písemně oznamuje skutečnost, která nastala již předtím (dne 13.9.1999), sám o sobě však nemá žádné právní účinky.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13.11.2003 č. j. 11 Co 60/2003-90 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.140,-Kč "na účet" advokáta JUDr. A. Š. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně v tom, že k rozvázání pracovního poměru mezi účastníky došlo jeho zrušením ve zkušební době ke dni 13.9.1999, a to ústním oznámením zaměstnavatele, které žalobkyně vzala na vědomí. Okolnosti, jakým způsobem ke zrušovacímu projevu ze strany zaměstnavatele došlo, považoval odvolací soud za nerozhodné; námitky žalobkyně spočívající v tom, že "se zaměstnavatel měl chovat slušně a neměl zneužívat svého dominantního postavení", označil pro posouzení platnosti tohoto právního úkonu za právně bezvýznamné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podáním ze dne 4.10.2004 vzala zpět.

Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. listopadu 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu