21 Cdo 1576/2005
Datum rozhodnutí: 17.05.2006
Dotčené předpisy: § 202 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 153b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 153b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 41 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 41 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1576/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. E. J. proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o 486.899,20 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2003 č.j. 21 Co 354/2003-98, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 3/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2005 č.j. 11 Cmo 184/2004-50, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.7.2003 č.j. 21 Co 354/2003-98 odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36, vydanému "pro zmeškání" žalovaného, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že odvolání je proti rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 přípustné, jen jestliže nebyly splněny "formální předpoklady pro jeho vydání" nebo jestliže rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že "tyto podmínky" byly v projednávané věci splněny. Námitku žalovaného, že se z jednání u okresního soudu omluvil, krajský soud odmítl s odůvodněním, že omluva došla soudu až po jednání (jednání skončilo dne 10.7.2000 v 8.30 hod a omluva žalovaného došla "faxem" dne 10.7.2000 až v 10.05 hod.). Nemohl-li žalovaný "z určitých vážných důvodů podat omluvu včas", pak k ní nelze přihlížet "v rámci odvolání proti rozsudku pro zmeškání", ale jen při rozhodování o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podanému podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř., žalovaný však takový návrh nepodal.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. Uvedl, že jeho odvolání proti rozsudku pro zmeškání "splňovalo" nejen náležitosti odvolání, ale též náležitosti návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o.s.ř. Krajský soud měl tento procesní úkon (odvolání) posoudit podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), i kdyby byl případně nesprávně označen; zejména "tvrzení omluvitelných důvodů pro zmeškání prvního jednání" a návrh, aby byl rozsudek zrušen, měly vést "k posouzení obsahu podání též jako návrhu podle § 153b odst. 4 o.s.ř.". Rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání považuje žalovaný "přinejmenším za předčasné", neboť krajský soud "neměl rozhodovat o odmítnutí odvolání, ale ponejprv měl svojí povahou návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání postoupit k rozhodnutí okresnímu soudu, případně tomuto návrhu sám vyhovět".

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. 19 C 3/2003-23 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 773,- Kč. Dovodil, že podání žalovaného ze dne 6.12.2000 doručené Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou je adresováno krajskému soudu, je z něj patrné, které věci se týká, a že je činí žalovaný a proti kterému rozhodnutí směřuje, a že žalovaný se v něm výslovně domáhá, aby "krajský soud rozhodl tak, že se rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36 z důvodů uvedených v ustanovení § 221 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. zrušuje a podle § 221 odst. 2 o.s.ř. se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení", že "zástupkyně žalovaného při doplnění tohoto podání poukazovala na to, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b o.s.ř. a v tomto směru doplňovala skutková tvrzení a důkazy", a že "k důvodům uvedeným v odst. 4 ustanovení § 153b o.s.ř. nebyly uváděny žádné skutečnosti". Odvolací soud uzavřel, že krajský soud v původním řízení projednal podání žalovaného "ve shodě s jeho označením jako odvolání" a "nic nenasvědčuje tomu, že by je bylo možné z obsahového hlediska interpretovat též jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání", a že tedy okresní soud "neměl důvod rozhodovat podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř., neboť zde nebylo návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání".

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.1.2005 č.j. 11 Cmo 184/2004-50 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 198,- Kč. Poté, co zdůraznil, že občanský soudní řád "rozlišuje důsledně" mezi návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvoláním proti takovému rozsudku, odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně v tom, že žalovaný podal proti rozsudku pro zmeškání jen "řádné odvolání" a nikoliv také návrh na jeho zrušení soudem prvního stupně a že krajský soud v původním řízení odvolání správně odmítl, neboť "všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání v dané věci byly splněny a omluva žalovaného včasná nebyla".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že "jeho podání, byť označené jako odvolání, současně obsahovalo rovněž náležitosti návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů", neboť z něj vyplývalo, že žalovaný "tvrdí omluvitelné důvody, pro něž zmeškal první jednání ve věci a na tomto základě se domáhá zrušení vydaného rozsudku pro zmeškání", aniž by bylo významné, že "předmětné podání bylo adresováno prostřednictvím okresního soudu krajskému soudu" a že krajský soud "nebyl věcně příslušný k rozhodnutí o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání". Vzhledem k tomu, že "i po formální stránce odvolání žalovaného mohlo být spojeno s návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů", nejsou správné závěry soudů obou stupňů v tom, že žalovaný v původním řízení nepodal návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř.; názory soudů současně představují "neadekvátní procesní tvrdost" a "nepřijatelný formalistický výklad k tíži účastníka". Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., zásadní právní význam usnesení odvolacího soudu spatřuje v řešení právní otázky, jaké "povinnosti svědčí soudu při aplikaci ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., konkrétně, zda soudu z tohoto zákonného ustanovení plyne povinnost podání účastníka, které věcně splňuje náležitosti různých formálních úkonů podle občanského soudního řádu, tj. v tomto případě odvolání proti rozsudku pro zmeškání a současně návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů, posoudit jako oba tyto formální úkony", a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Odvolání proti rozsudku pro zmeškání není přípustné, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání uvedené v ustanovení § 153b o.s.ř. nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci (§ 202 odst.1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000).

Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek zruší a nařídí jednání; takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 4 o.s.ř.).

Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodu podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. podal proti rozsudku pro zmeškání i odvolání a soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět (§ 153b odst. 5 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000).

Podle ustálené judikatury odvolací soud nerozhodne o odvolání podaném proti rozsudku pro zmeškání dříve, dokud nebude rozhodnuto o návrhu žalovaného na zrušení stejného rozsudku postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1999 sp. zn. 20 Cdo 259/99, které bylo uveřejněno pod č. 53 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Kdyby tedy v projednávané věci rozhodl krajský soud o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36, ačkoliv v té době ještě nebylo rozhodnuto o návrhu žalovaného na zrušení tohoto rozsudku, bylo by usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.7.2003 č.j. 21 Co 354/2003-98 nesprávné a žaloba pro zmatečnost proti němu podaná by musela být shledána důvodnou.

Žalovaný v žalobě pro zmatečnost tvrdí, že v podání, označeném jako odvolání, a v jeho doplnění jsou obsaženy jak odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36, tak i návrh na zrušení tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř.; krajský soud podle jeho názoru v rozporu s ustanovením § 41 odst. 2 o.s.ř. dovodil, že návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání nebyl v jeho podání obsažen. Protože ke zrušení rozsudku pro uznání postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. může - jak je nepochybné z jeho znění - dojít jen na návrh žalovaného a bez návrhu soud nesmí rozsudek pro zmeškání zrušit, i kdyby žalovaný skutečně zmeškal první jednání z omluvitelných důvodů, soudy se v souladu se zákonem zabývaly otázku, zda žalovaný v původním řízení ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř. mohou účastníci provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.

Podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Procesním úkonem se rozumí projev vůle účastníka řízení adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, který s takovým projevem právní předpisy spojují. Procesní úkony může účastník řízení učinit pouze výslovně, jakoukoliv formou (s výjimkou případů, v nichž zákon předepisuje určitou formu) a jejich účinky nesmí vázat na podmínku. Při posuzování procesních úkonů soud vychází - bez ohledu na to, jak je účastník řízení označil - vždy z jejich obsahu; rozhodující v tomto směru je vůle, kterou účastník projevil (případný omyl v procesním úkonu nemá právní význam), a procesnímu úkonu nelze přisuzovat jiný význam, než který účastník svým projevem sledoval (k tomu, že případně účastník později svůj projev vůle interpretoval odlišně, se samozřejmě nepřihlíží).

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud při rozhodování o žalobě pro zmatečnost z uvedených východisek vycházel. I když v podání ze dne 6.12.2000, označeném jako "odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou", a v jeho doplnění ze dne 5.2.2002, učiněném prostřednictvím advokátky, žalovaný ve vztahu k jednání nařízenému u okresního soudu na den 10.7.2000 uváděl, že pracovnice jeho "firmy" soudu "faxovala omluvu s dokladem o pracovní neschopnosti", že "omluva byla důvodnou" popřípadě že byl "řádně omluven", z jejich obsahu je nepochybné, že uvedená tvrzení směřovala k odůvodnění jeho názoru, že pro vydání rozsudku pro zmeškání "nebyly splněny podmínky ust. § 153b o.s.ř.", a nikoliv (také) k požadavku (návrhu) na zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř.; dospěl-li tedy odvolací soud při postupu podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. - oproti názoru žalovaného - k závěru, že žalovaný nepodal návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.7.2000 č.j. 7 C 18/99-36 podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř., nemůže být jeho usnesení jen z tohoto důvodu nesprávné a tedy mít po právní stránce zásadní právní význam.

Protože dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. května 2006

JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.

předseda senátu